Jak (za)chránit rysa v Česku

7. června 2021 /
foto: Domenic Hoffmann, Pixabay.com
V posledních letech se počet rysů v Česku mírně zvyšuje. Rysům se však nedaří rozšířit do dalších vhodných biotopů, trvale se vyskytují jen v jihozápadních Čechách a na moravsko-slovenském pohraničí. Již více než dvacet let jim v šíření brání zejména fragmentace krajiny a nelegální lov. Řešení jsou tudíž, zdá se, nasnadě: v dopravních plánech zohledňovat znalosti o migračních cestách rysů, vzdělávat myslivce o roli rysa v ekosystémech a bojovat proti trofejovému lovu. Daří se je prosazovat do praxe?

Rys ostrovid v minulosti obýval většinu území Česka, dnes je jak známo druhem ohroženým. Znamená to velkou ztrátu pro ekosystémy, vždyť rys v nich hraje velkou roli. Živí se lesními kopytníky jako například srnci, čímž reguluje populaci těchto zvířat a přispívá k obnově lesa. Srnci totiž okusují a tím poškozují mladé stromky, rysí kořist též využívají některé druhy savců či ptáků.

Kde u nás rysové bydlí?

V současné době se na území ČR nachází část česko-bavorsko-rakouské (BBA) populace, a to v jihozápadních Čechách, a také okraj karpatské populace, a to v oblasti Moravskoslezských Beskyd a Javorníků. Obě populace jsou přeshraniční a potýkají se s problémy.

Rysí telemetrie – pohyb rysího samce Emana za necelý rok od jara 2020. Zdroj: Ústav ekologie lesa, LDF, MENDELU & Hnutí DUHA Olomouc & Zoo Ostrava.

BBA populace vznikla vypuštěním rysů odchycených na Slovensku. Reintrodukce se konala ve dvou vlnách v 70. a 80. letech v Bavorském lese a na Šumavě (viz Šumava společným domovem v 7.G 3/2018). Ke konci 90. let početnost této populace dosáhla 100—150 dospělých jedinců, poté však klesla téměř na polovinu. V současné době opět mírně roste. Potvrzují to studie mezinárodního projektu 3Lynx, jehož se zúčastnily organizace a státní orgány z Česka, Německa, Rakouska, Itálie a Slovenska. V sezoně 2018—2019 výzkumníci pomocí fotopastí identifikovali na česko-rakousko-německém pomezí 119 dospělých rysů.

V Moravskoslezských Beskydech i Jeseníkách se rysové usadili v 80. letech. Šlo o příchozí jedince ze Slovenska, kde tehdy rysí populace rostla. Společně s polskou populací se dá hovořit o několika stovkách dospělých jedinců. Na česko-slovenském pomezí se jich v současné době vyskytuje deset až dvanáct.

Rysové z obou populací se však nešiří do dalších vhodných biotopů, kterých je v České republice dostatek. Například se jen sporadicky objevují v Krkonoších, Českém Švýcarsku, Brdech, Moravském krasu, Slavkovském lese nebo v Krušných horách. Na těchto územích se jim nedaří vytvořit subpopulaci i přes to, že tato pohoří poskytují šelmám dostatek potravy i míst k rozmnožování.

Rys ostrovid, foto: 942784, Pixabay.com

Nelegální lov

Jednou z příčin tohoto stavu je i nelegální lov. V sezoně 2018—2019 studie projektu 3Lynx evidovala v areálu výskytu BBA populace dva takové případy. Zároveň z neznámého důvodů z území zmizelo dalších třináct dospělých rysů, kteří se na něm vyskytovali v předchozí sezóně 2017—2018. Výzkumníci se domnívají, že se tito rysové také mohli stát obětmi nelegálního lovu.

Studie totiž pracovala s dospělými rysy, kteří jsou méně náchylní k migraci. Nešlo ani o staré jedince, kde by do úvahy přicházelo přirozené úmrtí. Navíc výzkumy jiných evropských populací ukazují, že přirozenou smrtí meziročně zemře jen zhruba 1,5 procenta populace. V daném případě počet zmizelých jedinců tvoří 22 procenta, tudíž jejich úmrtí zapříčiňují jiné faktory včetně nelegálního lovu.

Ztráta rysů na jihovýchodě Moravy je vzhledem k nízké početnosti této populace ještě citlivější. Pytláci zde smrtelně zranili rysa v létě 2020. Podle Michala Bojdy z Hnutí DUHA přitom v Javorníkách v poslední době beze stopy zmizelo minimálně dalších pět dospělých zvířat.

Závažnost problému nelegálního lovu potvrzuje i výzkum Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a České zemědělské univerzity v Praze z roku 2015, který se mimo jiné zaměřil na myslivce zejména z jihovýchodních Čech. Patnáct procent z těchto myslivců sdělilo, že jednou či několikrát zabili rysa, a skoro polovina z nich zná případy nelegálního lovu rysa. Důvod může tkvět v přesvědčení myslivců: více než čtyřicet procent respondentů se domnívalo, že rys působí v přírodě spíše negativně a ohrožuje dostupnost srnčí zvěře.

Devítiletý rys Olda byl v květnu 2020 nalezen v Javorníkách v zuboženém stavu. Zraněním způsobeným střelnou zbraní bohužel podlehl. Foto: Hnutí DUHA Olomouc.

Podle strategie ochrany BBA populace od 3Lynx je potřeba řešení daného problému zakládat právě na spolupráci s myslivci a budování důvěrného vztahu mezi všemi klíčovými aktéry, k nimž vedle myslivců patří orgány státní správy, neziskové environmentální organizace a lesníci. Tito aktéři by se mezi sebou měli setkávat a vyměňovat si informace. Strategie také uvádí, že je potřeba zapojit myslivce a lesníky do monitoringu rysích populací.

Zpráva Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise o klíčových opatřeních pro velké šelmy Evropy pak doporučuje vytvořit vzdělávací programy pro myslivce o roli rysa v ekosystémech a zahrnout přednášky o rysech do vysokoškolské výuky myslivců.

Daří se tyto záměry provádět v praxi? Tereza Mináriková z organizace ALKA Wildlife sděluje, že se zapojení myslivců a lesníků do monitoringu rysů v oblasti BBA praktikuje již léta. Odborníci, kteří se zabývají ochranou této populace, zapojují lesní správy do rozhodování o tom, kde se bude konat monitoring, společně s lesníky i myslivci instalují fotopasti, předávají jim informace o zajímavých osudech rysů, nechávají je pojmenovat jednotlivé rysy a pořádají pro ně přednášky.

„Myslivci a lesníci si udělají poměrně realistickou představu o tom, na jak velkém území se rysové pohybují a jak fungují jejich populace. Vidí totiž, jak se rysi dají určit podle skvrn, a tím pádem přesně spočítat. Výsledně tolik nepropadají domněnkám, že rysi jsou přemnožení a uloví veškerou zvěř v území, kde žijí,“ vysvětluje Mináriková.

I když se podle Minárikové tolerance vůči rysovi díky těmto aktivitám zvyšuje, nemyslí si, že by se tím podařilo odradit konkrétního pytláka od nelegálního lovu. „V poslední době to vypadá, že se rysi nelegálně loví spíš pro trofej a také pro zážitek a adrenalin, než z obavy, že vyhubí všechny srnky. Srnčí zvěř je přemnožená a drtivá většina myslivců to vidí,“ uvádí zooložka.

Pytlákům se daří vyhnout trestu

I přes to, že nelegální lov je jedním z hlavních důvodů úmrtí rysů v Česku, policii se doposud nepodařilo chytit žádného pachatele tohoto činu. Podle Josefy Volfové z Hnutí DUHA případy zabití rysů často šetří místní policie, která nemá s danou problematikou dostatek zkušenosti. „Sama jsem byla u případu, kdy policisté ještě před základním zdokumentováním místa ho opakovaně přešli. Udělali jen zhruba pět fotografií na mobil a neodebrali žádné genetické vzorky. Posléze tvrdili, že situace nebyla čitelná a že k upytlačení nedošlo,” vysvětluje Volfová.

Dodává, že při vyšetřování občas mezi místní obyvatele a myslivce unikají utajené informace, což může svědčit o vzájemném propojení. Může nastat i konflikt zájmů. „Loni měl jeden případ na starosti vyšetřovatel, který je zároveň myslivec v okrese Vsetín. Později byl z případu stažen,“ přibližuje Volfová.

Rysice Laura, jejíž tělo našel chatař na podzim 2018, poblíž Lysé hory, zahynula na následky střelného zranění. Foto: Hnutí DUHA Olomouc.

Myslí si, že pytláctví zvláště chráněných zvířat má pro policii nízkou prioritu, a proto policisté při vyšetření nevyužívají některé potřebné metody jako například odposlechy podezřelých či identifikaci čísel mobilních telefonů v době a oblasti spáchaní činu.

Podle Volfové by pomohlo, kdyby policie více spolupracovala s experty. V úvahu přichází založení nadoborové expertní skupiny, která by se zúčastnila vyšetřování. Také je potřeba přesně stanovit, jak postupovat při nalezení mrtvé či zraněné šelmy. V současné době potřebné protokoly postupu chybí. „Například není jasně stanoveno, že by každé mrtvé zvíře mělo automaticky jít na pitvu. Některé případy pytláctví tak vůbec nemusí být odhaleny nebo zajištěny důkazy,” vysvětluje Volfová.

Pod koly aut

Mladí rysové většinou nezůstávají v teritoriu rodičů, ale hledají své vlastní. Pro tento účel podnikají dlouhé cesty, při nichž se mohou vzdálit od domova až na několik stovek kilometrů. Rysové jsou přitom velmi citliví na fragmentaci krajiny, snaží se vyhýbat nejen silnicím a lidským osídlením ale také otevřené zemědělské krajině. Z tohoto hlediska je česká krajina velmi problematická. Je značně urbanizovaná, převládají na ní zemědělské plochy a celou krajinu protínají těžko překonatelné silnice.

Monitoring projektu 3Lynx ukázal, že v sezoně 2018—2019 čtyři rysové z BBA populace zemřeli pod koly aut. Situace je ještě horší na jihovýchodě Moravy, kde loni na silnicích uhynuli dva rysi, což je vzhledem k početnosti zdejší populace velmi citlivá ztráta.

Mrtvý rys na dálnici D1 u Brna v prosinci 2020 byl vyfocen ve fotopastech v Bílých Karpatech a Beskydech. Zdroj: Hnutí DUHA Olomouc.

Podle Jarmily Krojerové z Ústavu obratlovců biologie Akademie věd ČR je fragmentace v této části Česka problematická i proto, že se v posledních letech množí počet případů šíření rysů z Karpat. „Známým případem je rys Kryštof, který se dostal až do Moravského krasu. Byli však i další jedinci, kteří se vydali tímto směrem, ale bohužel vždycky skončili pod koly aut. Ani o osudu Kryštofa nic nevíme, vždyť zmizel beze stopy,“ připomíná Krojerová.

Úmrtím rysů na dálnicích pomáhají předcházet ekodukty, ať již nad, či pod úrovní komunikace. Kvalitní ekodukty však chybí například v Jablunkovském průsmyku, na dálnici D47 v Moravské bráně či na velmi problematické dálnici D1 kolem Brna nebo na Vysočině. Při umisťování ekoduktů je přitom důležité dbát na doporučení expertů či relevantní data o migračních koridorech rysů či jiných velkých savců. V opačném případě ekodukty neplní svoji funkci, což se děje i v několika případech na silničním okruhu Prahy.

Pokud jsou dopravní úseky pro zvířata obtížně propustné jen část noci, lze použít i jiná opatření jako například snížení maximální povolené rychlosti, speciální dopravní značky či detekční systémy, které by v případě výskytů zvířat upozornily řidiče pomocí světelných signálů.

Rys s telemetrickým obojkem, foto: Martin Duľa.

Řešení problému fragmentace krajiny vyžaduje systematický přístup. V tomto případě by se dalo inspirovat úspěšným defragmentačním programem Nizozemska z roku 2005, který se zakládal na podrobném monitoringu a zmapování nejproblematičtějších bodů z hlediska migrace živočichů.

Snížená genetická diverzita

Fragmentace krajiny komplikuje výměnu jedinců mezi jednotlivými populacemi, kvůli čemuž může nastat takzvaná inbrední deprese. Vyvolává ji rozmnožování příbuzných jedinců, což v důsledku projevu škodlivých mutací vede k poklesu zdraví a životaschopnosti populace. Podle Krojerové současné genetické analýzy ukazují, že genetická variabilita BBA populace je nízká, a to i v porovnání s dalšími evropskými populacemi. Zooložka se zároveň domnívá, že inbrední deprese zatím nepředstavuje pro danou populaci akutní hrozbu, a to i díky růstu její početnosti v posledních letech. Měla by se však do budoucna důsledně monitorovat.

Za řešení tohoto problému zooložka považuje propojení BBA populace s dalšími populacemi. „Do úvahy přicházejí karpatská, alpská a harzská populace. Žádná data z poslední doby však nepodporují myšlenku, že by se nějakému rysovi povedlo z Karpat nebo Alp dostat na Šumavu,“ uvádí Krojerová. Ole Anders z německého národního parku Harz zároveň tvrdí, že se několika rysům z Harzského pohoří v poslední době podařilo dostat do blízkosti areálu BBA, a proto se domnívá, že propojení těchto populací možné je. Podle Anderse loňské měření ukázalo, že se harzská rysí populace skládá z 66 dospělých jedinců a 34 mláďat.

Rys ostrovid, foto: veverkolog, Pixabay.com.

Další možnost, jak areál BBA geneticky rozrůznit, spočívá ve vypouštění rysích sirotků zachráněných a odchovaných v jiných oblastech Evropy. Krojerová však upozorňuje, že takový zákrok vyžaduje velké množství povolení a komplikuje jej řada legislativních překážek. Navíc by podle ní ke genetickému oživení populace stačilo, kdyby se přechod do tohoto teritoria povedl z času na čas několika málo jedincům, a proto bychom měli preferovat přirozené rozptýlení. „Samozřejmě, aby měli rysové tendenci dispergovat, musí být naplněné jejich jádrové oblasti. Pokud v těchto oblastech jsou kvůli pytláctví nebo střetům s dopravními prostředky pořád volná teritoria, nemají jedinci proč migrovat někam do neznáma. Základem by proto měla být důsledná ochrana jádrových území a zlepšení průchodnosti krajiny,“ uzavírá Krojerová.

Autor studuje environmentální studia na FSS MU. Kontakt: artemkr@mail.muni.cz. Text vznikl v rámci předmětu Ochrana biodiverzity.

2 komentáře: “Jak (za)chránit rysa v Česku”

  1. Vladimír Zýka napsal:

    Dobrý den,
    v článku je několikrát zmíněna potřeba ochrany biotopu rysů, předcházení jeho fragmentaci a dopravním kolizím. Ochranou biotopu rysa a dalších vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců se zabýval projekt Komplexní přístup k ochraně fauny terestrických ekosystémů před fragmentací krajiny v ČR, jehož výsledkem je začlenění vrstvy biotopu jako povinného podkladu do územního plánování. Tento status nabízí na poměry Česka relativně významnou formu ochrany. Je proto škoda, že se o tomto v článku nepíše. Vrstva biotopu je volně dostupná zde: https://www.ochranaprirody.cz/druhova-ochrana/biotop-vybranych-zvlaste-chranenych-druhu-velkych-savcu/

    VZ

  2. Artem Kravchuk napsal:

    Dobrý den,
    Děkuji za komentář. Máte pravdu, tato informace je pro dané téma relevantní a mohla by se v článku objevit. Aspoň to tedy bude zmíněno v komentáři.
    Přeji hezký den

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2021 vyjde v 2. polovině srpna.