Mýval severní: roztomilý prevít

Mýval severní (Procyon lotor) patří do čeledi medvídkovitých. Je to šelma s krátkým tělem a delším ocasem. Snadno ji poznáte podle výrazné černobílé masky na hlavě a pruhovaného ocasu (4—7 kroužků), hustá srst nabývá černé až hnědé zbarvení. Má šikovné drobné tlapky s dlouhými pohyblivými prsty, které jednak působí roztomile, ale také způsobují škody. Mýval severní je zhruba stejně velký jako liška: tělo má dlouhé až 70 centimetrů, výšku v kohoutku 35—40 centimetrů a váží mezi 4–10 kilogramy.

Mýval severní přirozeně obývá Severní a Střední Ameriku od jižní Kanady po
Panamu. Oblíbil si široké spektrum stanovišť: okolí vodních toků a jezer, různé typy mokřadů, prérie a hory. Preferuje listnaté lesy, v blízkosti člověka volí městské parky a zahrady rodinných domů. Velmi pravděpodobně se s mývalem potkáte i v centrech velkoměst (tedy v oblastech přirozeného výskytu a v oblastech, kam byl zavlečen, například v německém Kasselu).

Samotářští potravní oportunisté

Mývalové jsou označováni jako „potravní oportunisté“ a tato vlastnost je jednou z příčin jejich přizpůsobivosti. Loví drobné savce, ptáky, žáby, ryby, hmyz, korýše a měkkýše, vybírají ptačí vajíčka, pytlačí na domácí drůbeži. Převládá ale rostlinná složka jídelníčku: zemědělské plodiny, ovoce, bobule, kaštany, ořechy, semena, zkrátka, sežerou všechno, co najdou.

Mýval severní. Foro: PxHere.com.

Mají výborné pohybové schopnosti: šplhají a plavou, a jak už bylo řečeno, využívají šikovné „ručičky“ pro otevírání dveří, beden a podobně. Jsou schopni urazit velké vzdálenosti, aby nalezli nový životní prostor. Hledají potravu převážně v noci, ve dne se schovávají v trhlinách skal, opuštěných norách, dutých stromech. V severních regionech v zimních měsících upadají do nepravého zimního spánku (tedy omezují svou aktivitu, ale málo mění metabolismus), v jižních oblastech jsou aktivní celý rok.

Mývalové vedou samotářský způsob života. Od ledna do března se samci páří s několika samicemi, přitom samice se páří jen s jedním samcem. Po dvou měsících samice rodí až pět mláďat, které se osamostatní kolem šestého měsíce života. Mývalové se dožívají 6 až 8 let, v zajetí až 17 let.

Mýval severní se podobá psíkovi mývalovitému (Nyctereutes procyonoides), který má podobnou obličejovou masku, ale jiný tvar a držení těla a zbarvení ocasu. Psík mývalovitý je také nepůvodní druh, tím pádem by taky měl být eliminován. Horší je, když mýval severní je zaměňován za jezevce lesního (Meles meles), který má také pruhy na obličeji, ale v České republice je původním druhem.

Výskyt mývala ve světě. Červeně — přirozený výskyt, modře — invazní druh. Zdroj: Roke, Wikipedia Commons.

Hnízda, komíny, paraziti

První výskyt mývala severního v Evropě se datuje až do roku 1934, kdy byli u německého Kasselu úspěšně vysazeni (nikoli však na příkaz tehdejšího vrchního říšského lesníka Hermanna Göringa, jak se leckde traduje, pozn. red.) první mývalové severní s cílem obohatit domácí faunu a šatníky. Odtud se poté rozšířili do ostatních částí Německa i sousedních zemí. K rozšíření přispěly také kožešinové farmy, které v první polovině 20. století vznikaly po celém Německu. Během 2. světové války bylo mnoho farem zničeno a zvířata z nich utekla, a dala tak vzniknout dalším populacím ve volné přírodě. Dnes je mýval severní rozšířen ve většině zemí západní a střední Evropy a jen v Německu odhadem žije na 300 tisíc až 1 milion mývalů.

V České republice mývala severního zaregistrovali již v 30. letech 20. století, kdy uniklo několik jedinců z chovu. Po 2. světové válce sem také mývalové přicházeli z Německa a usazovali se především na Šumavě. Od 90. let se pak mýval severní rozšiřuje z rakouské populace na Moravu.

Díky svému nepřehlédnutelnému vzhledu mýval těžko unikne pozornosti, a proto je jeho areál výskytu dobře zmapovaný. Žije zatím především v západních Čechách a v nivě řeky Moravy a v současnosti stále obývá odhadem 11 procent území ČR. Mimoto jej také chovají zoologické zahrady a soukromí chovatelé.

Mýval severní, uvedený na Černém seznamu invazních druhů s vysokým dopadem na životní prostředí a socioekonomiku, představuje významné nebezpečí pro původní druhy v České republice — především pro ptáky hnízdící na zemi i na stromech, jimž vybírá hnízda v budkách a v dutinách stromů. Mýval také ohrožuje obojživelníky a plazy, například populaci kriticky ohrožené užovky stromové v Poohří. Dále konkuruje původním druhům šelem a vytlačuje je, například jezevci lesnímu a kočce divoké. Problémem je, že mýval tady nemá přirozeného predátora, a nedochází tak k přirozené regulaci jeho stavů ve volné přírodě.

Výskyt mývala severního v ČR. Zdroj: nálezová databáze AOPK ČR..

Mýval severní též přenáší vzteklinu a psinku, které jsou nebezpečné pro jiné druhy šelem (kočkovité, psovité i lasicovité). Představuje také problém pro lidi: leze po okapech a zabydluje se v komínech a skulinách střešních krytin, a může tak páchat škody na majetku. Umí také plenit ovocné sady a vinice, může též na člověka přenášet nemoci a parazity, například škrkavku, která může vést u dospělých lidí k vážným zdravotním potížím a u dětí k smrti.

Výskyt mývala severního v České republice tedy ohrožuje biodiverzitu a jeho další rozšíření by mohlo významně poškodit místní ekosystémy.

Co s ním?

Podle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti a vyhlášky č. 245/2002 Sb, je mýval severní nežádoucí druh, přičemž existuje velké riziko jeho dalšího šíření na území České republiky. Zbavit se mývala úplně je však dost nepravděpodobné, jeho populace bude naopak pravděpodobně i nadále růst.

Na území Evropské unie platí zákaz jeho dovozu, převážení a přepravy, držení, chování, uvádění na trh a vypouštění do volné přírody. Za nerespektování zákazu hrozí pachatelům podrobné sankce.

Jednou z forem eliminace mývala je odstřel. Dlouhou dobu mohla usmrcovat mývala jen myslivecká stráž. Od ledna 2022 mohou myslivci nově lovit nepůvodní druhy živočichů, ke kterým patří vedle mývala severního i norek, nutrie nebo ondatra. Nová vyhláška č. 454/2021 Sb. tak značně zvyšuje počet lovců, jelikož v České republice je přibližně 90 tisíc myslivců.

Podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (§ 5 odst. 6) lze dostat povolení k odlovu nepůvodních živočichů se stanovením konkrétních podmínek realizace. Může to být společný lov a chytání do lapacích zařízení. Toto povolení nemusí platit jen jednorázově a může se též vztahovat na větší území.

Vedle odstřelu by se dalo využít pastí, které jsou docela rozšířené ve Spojených státech. V České republice je však použití lepových a čelisťových pastí zakázáno zákonem proti týrání.

Poučit se můžeme i z Německa, které s mývalem bojuje již přes padesát let. Během této doby se ukázalo, že lov na eliminaci mývala nestačí. Můžeme se pokusit omezit přístup mývala ke zdrojům potravy (zamykat popelnice), nebo například sbírat výkaly (na pískovištích a podobně), abychom zamezili přenos chorob, jako je škrkavka.

Mýval severní, foto: PxHere.com.

Informace o úspěšných praktikách by se měly neustále šířit mezi vědci, myslivci a veřejností. Zásadní je informovat společnost hlavně v oblastech výskytu mývala severního. Měli bychom vědět, že přestože je to roztomilé zvířátko, neměli bychom ho chovat doma jako mazlíčka. On se totiž po útěku do volné přírody s nikým moc nemazlí.

Použitá literatura:

Görner, T., Šíma, J., & Pergl, J.: Invazní nepůvodní druhy s významným dopadem na Evropskou Unii: jejich charakteristiky, výskyt a možnosti regulace. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2021. Mlíkovský J., Stýblo P., eds.: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR, ČSOP Praha, 2006. Nentwig W. (ed.): Nevítaní vetřelci, Invazní rostliny a živočichové v Evropě. Academia, 2014. Drimaj, J.: „Psík mývalovitý a mýval severní“. Myslivost, květen 2018. BioLib.cz.: Procyon lotor (mýval severní). Association of Fish & Wildlife Agencies: Best Management Practices for Trapping Raccoons in the United States. 2014. AOPK ČR. Procyon lotor. Poledníková, K.: „Proč je medvídek mýval v naší přírodě takový problém?“ Ekolist.cz, 29. března 2019. Pergl, J., Šíma, J., Görner, T., & Pěknicová, J.: „Biologické invaze a související právní nástroje.“ Živa, 5/2018.

Autorky studují environmentalistiku na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Text vznikl v rámci kurzu Ochrana biodiverzity.

O invazi živočichů do České republiky pojednává článek Magdaleny Hronové Nezamýšlená invaze živočichů v 7.G 4/2019.