Čtenářské ohlasy

Kristýna Čermáková — Závist: na kameni kámen (7.G 2/2025)

Kritika výstavby betonového plochého památníku v rozsahu tří tisícovek metrů čtverečních na místě bývalého opevněného sídliště z mladší doby železné na kopci Hradiště se silně objevuje na konci roku 2021, kdy se již rozhledna stavěla. Ostré diskuse pak probíhaly do června 2022, kdy zemřel starosta Dolních Břežan a strůjce stavby. K zastavení projektu vyzval mimo jiné Český národní komitét Mezinárodní rady památek a sídel, který zpochybňoval i nepřiměřeně vysokou rozhlednu. Jádrem sporu bylo použití betonu, neboť jde o dávno překonaný způsob prezentace archeologických památek. Sice ho mají nahradit kamenné bloky, nicméně i ty budou zbytečně brobdignagsky necitlivé. Lze ještě připomenout, že záměr Akropole Závist — Zpřítomnění mohla v říjnu 2021 v procesu EIA připomínkovat veřejnost, ale nikdo se nevyjádřil. Naštěstí bylo zjištěno, že stavba nemá žádné významné škodlivé vlivy na přírodu a krajinu, a to ani na EVL Břežanské údolí s chráněným motýlem přástevníkem kostivalovým. Miroslav Patrik, Brno

Eliška Olšáková, Marie Schindler — Akvaponie — pěstování bez plýtvání? (7.G 5/2019)

Tolik řečí „neekonomické“ apod. Ale reálně, hydroponie (něco napůl hrubě řečeno) ekonomická je a tvrdě poráží klasické zemědělství. A začínají i takové produkty jako brambory. Takže přidáním ryb jde pouze o to, aby i druhá půlka byla zisková. A popravdě, stejné řečičky o neporazitelnosti byly i u hydroponie a pak se našli blbci, kteří tomu nevěřili, a najednou to šlo… adf, as@dfas.cz

Martin Hyťha — Cestování bez létání (7.G 1/2017) 

Cestování je od slova cesta. Cesta je příběh, ne cíl. To, co dneska spousta lidí nazývá cestováním, je ve skutečnosti pouhý turismus. Jako potraviny v supermarketech, i v tomto případě si lidé kupují pouhé zážitky v cestovních kancelářích. Nechají se dovést z bodu A do bodu B v plechových boudách a jaksi zapomněli, že ty nejlepší prožitky a vzpomínky se sbírají po cestě. Odvaha sbalit se s minimem cestovních i finančních prostředků a vydat se do světa bez použití těchto moderních výdobytků je naprostá euforie a zážitek, který člověka nadosmrti změní. Tohle je opravdové cestování, tak jako kdysi žili kočovní cikáni. Chápu, že ne každý se pro tohle narodil. Ale když už někam člověk jede, měl by vážně popřemýšlet, co touto cestou způsobí – co tím získá, a co tím jiným vezme. Otázka zní: je opravdu nutné způsobit utrpení jiným kvůli mým cílům, snům a přáním? Jakou cenu má můj zážitek? A opravdu neexistuje jiný šetrnější způsob, jak si dopřát uspokojení? Není totiž důležité, kde člověk byl, ale po jaký cestě šel. Zedi, sidionote@gmail.com

Psát nám můžete na e-mail sgenerace@hnutiduha.cz či na adresy redaktorů (prijmeni@sedmagenerace.cz), pod články na webu, na náš facebookový profil, twitterový účet nebo na adresu Hnutí DUHA — Sedmá generace, Údolní 33, 602 00 Brno. Děkujeme.