Modré, růžové a fialové lakování

25. října 2021 /
foto: Wikimedia Commons
Vedle greenwashingu existuje i purplewashing a pinkwashing.

O greenwashingu už jste určitě slyšeli. Tento pojem poprvé použil environmentální aktivista Jay Westerveld v roce 1986. Později se termín objevuje i v Oxfordském slovníku angličtiny, který ho definuje jako „dezinformaci šířenou organizací za účelem prezentovat environmentálně zodpovědný veřejný obraz sama sebe“. A kromě greenwashingu existují i další „washingy“. Americká spisovatelka a aktivistka Sarah Schulman v roce 2011 přišla s „pinkwashingem“, který označuje stav, kdy se firma o sobě snaží budovat obraz společnosti, která je přívětivá k lidem LGBTQ+, ale ve skutečnosti tomu tak není. Za spojení s takovými firmami byl letos kritizován i český Prague Pride. V poslední době se začíná mluvit i o „purplewashingu“, což znamená pokrytecké zneužívání feminismu a práv žen za účelem marketingu.

Komerční využití feminismu není ničím novým, spojení „commodity feminism“ se objevuje už v roce 1991 a znamená transformaci feministických myšlenek do několika zkratek, třeba do zdravého sebevědomí nebo empowermentu (posílení) žen. Zjednodušené slogany se tisknou například na trička, hrnky a kabelky, čímž se vyrobí feministické názorové hlásiče. Třeba firma Dior přišla v roce 2016 s tričkem s nápisem „We should all be feminist“. A další oděvní firmy, jako Mango, ZARA, Topshop nebo H&M, záhy přišly s levnějšími verzemi feministických modelů.

Posledně jmenovaná značka byla už v minulosti kritizovaná za greenwashing. Před dvěma lety představila udržitelnou kolekci oblečení, která měla být vyrobena z biobavlny a recyklovaného polyesteru. Později se ale ukázalo, že kolekce obsahuje víc škodlivých syntetických materiálů než jiné řady této značky. Zároveň firma prodává trička s feministickými slogany a před několika lety spustila kampaň She´s a Lady, která oslavovala různé formy feminity a ženského empowermentu. Není ale žádným tajemstvím, že firma H&M vyrábí své oblečení v otřesných pracovních podmínkách a její zaměstnanci dostávají nízkou mzdu, která nestačí na pokrytí základních životních potřeb. A drtivou většinu těchto zaměstnanců tvoří ženy, takže o skutečném feminismu nemůže být ani řeč. H&M nás zase lakuje, tentokrát na fialovo.

Autorka je doktorandka na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2022 vychází v 2. polovině srpna.