Největší interaktivní učebna je venku

Mohla bys na začátku představit projekt Učíme se venku, na kterém pracuješ?

Učíme se venku je iniciativa, za kterou stojí více organizací. Vedle tří zakládajících, tedy TEREZY, Chaloupek a Lipky se zapojilo již více než dvacet dalších. Nejdůležitější cíl je ukázat, že učení venku je normální, jednoduché a zkvalitňuje výuku. Snažíme se, aby byl web projektu místo, kde zájemci najdou vše, co potřebují pro překonání bariér, aktivity, semináře i příklady z praxe. Snažíme se s tématem seznámit i veřejnost, aby učení venku nevnímala „jen“ jako volnočasovou aktivitu. Výzkumy jasně ukazují, že učení venku zlepšuje vzdělávací výsledky.

Proč ses rozhodla začít pracovat na Učíme se venku?

Přijde mi normální, aby děti byly hodně venku. Proč se učit o světě jen z učebnic, když mnohé můžeme vidět hned za domem či za školou? Asi jsme si zvykli, že když jsou děti ve škole, sedí v lavici pod střechou. Ale když mají příležitost, většina z nich u učení nesedí. Objevují v pohybu. Zkoumají všemi smysly. Devadesát devět procent lidské historie se děti učily venku. I dnešní děti baví učit se v praxi, ne jen teorii. To vše může pobyt venku nabídnout. Stačí jen změnit návyky. Není k tomu potřeba žádná velká změna, drahé vybavení, složité plány. Někdy opravdu záleží i na tom, kdy vezmeme děti ven. Často si vzpomenu na věty Aleše Máchala: „Ukažte žížalu malému dítěti a ukažte ji osmačce. Kdo ji bude obdivovat víc?“

Díky projektu mám skvělou příležitost zažít, že pokud děláte to, co vás baví, není rozdíl mezi prací a zábavou. Myslím, že právě díky tomu, že se spojilo tolik nadšených lidí a organizací, daří se nám nabídnout učitelům i rodičům jednoduchou cestu ven. Učitel si vybere téma, případně pracovní listy, a vyrazí ven.

V jednom videu s Petrem Danišem používáte příměr, že děti se dostanou ven podobně často jako američtí vězni. Není to přehnané?

Ten příměr opravdu sedí. Vězni v USA ve věznicích se zvýšenou ostrahou mohou být venku na dvoře dvě hodiny denně a velmi rádi této možnosti využívají. A podle reprezentativního výzkumu Nadace Proměny Karla Komárka jsou české děti venku v průměru necelé dvě hodiny denně. Navíc to vypadá, že kopírujeme trend ze Západu, kdy tohoto času postupně ubývá.

foto: archiv Justiny Danišové

Proč by měly být děti venku více?

Vedle toho, že to prospívá fyzické i psychické kondici, ukázaly výzkumy i to, že čas venku ve skupině rozvíjí i sociální zdraví. Pobyt venku v zeleni také regeneruje a zvyšuje koncentraci, a to i u dětí s ADHD. S vlivem zeleně na obnovení pozornosti souvisí také to, že u lidí snižuje impulsivní a agresivní chování a pomáhá jim rozvíjet sebedisciplínu, schopnost dosahovat svých životních cílů. Děti, které se ve škole dívají do zeleně, mají lepší vzdělávací výsledky než ty, které tuto příležitost nemají. Jeden americký výzkum ukázal, že učení venku u dětí zlepšuje pozornost i pro následné hodiny pod střechou.

S jakými obavami z učení venku se u učitelů a průvodců setkáváte nejčastěji?

Učení venku nejvíc brání nedostatek času, dále pak rodiče a vedení školy, kteří na to nejsou zvyklí. Častou překážkou jsou i obavy z nepozornosti dětí venku, ačkoli studie ukazují pravý opak. Další překážkou je velké množství učiva. Snažíme se proto ukázat, jak venku učit i běžná témata, například násobilku nebo čtenářské dílny. Velkou podporu nám dávají školy a učitelé po celé České republice, které už běžně venku učí. Ukazuje se, že skvělá příležitost je přesunout ven i přestávky. Našli jsme výzkumy, které ukazují, že i výhled do různorodé zeleně (ne na posekaný trávník) při obědě může u žáků zlepšit nejen vzdělávací výsledky, ale dokonce i chování. Zkušenosti učitelů potvrzují i to, že děti, které jsou ve třídě problémové, mohou být venku aktivnější a stát se tahouny celé práce.

Ve videu z EduFóra zmiňuješ, že děti nepotřebují krásnou zahradu, mohou vyrazit i do betonové džungle. Není to přece jen nehostinné a neatraktivní prostředí?

Mít venkovní učebnu je skvělé, Martin Kříž z Chaloupek ale například na seminářích o učení venku dobře dokládá, že to jde i bez speciálně postavené venkovní učebny. Během pár hodin ukáže s jednou krabicí pomůcek klidně celému učitelskému sboru, jak využít okolí konkrétní školy. Lepší je často poznávat bezprostřední okolí, než jednou za půl roku vyrazit do vzdáleného super parku. Ve světě se rozvíjí místně zakotvené učení (place-based education), které pro učení v praxi využívá právě nejbližší okolí školy.

Některé školy mají spoustu zajímavých pomůcek. Není pak škoda, že se nevyužívají a vyráží se ven pro klacíky a kameny?

Někdy jsou moderní technologie úžasná příležitost. Když ale děti sledují ptáky na interaktivní tabuli a nemají s nimi přímou zkušenost, odpadá skutečný svět. Když se rozdělí výuka pomocí technologií a venku alespoň půl na půl, bude to skvělé. Ideální je ale obě výhody spojit a vyrazit s technologií ven. Reálný zážitek při učení je dnes pro děti minoritní. Když na seminářích ukazujeme, jak si mohou učitelé vyrobit pomůcku, která nic nestojí, vždy je to podle naší zkušenosti motivuje hned si to venku vyzkoušet. Příroda sama nabízí hotové vybavení — materiál k pokusům, strom, déšť či vítr. Navíc svou nabídku během roku mění a doplňuje do svého „katalogu“ sezonní pomůcky. Vše je zdarma a použité zboží můžete vrátit.

Jak se daří adaptovat výuku venku u předmětů, se kterými téma přírody není úzce spojené?

Pracujeme postupně. Právě doplňujeme matematiku a češtinu pro první stupeň. Učitelé i rodiče na naše lekce výborně reagují. Teď jsme pustili ven tři jednoduché lekce k češtině, a i přes to, že byl konec školního roku, prohlédlo si je během dvou dnů přes třicet tisíc lidí.

foto: archiv Justiny Danišové

I přes velký dosah zájemců se zdá, že alespoň v médiích stojí v protipólu atraktivní téma digitálního vzdělávání…

Technologie nebereme jako překážku pro to chodit ven. Hledáme aplikace, které by děti lákaly ven. Na jaře jsme například společně se skvělou vzdělávací hrou Matemág, která navazuje na Hejného metodu, tvořili hry s Matemágem venku.

Jaké tři kroky bys doporučila těm, kteří mají stále obavy vyrazit učit ven?

Myslím, že nejdůležitější je sám chtít. Vědět, co vše mi to jako učiteli i dětem přináší. Pokud chápu proč, cestu ven si najdu. Hledat aktivity, které vás tak chytnou, až vás vytáhnou ven. První krok může být návštěva webu nebo semináře. Za druhé je dobré najít si další „nadšence“. Velkými spojenci mohou být i děti. Je ale důležité jim vysvětlit, proč vyrážíme ven. A za třetí je myslím zásadní nechtít hned všechno. Nejprve vyrazit ven na jednu krátkou aktivitu, později to zkusit na delší čas. Postupně si zvykat a objevovat učení venku pravidelně. Pro všechny začínající i zkušené jsou výborné knihy Juliet Robertson Dirty Teaching a Messy Math.

Letos na jaře jste s Učíme se venku získali cenu EDUínu pro inovativní projekty ve vzdělávání. Co to pro vás znamená?

Bylo to velké překvapení. Stalo se to půl roku po tom, co jsme projekt zahájili. Otevřelo nám to další možnosti a partnerství. Jsme moc rádi, že se téma učení venku dostává i díky ceně EDUínu do širšího povědomí. Těšíme se, že za pár let už web Učíme se venku nebude potřeba. Venkovní učení bude normální součást výuky, všude tam, kde to obohacuje výuku, děti i učitele.

Proč a pro koho vznikl program Jdeteven.cz, jehož jsi spoluautorkou?

Rozhodli jsme pro něj v TEREZE na základě našich zkušeností práce s dětmi z mateřských a základních škol a také na základě celosvětových výzkumů, které ukazují, že děti tráví venku málo času, a přitom kontakt s přírodou má prokazatelně dobrý vliv na jejich fyzické i psychické zdraví.

Hlavní cílovou skupinou programu jsou rodiče a prarodiče dětí od tří do šesti let, které vybavujeme nápady a radami, co a jak s dětmi venku dělat.

Kromě her, tipů na výlety a akce v přírodě poskytujeme také osvětu v oblasti kontaktu dětí s přírodou.

Jaké projekty jsou z Jdeteven.cz nejúspěšnější?

Největší úspěchy jsme v poslední době zaznamenali u Deníku do divočiny a u online kurzu Rosteme venku, který proběhl na jaře a jehož další díl se chystá na letošní podzim.

foto: archiv Justiny Danišové

O čem Deník do divočiny je a proč by mě jako rodiče mohl zajímat?

Najdete v něm ke každému měsíci sadu úkolů, které lákají děti ven a motivují je ke zkoumání přírody. Tvůrčí návody, co a jak vyrábět každý měsíc venku s použitím přírodních materiálů nebo pomůcek, které máme všichni doma. Každý měsíc začíná inspirativní omalovánkou od ilustrátorky Petry Bartoňkové neboli Petruccye.

Připravila Julie Dominika Zemanová, šéfredaktorka časopisu Ben Já Mína.

JUSTINA DANIŠOVÁ (*1980) vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy (učitelství biologie — geologie), pracuje ve spolku TEREZA jako metodička webu ucimesevenku.cz a jdeteven.cz. Společně s Petrem Danišem a tlupou dětí tvoří web svobodnahra.cz.