Když jsem byl malý, jezdívali jsme v širokém rodinném kruhu stanovat. Do Chorvatska se tehdy ještě tolik nejezdilo, a tak jsme trávili, podobni indiánskému kmenu, dva týdny životem v lese. S bratry a bratranci jsme se celé dny toulali, všemožně lezli, objevovali palouky, kopce, skály a jezírka a v duchu správných objevitelů jim dávali jména. Slučovali jsme se do tlup, které o vládu nad nově pojmenovanou krajinou soupeřily. A byli jsme z toho všeho řádně zmýcení. Měli jsme také jednu sestřenici, která se s námi netoulala. Teta měla, i uprostřed lesů, jiné představy o čistotě než většina rodičů, kteří mhouřili nad naším oblečením oči. „Nedělej to, ušpiníš se a budeš jako ti prasáčtí kluci!“ říkala často. Nešlo ani tak o to, do jaké míry jsme byli prasáckými kluky, ale aby si sestřenka vštípila, co je pro holčičky fuj — tedy utvrdila svou genderovou roli.
Jednorázový nákup článku
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář