Ačkoli s dětmi zatím nečteme moc dlouhé encyklopedické texty, Plasticus maritimus poslouchaly napjatě jako nějakou dobrodružnou knihu. A ona vlastně místy dobrodružná i je. A k dobrodružství vybízející. Ale také nás provede krajinou plastů, mikroplastů, mořského planktonu a živočichů jím se živících. Načež dcera prohlásí: „Tak já už nikdy nebudu používat šampon!“ (To by se jí tak hodilo! Takže dostala takový, kde je na obalu jasně napsáno neobsahuje mikroplasty.)
Vedle charakteristiky, výskytu či životního cyklu nového biologického druhu, plastu mořského (latinsky Plasticus maritimus), se z tohoto průvodce dozvíme spoustu potřebných a daty podložených informací, například že v Evropě spotřebujeme 36 miliard plastových brček ročně. Ale ani u těch nejzajímavějších informací to nekončí. Co s tím? Autorky, portugalská bioložka Ana Pêgo a oceňovaná autorka knížek pro děti Isabel Minhós Martins, nás v knize v první řadě ponoukají k promýšlení, co opravdu potřebujeme. Potřebujeme na oslavách vypouštět stovky balonků? Máme přece i alternativy: girlandy, papírové papoušky a mýdlové bubliny. I bez plastového brčka nebo láhve se lze napít. Musím se přiznat, že je to po dlouhé době kniha, která mě přesvědčila znovu se zamyslet nad všemi plasty, které mě obklopují. Znovu si položit otázku, zda tyhle fixky opravdu potřebuju. I proto je sympatické, že jde knížka příkladem a ilustrace jsou „jen“ obyčejnými pastelkami. Mimochodem velmi povedené, stejně jako celá úprava knihy.
Po obsáhlém průvodci toho, co všechno lze na pláži běžně nalézt, se s dětmi zasmějeme nad situacemi, kdy se z nákladních lodí převrhnou kontejnery. Vím, není to moc vtipné, ale představte si, jak potom k pobřežím doplouvají figurky z Lega s námořní tematikou nebo gumové kachničky (a to se opravdu stalo).
Ačkoli kniha vychází z předpokladu, že za problémem s plasty v oceánech stojí nevědomost a že když se lidé dozví o jeho závažnosti, své chování změní, obsahuje i spoustu dobrých praktických tipů. Ale i kdyby měla plnit jen tu informační roli, zhostila se jí velmi dobře. Upozorňuje nás, že lidé se toto všechno brání vidět a že v očích mnoha lidí budeme za blázny. Ale nenechá nás v tom samotné — odmítnout v obchodě sáček je přece na rozdíl od jeho jednorázového použití normální.
Vedle spousty dobrých nápadů také knížka vybízí k akci a nabízí i podporu.
Další sympatický počin představuje její tón: nikdo nám nekáže a nikdo nás nekritizuje, jen ukazuje, co plasty v moři dělají. A také kde všude jsou a co se s tím dá dělat. Třeba jít na pláž (nebo kamkoli jinam) sesbírat odpadky, pěkně je naaranžovat a vyfotit na sociální sítě (@plasticus maritimus.cz), jak činí sama autorka. Hurá do toho!
Nebojte se tedy Plasticus maritimus přibalit na cesty, zvlášť pokud směřujete k moři. Skoro nic neváží a dozvíte se o moři (a plastu nejen v něm) tolik zajímavostí jako z žádného cestovatelského průvodce.
Ana Pêgo, Isabel Minhós Martins: Plasticus maritimus: invazivní druh. Překlad Nikola Skupinová, vydala Jana Kostelecká — JAKOST, 2020, 176 stran.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář