Pokojovky: zdravé a zelené?

V poslední době jsem zaznamenala existenci řady pokojovkových workshopů nebo knih, které radí, jak pokojové rostliny pěstovat. V Praze bylo otevřeno několik zajímavých zahradnických obchodů. Pořádají se různé květinové bazary a výměny celých rostlin či jejich řízků. Své k tomu říká také Michaela Krobová z mladého environmentálně šetrného českého květinářství Green Decor: „Zájem o pokojové rostliny stále roste. Já jako nejvíce ekologicky šetrné pokojovky vidím ty od lokálních pěstitelů nebo právě ty, které se volně šíří mezi lidmi. Množení pokojovek je opravdu snadné a spousta lidí už taky objevila kouzlo jejich vyměňování.“

Někdy se s humorem říká, že člověk by měl nejprve ve svém životě pečovat o rostlinu, poté si pořídit psa, a až tehdy, když květina neuschne a pes prospívá, jsme zralí na výchovu dítěte. Jak velký environmentální prohřešek je přivedení potomka na svět, již tušíme (viz 7.G 5/2016), jak jsou však na tom v tomto ohledu pokojové rostliny?

Foto: FB haenkecz

Nejen pro krásu, ale i pro zdraví

Do interiérů se pokojovky dostaly s rozvojem cestování. Lidé si chtěli tropické skvosty pěstovat ve svých klimatických podmínkách, často velmi odlišných od těch, které rostliny vyžadují. A tak jsme se museli naučit zdokonalovat pěstování uvnitř budov a ve sklenících.

Dříve pouze okrasná funkce pokojovek se rozrostla o zdravotní pozitiva. Dnes už víme, že pokojové rostliny blahodárně působí na naše bezprostřední okolí. Především oplývají schopností čistit vzduch. Vědci z NASA před lety zavřeli nejběžnější pokojové rostliny v prostoru, do kterého pouštěli škodliviny, a potom testovali, kolik jich rostliny dokázaly ze vzduchu odstranit. Jednalo se o formaldehyd, amoniak, xylen, trichloroethylen a benzen. Výsledky testu ukázaly, že některé rostliny umí odstranit až 90 procent škodlivin, a to buď roztříštěním a uložením do půdy, nebo uchováním v samotné rostlině. Nejlepší výsledky co do poměru povrchu rostliny a objemu chemikálií odstraněných ze vzduchu měly podle této studie tchynin jazyk, aglaonema a gerbera daisy. Je třeba však také brát v potaz velikost květiny. Větší palma samozřejmě odstraní škodlivin více než malá gerbera, i když je gerbera výkonnější. Co se týče počtu různých druhů škodlivin, vede lopatkovec, který odstranil všechny zkoumané škodliviny. Břečťan, tchynin jazyk, palma horská a dracena marginata si neporadily jen s amoniakem.

Foto: FB haenkecz

Z prezentace indického environmentálního aktivisty Kamala Meattla v rámci TEDu 2009 (každoroční konference Technology, Entertainment, Design – pozn. red.) se zase dozvíme, že nejlépe čistí vzduch šplhavnice zlatá, které často říkáme pos, dále palma chrysalidokarpus nažloutlá a již zmíněný tchynin jazyk. Kamal Meattle měl pro svůj patnáctiletý výzkum osobní důvody. Život ve znečištěném Dillí se podepsal na jeho zdraví a on začal špatně dýchat. Meattle říká, že čím větší máme rostliny a čím víc jich je, tím lepší práci pro nás odvedou. Vysvětluje, že v bytě potřebujeme mít na jednoho člověka alespoň čtyři palmy Areky zlatoplodé, po ramena vysoké. Ve městě tak znečištěném, jako je Dillí, je jim však potřeba každý den otírat listy; v těch méně znečištěných to stačí jednou za týden.

Meattle dále doporučuje pěstovat kytky ve vermikompostu nebo hydroponně a každé tři měsíce je vynášet ven. Mluví také o tchyninu jazyku, který přeměňuje oxid uhličitý na kyslík a uhlík výjimečně během noci . Těch podle něj každý člověk potřebuje šest až osm. Potos zase dokáže odstranit formaldehyd i další škodliviny. S těmito rostlinami, říká Meattle, byste mohli žít v uzavřeném prostoru a neudusili byste se (vědecké týmy v rámci projektu Biosfera 2 prokázaly, že to není možné – pozn. red). Dále pak vyzdvihuje studií potvrzené zdravotní přínosy: podráždění očí se zlepšilo o 52 procent, dýchání o 34 procent, bolesti hlavy o 24 procent, a nedosti na tom, pracovní produktivita se v prostředí s rostlinami zvýšila o pětinu.

Řekni, odkud kytky jsou?

Jak je vlastně obchod s pokojovými rostlinami v Česku velký a odkud se kytky berou? Od roku 2001 máme k dispozici celkové údaje o české spotřebě řezaných i hrnkovaných květin. Během této doby se objem trhu téměř zdvojnásobil: v roce 2001 jsme nakupovali v průměru za 631 korun ročně, v roce 2016 už za 1091 korun s celkovým obratem přes šest miliard. Květin z dovozu jsme přitom kupovali téměř dvakrát více než tuzemských.

Situační výhledová zpráva o okrasných rostlinách z dílny ministerstva zemědělství tato čísla interpretuje následovně: „Domácí produkce sice stále roste, ale nestačí pokrýt poptávku jak v objemu, tak i v šíři sortimentu. Dovozy jsou na poptávku schopny reagovat pružněji, a především v širším spektru. Celkový objem vývozu květinových produktů je stále minimální.“

Statistiky za následující rok 2017 dále rozlišují pokojové rostliny okrasné květem (dovezeno za půl miliardy korun) a okrasné listem (dovezeno za necelých 300 milionů). Pro srovnání: venkovních rostlin jsme dovezli za půl miliardy, řezaných květin a poupat určených na kytice nebo k okrasným účelům za 600 milionů a řezaných růží za 542 milionů korun.

Holandsko, země nejen tulipánů

Zdravotní přínosy květin jsou možná až neuvěřitelné — a to jsme ani nemluvili o takzvané zahradní terapii, která se i u nás začíná používat v rámci sociální práce. Ale nevězí v tom nějaký ten environmentální háček?
Zajímalo mě, za jakých podmínek pokojové rostliny vyrůstají. Odpověď jsem dostala u Alexandry Střelcové z Haenke, projektu, který ctí myšlenky udržitelnosti a chce s pomocí odborníků informovat lidi o zdravotních přínosech rostlin, a to jak pokojových, tak léčivých: „Většina druhů pokojových rostlin se množí řízkováním, tedy vegetativně. V současné době je v této oblasti velmocí hlavně Holandsko, v menší míře Belgie, Dánsko, Francie nebo Německo.

Co se týče lokální produkce tady v Česku, tropické rostliny se zde pěstují pouze minimálně, často pro soukromé účely, a nabídka absolutně nedostačuje momentální poptávce (ta se mnohonásobně zvýšila díky Instagramu a trendu pokojových rostlin),“ potvrzuje Střelcová řeč výše uváděných statistik.

Za jakých podmínek se pokojové rostliny pěstují? Podle Střelcové se to liší pěstitel od pěstitele. „Například Holandsko je známé svým pozitivním přístupem k inovacím v oblasti udržitelnosti celého průmyslu — skleníky jsou často skvělým příkladem šetrného zacházení s vodou nebo solárními zdroji. Nelze však zaručit, že všechny rostliny takto vypěstované budou absolutně ,organické‘ nebo ,fair trade‘. Asi jako v celé řadě dalších odvětví je nutné se informovat přímo u zdroje. U nás v Haenke nemáme kapacitu na to, abychom všechny rostliny pěstovali sami, navíc prodej rostlin považujeme „jen“ za vedlejší činnost, díky které se můžeme věnovat projektům v oblasti vzdělávání a výzkumu. Přednost dáváme českým pěstitelům, ale někdy to logisticky nejde, takže hledáme řešení v rámci Evropy. V tomto případě provádíme důkladnou rešerši a často se ptáme na pracovní podmínky, použití chemie nebo principy udržitelnosti a nároků na vodu, světlo a další energie. Výsledkem je zjištění, že pokojové rostliny a jejich pěstování je přece jenom mnohem „udržitelnější“ než například v případě řezaných květin a nemá tak devastující následky jako pěstování plodin typu avokádo nebo sója. Vše se však samozřejmě odvíjí od jednotlivých pěstitelů a jejich závazků k udržitelnosti,“ vysvětluje.

Zdroj: FB green decor zizkov

Má zvědavost šla ještě dál, a tak jsem se zajímala o to, z jakých částí světa vlastně pokojové rostliny pocházejí a zda se stále ještě z přírody „dobývají“ nové, nebo se množí pořád ty stejné. „Pokojové rostliny pocházejí endemicky z velké většiny z tropických a subtropických oblastí Střední a Jižní Ameriky, ale i Afriky, jihovýchodní Asie nebo Austrálie. Rostliny, které tady u nás koupíte, ale z drtivé většiny nevyrostly v těchto regionech. Je tomu tak kvůli clu, ochraně biodiverzity i prevenci nemocí. Většinu trhu s pokojovými rostlinami dnes obstarává Holandsko, odkud proudí rostliny do zahradnictví v dalších částech Evropy. Množí se pořád ty stejné rostliny, a i ve velkých sklenících řízkováním. Je to docela dlouhý proces — vypěstovat opravdu vzrostlou rostlinu trvá i několik let. Samozřejmě je to však lepší, než kdyby se kvůli tomu kácely kilometrové porosty v džungli — už tak je deforestace velkým problémem naší společnosti,“ přibližuje Střelcová.

Problém jménem substrát

Dalším environmentálním aspektem pokojovek je substrát, jehož prostřednictvím se snažíme napodobit půdu, ve které rostliny původně žijí. Proto by pokojové rostliny nemohly přežít v zemině nakopané na dvorku. V naprosté většině substrátů najdeme jako hlavní složku rašelinu. Ta podle zahradníků upravuje pH substrátu, živinami podporuje zdravý růst rostlin a bohatou tvorbu květů i kořenů a zaručuje potřebnou retenci substrátu pro vodu i vzduch. Jenže rašelina je cenný, prakticky neobnovitelný přírodní zdroj, který se vytvářel deset tisíc let a je součástí unikátních ekosystémů, v nichž žije velké množství živočichů. Těžba rašeliny ekosystémy barbarsky znehodnocuje a vytváří pustá, životem zapomenutá místa.

Zdroj: FB green decor zizkov

Pokud nám tento fakt není lhostejný, můžeme rašelinu v substrátech nahradit. Tvůrci přírodních zahrad, ve kterých je použití rašeliny zakázáno, k tomuto účelu využívají dřevní štěpku, kompost, vermikompost či piliny z listnatých dřevin. V obchodech též můžeme koupit připravené substráty pro pokojové rostliny bez rašeliny, musíme je však hledat. Skládají se z dřevní vlákniny ze smrkového dřeva, smíchané s křemenitým pískem a granulátem. Alexandra Střelcová k tomu však dodává: „Snaha eliminovat rašelinu ze substrátů je sice viditelná, rašelina však stále zaujímá důležité, prozatím nenahraditelné místo.

Navzdory studiím alternativních zdrojů se totiž prozatím nenašel způsob, jak rašelinu v zahradnictví plnohodnotně nahradit. Testovalo se všechno, od rostlinných vláken až po rákos nebo rýžové pluchy. Kamenná vlna je příliš náročná na produkci a kokosová vlákna jsou sice vhodným řešením, ale jejich dovoz zase vytváří velkou uhlíkovou stopu. Takže zatím je to podle všeho spíše hudba budoucnosti a k vyřešení problému je potřeba dalších studií a investicí do výzkumu,“ přiznává.

Zelená se?

Zmíněné skleníky, v nichž se pokojové rostliny pěstují, jsou velmi energeticky a materiálně náročné na provoz. Je třeba v nich zajišťovat stálou teplotu a zásobovat je světlem a vodou. Michaela Krobová to potvrzuje: „Většina produkce je v Holandsku ve sklenících, které napodobují přirozené prostředí rostlin — teplotu, vlhkost a délku dne pomocí světla. To samozřejmě znamená velkou environmentální zátěž, ačkoliv pěstitelé v Holandsku používají nejnovější technologie, aby spotřebu energií i vody minimalizovali.“
Její slova potvrzuje i Střelcová: „V Holandsku existuje stále více projektů, které jsou založeny na udržitelnosti nebo cirkulární ekonomice a které získávají stále větší popularitu i u tradičních pěstitelů. Právě v Nizozemsku je dopad globální změny klimatu dost jasně vidět, a i proto vznikají projekty, které mají jeho následkům zabránit. Skleníky často sbírají dešťovou vodu nebo pracují s obnovitelnými zdroji. Záleží tedy na nás odběratelích, abychom se neustále přesvědčovali, že kupované rostliny byly vypěstovány v co nejudržitelnějších podmínkách.“

Vezmeme-li v potaz vhodný zdroj zavlažování, právě dešťová voda bývá pro zdraví rostlin nejvhodnější. Je měkká, neobsahuje příliš mnoho minerálů ani přidaných sloučenin a nezasoluje substrát. Vítězí tedy jak z pohledu efektivity, tak environmentálních dopadů.

Skleník je však potřeba také udržovat v optimální teplotě, což znamená, že v zimě v něm musíme přitopit. Občas se přitápí nejen vzduch, ale i rostlinám pod květináči. Stejné je to se světlem, i to rostliny k optimálnímu růstu potřebují. A tak je volba vytápění a zdroje světla pravděpodobně hlavní environmentální otázkou.

Pokud všechny tyto nástrahy šetrně překonáme, jak rostliny k zákazníkům dopravíme? „Rostliny se přepravují ve speciálně upravených kamionech, které kontrolují teplotu a světlo. Zcela se vyhnout rostlinám z Holandska nebo z velkých evropských skleníků je ale dost složité — i ten řízek monstery, který jste dostali na posledním swapu, pravděpodobně pochází z rostliny, která byla takto vypěstována,“ vysvětluje souvislosti Střelcová.

Zajímalo mě také použití chemie, vodní znečištění a pracovní podmínky lidí, kteří v těchto sklenících pracují. I v tomto směru se, zdá se, zelená na lepší časy. Podle Střelcové už v největších sklenících práci obstarávají roboti a hi-tech zařízení, která monitorují všechno od optimální teploty až po přísun vody. Pokud jde o chemii, záleží podle ní na každém pěstiteli, jestli zvolí syntetický postřik, nebo přírodní hnojiva. „Naštěstí trend jde směrem k tomu druhému,“ uzavírá.

Kontakt: magdalena.hronova@seznam.cz.