Tajemné geny na vaření svíčkové

24. srpna 2020 /
foto: Potemonzon, Wikimedia Commons
Společenské role mužů a žen se neustále proměňují.

Jsou ženy biologicky předurčeny k výchově dětí, starání se o domácnost a laskavé empatii? A mají muži speciální gen na vrtání polic, sekání dřeva a lov divé zvěře? Nebo jsou genderové rozdíly způsobené výchovou a kulturními vlivy naší společnosti?

Při snaze odpovědět na tyto otázky se dotýkáme dlouho trvajícího vědeckého sporu nature vs. nurture, tedy přirozenost proti výchově. Názory na původ lidských vlastností můžeme rozdělit do dvou hlavních proudů. Nature zdůrazňuje biologickou předurčenost a tvrdí, že výchovou můžeme naše biologické nastavení jen poupravit, ale ne zcela změnit. Opačný přístup nurture by se dal ilustrovat tímto příkladem: všichni musíme jíst, jinak bychom zemřeli hlady, takové je naše biologické nastavení. Ale kdy, co, kde, s kým a jak budeme jíst, upravují kulturní a společenské normy. I druhý názorový proud tedy připouští existenci vrozených pudů, ale zásadnější vliv na lidské chování má podle něj sociální prostředí.

Kořeny sporu přirozenost versus prostředí sice sahají do doby před naším letopočtem, ale ani při současné úrovni našich znalostí na tuto otázku pořád neexistuje jednoznačná odpověď. Lidské chování je velice komplexní a všichni jsme vystaveni vlivu prostředí ještě předtím, než se narodíme. Je obtížné zjistit, zda jsou naše vlastnosti (byť jen částečně) dědičné. Většina vědců se dnes shodne, že příroda i kultura hrají stejně podstatnou roli, ale v konkrétním případě je těžké určit, který vliv převažuje.

Až někde zaslechnete, že ženy jsou přirozeně vybaveny na přebalování dětí a vaření svíčkové, nevěřte. Taková tvrzení jsou nepodložená. Ještě nikdo neobjevil gen, který by ženy zvýhodňoval ve vaření a starání se o domácnost. Vysvětlovat genderové rozdíly nebo nerovnosti biologickou předurčeností a přirozeností není férové. I když nemůžeme namalovat jasnou dělící čáru mezi přírodou a kulturou, je jasné, že naše biologické nastavení není zcela nezměnitelné. Společenské role mužů a žen se neustále proměňují podle potřeb jednotlivců i celé společnosti a interpretovat tyto změny jako nepřirozené a odporující biologickému řádu je přinejmenším nepodložené. A přinejhorším lživé.

Autorka je doktorandka na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie na FF UP v Olomouci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 1/2022 vychází v 2. polovině února.