Tatrovácká cesta za zelenou energií

Důvodem pro takovou změnu má být současná energetická krize. „Oproti minulému fiskálnímu roku jsme zaznamenali drastický nárůst cen energií. Doteď nás chránily dlouhodobé kontrakty s dodavateli. Ty už bohužel vypršely a náš výhled na další čtvrtletí není příliš optimistický,“ uvádí generální ředitel Tatra Trucks Pavel Lazar. Dopad energetické krize Tatra vyčíslila jen pro poslední čtvrtletí roku 2022 na více než čtyřicet milionů korun.

Odpověď na tento problém může potěšit leckteré příznivce ekologie: Tatra totiž vsadí na zelenou energetiku. Vedení firmy plánuje rozsáhlé investice do restrukturalizace podnikové energetiky. V plánu jsou soustavy fotovoltaických elektráren, ale také například zavedení integrované výroby zeleného vodíku. 

„Součástí takového projektu by byla výstavba dvacetimegawattového okruhu solárních panelů, umístěných na střechách budov. Dále tu pak máme soustavu elektrolyzérů, vodíkové generátory a plnicí vodíkové stanice. Počet generátorů by se odvíjel od možnosti odbytu zeleného vodíku. Určitě si od toho slibujeme ekonomicky méně náročnější podmínky provozu. Důležitým aspektem rovněž bude nižší zatížení ovzduší, na které si obyvatelé Kopřivnice opakovaně stěžovali v souvislosti s výrobními procesy v Tatra Trucks,“ přibližuje Andrej Čírtek, mluvčí skupiny Czechoslovak Group, do níž Tatra a její pobočky patří.

Budiž zelený vodík

Za zelený vodík označujeme vodík vyrobený tou nejekologičtější cestou, tedy s minimální emisní stopou. Obecně je považovaný za bezemisní, i když k malé tvorbě emisí při výrobě dochází. Vyrábí se pomocí elektrolýzy z elektřiny ze solárních či větrných elektráren. Jinými alternativami vodíku jsou růžový vodík vyráběný z jaderné elektřiny, modrý ze zemního plynu, bílý jakožto vedlejší produkt průmyslové výroby, hnědý z ropy nebo tyrkysový z metanu.

Spojení vodíkových generátorů a fotovoltaických elektráren má tedy Tatře především pomoci snížit náklady na dodávky elektrické energie. V době silného slunečního svitu budou vodíkové generátory napojené na fotovoltaické články vyrábět vodík. Naopak při nedostatku slunečního svitu je pak možné z nasbíraného vodíku elektřinu znovu vyrobit. Díky tomu lze energii efektivně skladovat. Problémem je ovšem značná energetická ztráta, která během procesu vzniká — i s využitím těch nejlepších současných technologií dochází při výrobě ke ztrátě šedesáti procent elektřiny.

Podle Leona Chlebka z ekonomického oddělení firmy Tatra upřednostnila sluneční elektrárny před větrnými především z finančních důvodů. „Fotovoltaika je znatelně levnější než větrné elektrárny. Výstavba sluneční elektrárny se odhadem pohybuje okolo 200 až 500 tisíc korun, naproti tomu větrná elektrárna se může vyšplhat až na několik desítek milionů korun — nehledě na to, že se jedná o složitou územní záležitost. A my nemáme pozemky takových rozsahů, abychom mohli větrnou elektrárnu postavit a provozovat, vysvětluje Chlebek.

Tatra T77, foto: PxHere.com.

Drastických změn (ne)třeba

Mezi oslovenými zaměstnanci továrny se však názory na ekologizaci provozu poměrně polarizují. Zatímco někteří změnu vítají, jiní se obávají toho, jak drasticky ovlivní jejich život. „Osobně se v tom příliš nevyznám, ale pokud to znamená, že auta budou dražší, dostaneme nižší platy kvůli vysokým nákladům, nebo že se bude dokonce propouštět, tak jsem zásadně proti. Tatra se už potýkala s kdejakou krizí, myslím tedy, že překoná i tuhle. Nějakých drastických změn podle mě není třeba,“ myslí si servisní technik Lukáš Marák.

Naopak programátor CNC strojů René Polách považuje výrobu elektřiny z fotovoltaických článků a vodíku za dobrou možnost, jak se vyhnout vysokým poplatkům za elektrickou energii: „Určitě je to skvělý nápad. V dnešní době je to s klimatem na hraně. Když se k ekologičtějším procesům zapojí i taková velká firma, je to skvělou zprávou pro všechny ostatní. Já sám mám na střeše svého domu sluneční elektrárnu, takže jsem změnu v cenách energií tolik nepocítil. Tatra podle mě uvažovala stejně.“

V případě elektrické energie Tatra donedávna spíše spoléhala na úspory. „Peníze směřujeme hlavně tam, kde je návratnost velmi rychlá. Příkladem může být osvětlení v našich provozech, kde máme tisíciwattové výbojky a ty nahrazujeme ledkovými světelnými zdroji s desetkrát menším odběrem. Takové věci prostě realizujeme, než abychom o nich debatovali,“ sdělil loni České televizi Lazar.

Baterie v kamionové dopravě?

Vedle elektrické energie musí Tatra také řešit nedostatek zemního plynu. Ten je pro výrobu důležitý, protože se v různé míře využívá ve vypalovacích pecích, v plynových kotelnách, lakovnách nebo kalicích pecích. „Bez plynu a elektřiny naše podnikání nebude fungovat. Elektřinu jsme si schopni do jisté míry vyprodukovat sami, samozřejmě po značné investici, která se nám ale časem vrátí. Kdyby ovšem došlo k omezení dodávek plynu, máme určité scénáře, které předepisují, kde a v jakém pořadí bude plyn spotřebován. Můžeme omezit třeba vytápění; co ovšem omezit nemůžeme, jsou potřebná stanoviště pro výrobu, jako jsou například pecní agregáty. V našich plánech máme jasně definováno, co se stane, když bude vyhlášen regulační stupeň,“ objasňuje Lazar. Řešením by mělo být vybudování vlastního zásobníku plynu v areálu firmy, který by Tatra využívala pro své účely.

Vraťme se ale zpátky k vodíku, Tatra jej chce ze začátku produkovat pro svou vlastní spotřebu elektřiny, jelikož v současnosti je v Česku i Evropě trh s vodíkem jakožto palivem pro automobily stále v začátcích. Firma však tuto cestu vítá. „Nám se to zdá jako efektivní řešení. Přebytečný vodík budeme také moci použít jako palivo pro naše prototypy a testovací automobily. Snížíme tak i zátěž na ovzduší, protože tady na polygonu testujeme dost často,“ uvádí Chlebek.

Tatra 815 S1 v Muzeu nákladních automobilů Tatra, foto: RomanM82, CC.

Budoucnost vodíku jakožto paliva pro své automobily vidí Tatra daleko pozitivněji než v případě akumulátorů u současných elektromobilů. „Bateriová elektromobilita není pro Tatru téma. Vodík se nám zdá být z pohledu budoucnosti nejlepší alternativou. Umožní nám dodržet optimální klíčové parametry, které nákladní automobily naší výroby potřebují. To znamená udržet maximální nosnost vozu a dobu nabíjení,“ sděluje technický ředitel Tatry Radomír Smolka. Samotná baterie by pro nákladní automobily musela být masivní, tudíž by docházelo k drastickému úbytku výkonu. Navíc je elektromobilita u kamionů a nákladních aut neefektivní vzhledem k příliš dlouhé době nabíjení baterií. Tu si přepravní společnosti nemohou dovolit.

Vodíkový prototyp do konce roku

S myšlenkou vodíkové energie si přitom Tatra hrála už dříve. V roce 2008 oznámila spolupráci s brněnským Vysokým učením technickým za účelem vytvoření hybridního motoru. Takový motor by využíval jak elektrický pohon, tak ten spalovací. Projekt bohužel z finančních důvodů skončil.

Nyní však Tatra vyvíjí vlastní nákladní vůz s vodíkovým pohonem, a to ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a Centrem výzkumu Řež spadajícím pod Skupinu ÚJV. První prototyp by mohla veřejnost vidět už koncem tohoto roku. Nákladní auto má být určeno do drsných podmínek, například do lomů či hornatých oblastí. 

Nákladní vozy s vodíkovým pohonem chystají také v zahraničí. Švédská automobilka Scania představila minulý rok svůj model 25 P BEV, který už využívají přepravní společnosti v Itálii a Maďarsku. V Německu a Rakousku pak uvedla do provozu vodíkové náklaďáky XCIENT Fuel Cell společnost Hyundai.

Tatra chce v první řadě automobily na vodíkový pohon nabídnout armádě, a až se trh s vodíkem rozroste, poskytne je i do dalších odvětví. Takové nákladní auto bude poháněno klasickým elektromotorem tak, jak ho známe u jiných elektromobilů, na rozdíl od nich mu ovšem bude elektřinu mu dodávat palivová nádrž s vodíkem. Díky tomu bude auto nejen lehčí, ale také lepší do terénu.

Vedení Tatry doufá, že po zavedení vodíku získá dotace Evropské unie z Modernizačního fondu. Podobný plán má také Dopravní podnik města Ostravy, který rovněž plánuje investovat do vodíku a zároveň přestavět své současné elektrobusy na vodíkový pohon. „Tatra přemýšlí podobně jako my. V oblasti velkých dopravních strojů je vodík daleko výhodnější než akumulátory. V takovém případě je pro nás samozřejmá i stavba vlastní vodíkové plničky,“ přibližuje tisková mluvčí Dopravního podniku Ostrava Tereza Šnoblová.

Tatra 815 4×4, vítěz Rallye Paříž-Dakar 1988, foto: Dr. Killer, CC.

Ekologické spolky: chválíme, ale uvidíme

Plánovanou změnu v energetické infrastruktuře Tatry vidí pozitivně také různé ekologické organizace. Jedna z místně nejbližších, Český svaz ochránců přírody Apollo Štramberk, Tatru chválí za progresivní přístup. „Je to rozhodně skvělé rozhodnutí. Uvidíme, jak se to nakonec Tatře podaří, chápu, že se jedná o složitý proces a taková změna si vyžaduje čas,“ uvádí předseda základní organizace Václav Plachta.

Podobně hodnotí situaci i dobrovolnice Dětí Země Martina Filipová: „Ráda vidím každý aktivní přístup, který znamená menší zátěž pro životní prostředí. Věřím, že změnu přivítají jak zaměstnanci, tak okolní obyvatelé. Cesta, jakou se chce Tatra vydat, může být inspirací i pro jiné firmy, možná pro celou průmyslovou výrobu obecně.“

Legendární automobilka

Tradice Tatry sahá do roku 1850, v roce 1897 firma vyrobila první osobní automobil a o rok později vůbec první nákladní automobil na světě. Vedle automobilů Tatra dodávala i autobusy, trolejbusy, tramvaje, lokomotivy nebo železniční vagóny. Ve světě proslula například díky cestovatelům Zikmundovi a Hanzelkovi nebo četným vítězstvím na Ralley Dakar. Pod hlavičkou Tatra Trucks nyní produkuje civilní, speciální a vojenské nákladní automobily a podvozky. V roce 2021 prodala 1277 vozů, z nichž čtyřicet procent putovalo na český a slovenský trh. Za poslední roky pak vyrobila například 879 logistických nákladních vozidel pro belgickou armádu nebo 76 hasičských vozidel pro německou záchrannou službu. Loni Tatra přijala více než 500 nových zaměstnanců, jejichž celkový počet se tak vyšplhal na více než 1200. 

Tatra na suchu?

Tatra musí čelit i dalším ekologickým problémům, například intenzivnějšímu suchu. To silně ovlivňuje nedalekou Větřkovickou přehradu, z níž Tatra bere vodu. „Každoročně zaznamenáváme pokles vodní hladiny způsobený suchem a nedostatečným přítokem. Nejedná se ovšem o radikální poklesy a vždy záleží na aktuálním počasí. Případnou další rekultivaci vodní plochy budeme jistě diskutovat i s vedením města,“ informuje mluvčí Čírtek. 

Přehradu využívají také místní obyvatelé, kteří se sem chodí koupat nebo chytat ryby. Částečnou rekultivaci přehrady zahájila kopřivnická radnice se souhlasem Tatry už předloni, a to v podobě úpravy pláže návozem téměř devadesáti tun oblázků. Dále je v plánu stavba nového vodního mola a dětského hřiště. Po odložení způsobeném koronavirovou pandemií pokračovaly práce v polovině minulého roku a radnice je plánuje dokončit letos v létě.

Autor studuje obor Mediální studia a žurnalistika na FSS MU. Kontakt: Mikulas.stoklasa@seznam.cz. 

Text byl podpořen nadací Heinrich Böll Stiftung.