Na obnovitelné frontě stále klid

Podle filosofa a spisovatele George Santayany bychom měli znát vlastní dějiny, abychom se znovu nedopouštěli stejných chyb. Mezi jeden takový historický přešlap spjatý s českým územím bezesporu patří i období ropné krize. To se do našich učebnic dějepisu tehdy nechvalně zapsalo tím, že k nám namísto solárů a větrníků putovala levná ropa z Ruska. A leccos naznačuje tomu, že na tento dávný energetický omyl s menšími obměnami opět navazujeme. Přístup většiny českých politiků k obnovitelným zdrojům totiž stále není zrovna přívětivý, pakliže není rovnou odmítavý. A nic na tom dosud příliš nezměnila ani současná rusko-ukrajinská válka.

Naopak. Z vyjádření některých našich politiků během současného válečného konfliktu dokonce vyplývá přesný opak. Podle nich totiž za vysoké ceny neobnovitelných zdrojů může nikoli naše závislost na fosilních palivech — a tedy i na Rusku, ale Zelená dohoda pro Evropu.

Od černé k zelené a zpět

Mezi nejvýraznější zastánce výše uvedeného stanoviska se řadí členové SPD, kteří pravidelně odsuzují prakticky cokoli, co pochází z Bruselu. Málokoho tudíž překvapí, že Tomio Okamura už den po vpádu Ruska do Ukrajiny na svém facebookovém profilu prohlásil, že se naše země musí zbavit diktátu Bruselu, má-li si zajistit přísun dostatečného množství levné elektrické energie. Okopávání Bruselu v tomto duchu pak následovalo v dalších dnech, když předseda SPD kritizoval plánované dílčí kroky Evropské unie vůči Rusku.

Jaderná elektrárna Temelín, foto: PxHere.com.

Z tohoto schématu sice následně mírně vybočil Jaroslav Foldyna, když serveru Seznam Zprávy řekl, že zpochybňování cílů Zelené dohody pro Evropu v jeho hnutí nikdy neprobíhalo, avšak jinak vše nasvědčovalo tomu, že SPD i nadále vyznává „antigreendealovskou“ orientaci.

Soumrak Zelené dohody pro Evropu

V jejím prosazování SPD zdatně sekundovalo také hnutí ANO. V tomto ohledu vynikl zejména jeho předseda Andrej Babiš, který se 24. února v Poslanecké sněmovně vyslovil pro zrušení Zelené dohody pro Evropu.

K jeho prohlášení se o den později připojil i spolustraník Richard Brabec. „Green Deal is dead,“ vynesl verdikt nad osudem unijní nízkoemisní koncepce na svém twitterovém účtu. V podání bývalého ministra životního prostředí jde přitom o výrok nepochopitelný o to víc, že se svého času chlubil programem kotlíkových dotací.

Částečnou oporu pro svůj návrh nalezl Babiš také u svých europoslanců Ondřeje Knotka, Martina Hlaváčka a Ondřeje Kovaříka. Ti společně vyzvali některé čelní představitele unijních institucí včetně členů Evropské komise, aby vyhodnotili dopady rusko-ukrajinského konfliktu na Zelenou dohodu pro Evropu a evropský energetický sektor.

(Post)klausovská ODS

O moc odlišnější přístup nevolila ani ODS. Důvodem k mírnému optimismu je však její vymanění z klausovské politiky. Alespoň to na konci února naznačil místopředseda sněmovny Jan Skopeček. Ten ve svém vyjádření pro server Seznam Zprávy uvedl, že závislost na Rusku je u některých energií vysoká a že kontext toho, co se nyní děje v Rusku a na Ukrajině, by neměl být opomíjen v žádných budoucích evropských a českých úvahách o energetice.

Foto: PxHere.com.

Otázkou ovšem zůstává, jakou míru podpory získá u svých kolegů. Z nich by mohl se Skopečkovou vizí nesouhlasit například europoslanec Evžen Tošenovský, který mluvil o dočasném pozastavení Zelené dohody pro Evropu a o případném nahrazení zemního plynu uhelnými zdroji.

V jádru lidoví

O poznání lépe než Skopeček si vedl lidovec Marian Jurečka. „Nastal ideální čas pro vyhlášení programu energetické nezávislosti,“ napsal ministr práce a sociálních věcí na svém twitterovém účtu 22. února. Jenže již 6. března Jurečka v protikladu s předchozím výrokem označil na svém instagramovém účtu za možnou cestu k ukončení závislosti na zdrojích z ostatních zemí i „vývoj pokročilých jaderných reaktorů“.

Významnou úlohu pak sehrála i ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (nestr. za KDU-ČSL). Její resort se tiskovou zprávou vydanou 26. února vymezil proti úvahám o konci Zelené dohody pro Evropu, a reagoval tak na slova představitelů hnutí ANO a SPD.

Velmi podobně jako lidovci si počínala TOP 09, až na to, že ve svém receptu na zvládnutí energetické krize nezmiňuje jádro nebo uran. Místo nich doporučuje jednak snížení spotřeby ropy, uhlí a plynu díky zavádění chytrých úspor a „zvýšení energetické efektivity naší ekonomiky“, a jednak zásadní navýšení podílu obnovitelných zdrojů v energetice a jejich zpřístupnění všem občanům.

Analýza netřeba

Pirátům a Starostům přihrála plusové body dvojice ve složení europoslanec Mikuláš Peksa (Pirátská strana) a ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (nestr. za STAN). Zatímco první jmenovaný hovořil v Českém rozhlase o nízkých cenách obnovitelných zdrojů, tak Síkelovo ministerstvo přetavilo tato slova v činy, když vyhlásilo výzvu na podporu solárních systémů z Národního plánu obnovy.

Foto: PxHere.com

Přesto si však tato koalice připsala i minusové body. O jejich zisk se její zástupci zasloužili především tím, že vláda odsouhlasila spuštění tendru na dostavbu bloku v jaderné elektrárně Dukovany bez analýzy ekonomické a bezpečnostní výhodnosti rozvoje jaderných elektráren, k jejímuž provedení se koalice před volbami zavázala. A navíc jí příliš nepomohl ani Síkela, který považuje vypsání tendru na Dukovany za „jasný krok k vyšší energetické bezpečnosti a soběstačnosti“, navzdory tomu, že uran používaný jako palivo v Dukovanech a Temelíně dováží do České republiky ruský Rosatom. (Po uzávěrce: do JE Temelín bude od roku 2024 palivo dovážet americký Westinghouse a francouzská Framatome, pozn. red.)

Veřejné mínění rozhodne

Je více než patrné, že podobu energetické politiky zdejších politických stran a hnutí silně ovlivňují nálady voličů. Téměř u všech tak například pozorujeme opatrnost v okamžiku, kdy se řeč stočí k možnému konci jaderné energetiky v České republice, jelikož její obliba u veřejnosti v posledních měsících roste. A u některých stran zase pro změnu sledujeme růst podpory obnovitelných zdrojů, poněvadž poptávka po solárních řešeních se u českých občanů pravidelně zvyšuje. Otázka tedy nezní, kdy bude česká politická reprezentace uvažovat méně emisně, ale kdy začne většina české veřejnosti upřednostňovat obnovitelné zdroje před ostatními zdroji energie.

Autor studuje environmentální studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Kontakt: FJ2000@seznam.cz.