Tíživé břemeno bílého muže

25. srpna 2021 /
foto: HBO. Exterminate All the Brutes.
Seminolská vesnice, Florida, rok 1838. Díváme se do tváře Aby Osceoly, náčelnice kmene. Obává se budoucnosti. Ví, že pro její lid už další den slunce možná nevyjde. A také pro takzvané „Černé Seminoly“, svobodné černochy, uprchlé otroky a jejich potomky, kteří se Seminoly žijí a zakládají smíšené rodiny. Společně očekávají nevyhnutelné. Z lesa vychází „Bílý muž“, Osceola mu jde naproti. Muž požaduje vydání černých otroků. „Kradete půdu, kradete život, kradete lidi… Co jste to za druh?“ ptá se Osceola. „Tenhle druh!“ Výstřel do čela. Masakr indiánské vesnice. „Bílý muž“ se umývá v řece. Střih. Kongo, kaučuková plantáž, někdy po roce 1885. „Bílý muž“ zpodobněný stejným hercem masakruje černochy, kteří nedodají požadované množství kaučuku. Vinu následně smývá v lázni, omýván černošskou služebnou.

Celý text je přístupný pouze předplatitelům a předplatitelkám. S předplatným získáte přístup nejen k tomuto článku, ale i k tisícům dalších, publikovaných v 7.G od roku 1991. Roční e-předplatné stojí od 210 Kč a zahrnuje i přístup k 7.G číslům ve formátech pdf, epub a mobi. Roční předplatné tištěné verze můžete získat od 360 Kč. Podrobnosti najdete na www.sedmagenerace.cz/predplatne. Děkujeme za podporu.

5 komentářů: “Tíživé břemeno bílého muže

  1. Zdeněk napsal:

    Už od útlého dětství, kdy v TV běžel Vinnetou, jsem vzhlížel k původnímu obyvatelstvu všech tří Amerik a postupně ke všem domorodcům na celém světě, kteří neměli potřebu se nějak zásadně technologicky vyvíjet. Tedy kromě nepodstatných vylepšení přírodních zbraní k lovení. Tisíce a tisíce let si takhle nerušeně žili. Skromný život v úctě k přírodě a přitom tolik bohatý a poctivý, že se vlastně nikam hnát nepotřebovali. A to byl asi důvod, proč přirozeně zvolili pokrok vnitřní. Jak jsem někde četl: žádný stres, žádné bomby, zadní bezdomovci, žádní zločinci či vězni, žádné dluhy, žádný odpad, žádná chudoba a někteří je nazývají primitivními. Občas si představuji, jak by svět dnes vypadal, kdyby kolonizátoři místo krutosti přivezli přátelství, pokoru a úctu.
    To už se asi nedozvíme, ale můžeme udělat něco pro záchranu toho zbytku, který nám tu ještě zůstal. Dokud mezi námi bude poslední domorodý člověk, je tu stále šance, že i ten zbytek pochopí, že rozvoj není podstatou bytí, tedy alespoň takový, jak ho vnímá západní svět.

  2. Štěpán Jindra napsal:

    Dobrý den, Zdeňku,

    děkuji za komentář. Bohužel tento obraz je do značné míry naše romantizovaná představa. O tom, jak i původní obyvatelé dokázali drancovat své prostředí a vykořisťovat jiné své bližní, píše krásně například Jared Diamond v knize Kolaps. Všichni jsme bohužel stejně slabí lidé. Ovšem je nutno dodat, že tyto hodnoty nabyly na významu a jsou pro současné domorodé kultury typické, tedy tento romantický obraz do jisté míry ožil. A určitě je cesta se z těchto kultur učit.

  3. Zdeněk napsal:

    Jistě je pravda, že se též některé kmeny, kultury či národy vzájemně napadaly a drancovaly, ale i tak si myslím, Štěpáne, že v naprosté většině případů to bylo až v době, kdy se formovalo hierarchické a autoritářské uspořádání jednotlivých kultur např. Aztécká říše resp. Mexikové nebo Inkové atd. Měl jsem spíše na mysli malé kmeny v rámci komunity v džunglích, v pouštích, či v severních státech jako Kanada nebo skandinávské země. Dodnes se stále v jižní Americe nachází několik naprosto izolovaných kmenů o kterých vlastně ještě nevíme a oni neví o nás. U nás v Evropě máme též vlastně naše takové indiány jako jsou hippies komunity v různých zemích většinou v horách a jsou krásným příkladem, že život lze žít v rovnováze s okolním prostředím, nezávisle na vztazích mezi lidmi v těchto komunitách. I kdyby tyto kultury byly kdoví jak brutální, nikdo neměl právo jím ukrást jejich budoucnost, víru a zničit jejich dědictví. Docela úsměvné je, že zrovna lidé jako Cortés, Landa či Pizzaro moralizovali domorodé obyvatele a jejich obětiny. Občas se i mezi samotnými Španěly říká, že očerňování původních obyvatel bylo jen ospravedlňování brutality ze strany kolonizátorů..

  4. Štěpán Jindra napsal:

    Bylo by to téma na rozvleklou diskusi. Například postava Cortése není úplně jednoduchá, na rozdíl od dalších conquistadorů. Domorodkyni si vzal a v podstatě vedl povstání podrobených kmenů proti aztéckým elitám. Jeho rozhořčení nad lidskými obětmi tak mohlo být autentické a pocházet i z trochu jiné perspektivy než povýšeného a brutálního Evropana. Ale spíše jsem měl na mysli to, že je otázka, nakolik se u domorodých kmenů dá mluvit o autentické “dobrovolné skromnosti” či uvědomělém vztahu k přírodě (ve smyslu důrazu na ekologickou rovnováhu). Spousta z těch zmiňovaných kmenů byla pohrobky větších civilizací, které zanikly právě z důvodu vyčerpání vlastních zdrojů (Cahokia, Chaco). Některé společnosti na území obou Amerik k vytvoření větších civilizačních celků v dobách vpádu bílého muže znovu směřovaly, nebo je tvořily. Není to, co vydáváme za ušlechtilost, spíše jakási “z nouze ctnost”? Další otázkou je, nakolik je pro nás takový mýtus o ušlechtilosti domorodých obyvatel důležitý, ať v otázce civilizačního smíření, nebo v otázce ekologického uvědomění. Tam asi podává dobrý příklad, srozumitelný i širším masám (jako zmiňovaný Vinnetou).

  5. Zdeněk napsal:

    Je fajn, že na věc máte objektivní pohled, bez potřeby se řadit na určitou stranu. Ať už minulost byla jakákoliv, víme, že ne všechny domorodé kultury měly potřebu stát se velkými civilizacemi. To, co popisujete do jisté míry souhlasí s vývojem ve střední Americe, kde jsou informace, relativně objektivní a souhlasí s archeologickými nálezy. Většina těch prvních conquistadorů, jak víme, byli vesměs vyvrženci, zločinci nebo vězni, kteří byli na tento kontinent vypravování, a proto hledat nějaké morální hodnoty u těchto lidí nelze. Přesto mám pocit, že nám je záměrně předkládán pouze západní pohled na věc, tedy v době, kdy jsem já vyrůstal. V době internetu a různých sociálních sítí, má člověk dost možností, jak si udělat na věc patřičný obrázek, o to víc když zvládá některý tamní jazyk. Mám přátele jak mezi potomky obyvatel amerik, tak mezi potomky těch conquistadorů a vím, že dokážou spolu fungovat, aniž by je zatěžovalo břímě minulosti. To je asi ta správná cesta, jak ji zmiňujete ve svém článku, přestat si vzájemně vyčítat minulost a spíše se soustředit na budoucnost v míru a uvědomění.

    Jen bych rád připomněl, že se nelze též divit zlobě mezi původními obyvateli a gringos, vždyť i my máme stále po 30 letech takový komplex výčitek směrem k Rusku, kdy nás okupovala sovětská vojska a to se nedá srovnat s tím, jaká genocida probíhala v Amerikách.

    Byl bych vděčný, kdybyste se tomuto tématu i nadále věnoval a občas, pokud to bude možné, napsal nějaký zajímavý článek o tomto tématu v 7G. Určitě máte širší rozhled než já, který si žije svůj romantický sen o životě mezi indiány.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2021 vychází v 2. polovině prosince.