Visegradská permakulturní tour

Sehnat lidi bylo složitější, než by se zdálo. V říjnu všichni permakulturníci finišují projekty, sklízejí, sázejí stromy a nemají čas na výlety. Nakonec se povedlo dát šestičlenný tým dohromady a jeden účastník byl ochotný to odřídit. Sraz jsme měli v Brně v pátek večer a ještě v noci jsme dojeli do maďarské vesničky Vértesacsa, kde následující ráno začal program.

Valaha Tanya

Hospodářství na kopci s názvem Valaha Tanya vypadalo jako oáza zeleně mezi čerstvě zoranými rozsáhlými lány erodující půdy. Manželé Balázsovi se tu starají o dvanáct hektarů, které jsou částečně přetvořeny na extenzivní polykulturní sad s lučními plochami na produkci sena pro zvířata. Jejich hlavní obživou je výroba džemů a sirupů ze všudypřítomného ovoce. Krávy, kozy, ovce, osel, koně, husy, slepice a pes se postarají o každodenní zábavu, ale produkty jejich života si manželé nechávají převážně pro sebe. Přišli sem s vizí vysadit tisíc stromů. Jestli se jim to už povedlo, nevím, ale asi se tomu blíží. Stromy a keře rozmnožují i ptáci, pro něž je nově vzniklý ekosystém rájem. Vedle drobného ovoce zde najdeme i vlašské ořechy, turecké lísky či divoké jabloně, které jsou skvělé na vyvážení chutí cideru.

Sad, řady stromů a keřů střídané velkými zatravněnými plochami, je oplocen a chráněn proti větru živým plotem z akátu, který zároveň slouží k zúrodnění půdy a jako medonosná rostlina. Větrolam chrání i proti hnojivům a pesticidům z okolních polí. Akát je v Maďarsku všudypřítomný, majitele tedy neznepokojuje jeho invazivnost, a navíc je mezi plotem a vnitřní částí pozemku dostatečně široký kosený pás. Akáty tu využívají i na topení a v dostupné výšce je udržují pomocí hlavového řezu.

Valaha Tanya, foto: Marie Venerová.

Ostatní stromy v sadu jsou vysazeny po vrstevnici, ale i tak má pozemek vzhledem ke své poloze na otevřeném větrném vrcholku kopce velké problémy s nedostatkem vody. Co majitelům jde naopak velmi dobře, je zpracování produktů ze sadu. Využívají k tomu celý suterén domu, ve kterém to vypadá opravdu profesionálně. Vyrábějí dokonce i sirup z mladých borových šišek. Borovice též prodávají jako vánoční stromky a pěstují pod nimi houby. Třešeň ptačí používají do sirupů na vyrovnání chutí, vidíme tu i speciální přístroj na oddělení semínek od šípků při výrobě šípkového džemu. Odbyt si zajišťují hlavně v sousedním Rakousku, což vzhledem k nutnosti přepravy není z ekologického hlediska ideální, ale získávají tak lepší cenu za výrobky vysoké kvality. Na tomto místě mě zaujal především velký rozsah aktivit a fakt, že se manželům daří natolik, že oba mohli odejít ze svého původního zaměstnání.

Dostali jsme zde k obědu výborný fazolový guláš a pokračovali na další návštěvu, která se konala v nenápadné zahrádkářské kolonii poblíž Nagymárose.

BioSphere, foto: Marie Venerová.

BioSphere

Místo nese honosný název BioSphere a jedná se o zahradu s charakterem jedlého lesa, jejíž hlavní produkcí je rakytník. Majitelka Krisztina tu má enormně veliké pětileté stromy, dosahující výšky až pět metrů, což je pro takto mladé samičí rostliny rakytníku nevídané. Krisztině se to povedlo pomocí dobrého hnojení, trvalým mulčem či podsadbou a citlivou sklizní, při níž stříhá vybrané plodící větve. Hlavní obživu Krisztině poskytuje komunitně podporovaná produkce zeleniny bedýnkovým systémem a pravidelný prodej přebytků a rakytníkových výrobků na místním farmářském trhu.

Na pozemku občas hostí i dobrovolníky, k jejichž ubytování slouží maringotka a jednoduchý slaměno-hliněný domek. Všude tu pobíhá drůbež rozličných druhů, barev a tvarů a vesele rozhrabává a pojídá zbytky polykulturně pěstované zeleniny. Toto místo charakterizuje tolik démonizovaný permakulturní nepořádek, který sice nevyžaduje moc údržby, ale zároveň podle mého názoru nedovoluje využít všechen produkční potenciál. Krisztina tu pořádá i program pro lesní školky, její přístup je tedy pro veřejnost poměrně přitažlivý.

Biofalu, Mariahálom

Z Krisztinina poněkud neuspořádaného pozemku jsme se přemístili do vesnice Mariahálom, kde si excentrický pohádkový dědeček Géza začal před pětadvaceti lety budovat ekovesnici Biofalu. Tato návštěva byla pro mnohé z nás nezapomenutelná.

Géza se do Mariahálomu dostal tak, že hledal rekreační chalupu pro rodinu poblíž Budapešti. Po neuspokojivém pátrání se rozhodl koupit pozemek a chalupu postavit. Zhruba v té době se také dostal k permakultuře a po přečtení Mollisonova Manuálu designera si uvědomil, že způsob, jakým dnes lidé staví svá sídla ve formě satelitů, je špatný. Koupil tedy rovnou 45 hektarů a rozhodl se postavit přírodní dům s vizí, že se k němu časem někdo přidá. V designu ekovesnice nechal deset hektarů na rovné úrodnější půdě k pěstování obilnin, a naopak na svazích si všiml jílovité půdy. Tyto pozemky tedy určil ke stavbě domů — jíl se hodí na cihly a omítky. Na začátku postavil i obrovskou stavbu jako zázemí pro svou firmu s flipcharty a vedle ní rozměrné ubytovací zařízení jako domov pro důchodce.

Biofalu, Mariahálom, foto: Marie Venerová.

Oba podnikatelské plány časem zkrachovaly, ale Géza postupem let stavěl další a další domy. Ze začátku z pálených cihel, pak začal experimentovat s těmi nepálenými, se slaměnými balíky, dřevem, hliněnými omítkami i vegetační střechou. Posledních pár let je ve stadiu stavění velmi malých domků z industriálního odpadu. Budova, kde jsme byli ubytovaní, je tedy bývalým domovem důchodců ve velmi přírodním stylu. Všude jsou hliněné omítky a krásné neopracované dřevo. Kreativita a svobodný duch čiší ze všech koutů. Gézovým momentálním koníčkem jsou velké akumulační pece, kterých je v domě hned několik. Budova nyní slouží jako centrum pro různá jógová soustředění, ale často není vůbec využívaná. To platí i o všech ostatních domech v této ekovesnici jednoho člověka. Géza pořád hledá lidi, se kterými by si rozuměl na osobní úrovni a kteří by rádi některou ze staveb obydleli. Po letech neúspěchů už ale přijímá věci tak, jak přicházejí, a netlačí na pilu. Zájemci si na nějakou dobu mohou vyzkoušet tamní život a výsledek nějak dopadne. Zatím lidé přicházejí a odcházejí. V další velké budově, kde je dohromady sedm bytů, občas bydlí dobrovolníci či zaměstnanci pomáhající v kuchyni.

Krásných prostor hlavní ubytovací budovy Biofalu jsme využili pro náš networkingový festival sítí GEN, WWOOF a LAND ze Slovenska, Maďarska, Česka, Polska a Ukrajiny. Zástupci všech zemí představili své projekty a pak jsme společně pracovali na vizi budoucí spolupráce. Na nedělní festival přijelo několik hostů z maďarské permakulturní organizace. K prezentaci o WOOF se dostal i maďarský koordinátor této sítě a došlo i na srovnávání s jinými platformami pro dobrovolníky. Po festivalu jsme si ještě užili Gézův workshop o výrobě dřevěného uhlí a pokračovali jsme dále, přes Dunaj na Slovensko.

Lovinka

Večer jsme dojeli do slovenské eko komunity Lovinka. Založil ji v roce 2012 tahoun celého projektu Peter Hegyi, když s rodinou koupil bývalý rekreační areál mezi vesnicemi Cinobaňa a Lovinobaňa. V současnosti zde v rekonstruovaných dřevěných chatách žije kolem deseti lidí a stále zde zbývá prostor pro další. Většina budov prochází přestavbou za použití přírodních materiálů. Hlavní budova s prostorným sálem slouží jako ubytovací centrum pro účastníky různých seminářů, kurzů a workshopů jógy, meditací a tak dále.

Lovinka, foto: Marie Venerová.

Na jižním svahu se místní se snaží pěstovat mezi budovami i nějaké potraviny. Mohli jsme si všimnout mladého muďoulu (paw paw), kuriozity, kterou mnoho z nás vidělo naživo poprvé. Muďoul trojlaločný je severoamerický nižší strom hodící se pro svou nenáročnost i do českých a slovenských ekozahrad. Má velké exoticky vypadající plody s chutí podobnou banánu.

Jednoznačným zlatým hřebem tohoto místa je však skupina přes dvě století starých dubů v lese nad osadou. Původně tu rostly jako solitéry, dosáhly tedy typického rozkošatění, ale v posledních letech je obrostl přírodní sukcesí vytvořený les. Místo tak působí opravdu magicky a není divu, že jej místní i návštěvníci rádi využívají k posezení a jiným aktivitám.

Levandulová farma Statok Na Výšinách

Další zastávku na cestě Slovenskem představovala levandulová farma v nadmořské výšce 900 metrů. Levanduli tu ekologicky pěstují teprve od roku 2018, kdy tento pozemek slovensko-rakouská rodina objevila. Anna je absolventkou Kurzu permakulturního designu u Patricie Pavlovské a projekt celého pozemku je skvěle promyšlený. Na dvou hektarech vytvořili farmu, zbytek dvanáctihektarového pozemku pak porůstá les.

Vedle levandule tu roste i permakulturně pěstovaná zelenina a čerstvě založený jedlý les, chovají tu i slepice, kozy a ovce. Zásadní je, že si Anna sehnala odrůdy levandulí z chladnějšího klimatu a vyšších poloh, které v obchodech běžně nekoupíte. Dověděli jsme se, že levandulový olej je nejkvalitnější právě ve vyšších nadmořských výškách. Majitelé plánují výrobnu esenciálních olejů, parfémů a kosmetiky jak z levandule, tak z dalších bylin, které na zdejších loukách samy rostou. Na krásném místě s jižním výhledem na níže položenou krajinu manželé stavěli roubenku. Bylo inspirativní, jak jsou plni elánu a energie a aktivně pracují na svém snu.

Levandulová farma Statok na Výšinách, foto: Marie Venerová.

Ekocentrum Sosna

Poslední noc našeho výletu jsme strávili poblíž Košic v jednom z nejstarších slovenských ekocenter Sosna. Nejčastěji jej navštěvují školní skupiny, protože centrum se zabývá environmentální výchovou. Jedná se o pozemek vedle školy v Družstevném pri Hornáde, s krásnou přírodní zahradou, kterou chtějí využívat k zahradní terapii. Zázemí a kancelář se nachází v budově z přírodních materiálů navržené tak, aby šetřila co nejvíce energie. Mimo jiné tudíž má i vegetační střechu a šedou vodu čistí kořenová čistírna.

Někteří z nás nezapomenou na separační kompostovací záchody, jež pravděpodobně nebyly dimenzovány na takto velkou skupinu návštěvníků, kteří zde i přespali… Sem na východ Slovenska nás totiž přijelo kolem dvaceti. Okouzlil nás naopak „hobití“ domek s reciproční střechou, ze tří světových stran zateplený navezenou zeminou a pasivně vyhřívaný prosklenou jižní stranou a Trombeho stěnou (černá část zdi na jižní straně domu, zvenčí prosklená, s průduchy u podlahy a stropu zajišťuje přísun teplého vzduchu ohřátého sluncem, nebo naopak ochlazuje). V ekocentru každoročně organizují tři festivaly, doporučuji podívat se na sosna.sk a některý z nich navštívit.

V Sosně náš výlet skončil. Rozloučili jsme se se všemi účastníky a vydali se na dlouhé cesty domů. S sebou jsme si vezli spoustu fotografií inspirativních permakulturních vychytávek, plno nadšení a kontaktů na nové přátele.

Autorka je vystudovaná agroekoložka, zabývá se permakulturním designem, momentálně zúrodňuje zahradu na Odersku a působí ve spolku Permakultura (CS) v oblasti zahraniční spolupráce a překladů. Pro bližší informace či kontakty na centra ji můžete kontaktovat na co2neutralfarm@gmail.com.