Vnášet rovnováhu do celého světa

25. října 2022 /
foto: Lidé Kogi a Wiwa u šumavských jezer, zdroj: archiv Nikoly Benčové.
V horách Sierra Nevada de Santa Marta v Kolumbii žijí čtyři domorodé národy: lidé Kogi, Wiwa, Arhuaco a Kankuamo. Čtyři zástupci domorodých lidí Kogi a Wiwa se díky usilovné práci nadačního fondu Mosty-Puentes, jeho zakladatelky Moniky Rosy Michaelové, jejího muže Matuny a také dlouhé řady dárců a dobrovolníků podívali na celé léto do České republiky. Zde vedle práce na očistě mysli a životních sil lidí pracovali přímo v krajině na očistě našich jezer a navštívili opravdu všechny kouty naší země. Od Beskyd přes Bouzovskou vrchovinu se podívali až do Prahy a z ní přes celé Čechy doputovali až ke všem přírodním jezerům na Šumavě a zase zpátky.

Jejich práce zahrnuje propojování hmotných a duchovních světů a komunikaci s přírodními bytostmi, jako jsou v jejich kosmologii různí strážci vody, země, ohně, větru, lesů, všech semínek nebo roztodivných druhů zvířat a rostlin. Pro komunikaci s nimi také zpívají své obřadní písně, které se zachovaly v nezměněné formě po dobu několika tisíc let a dědí se z generace na generaci. Nezpívají jenom živým tvorům, ale také patronům nízkých pudů a těm temnějším silám světa, protože věří, že svými písněmi jim přinesou výživu, a uvedou je tím do rovnováhy. 

Udržování rovnováhy je takovou zlatou nití celé jejich práce, protože všechno, co od přírody dostávají, ať je to jídlo, střecha nad hlavou, teplo, voda, nebo třeba šaty, matce Zemi energeticky vracejí vlastním zpěvem nebo vklady svých energií přímo do krajiny. Tyto vklady mohou dělat pouze mamové a sáhy, tedy duchovní průvodci mužské a ženské linie, kteří tuto práci studují po dobu třiceti let. 

Tři mamové a jedna sáha byli celé léto našimi hosty a téměř tisíc našinců se mělo možnost s nimi setkat a trochu z této práce pro udržování rovnováhy světa na vlastní tělo a mysl zakusit. Vedle sáh a mamů žijí v jejich domorodé komunitě mnozí další lidé různých povolání, například pěstitelé a chovatelé dobytka, jezdci na koních, řemeslníci, stavitelé, porodní báby, léčitelé a mnoho dalších. 

Před španělskými nájezdy se od šestnáctého století stáhli do vysokých hor Sierra Nevada a zůstali až do konce dvacátého století ve velmi sporém kontaktu s vnějším světem. I díky tomu se jejich vědění uchovalo v nepřerušené formě, a tak si ještě dnes pamatují způsob, jakým podle jejich slov máme jako lidé naplňovat zákony života a země. Jen jsme na tyto zákony kvůli historickému, a hlavně rychlému průmyslovému vývoji trochu zapomněli. Z toho potom vznikají v krajině a na celé zemi různé druhy nerovnováhy, posilované dále ještě těžbou, násilím, hrubým chováním, zlými myšlenkami a honěním se za většími a většími zisky. Důsledky této nerovnováhy v podobě uvadání a chřadnutí živého světa můžeme vidět všichni na vlastní oči.

Mamové se hluboké moudrosti učí tradičně od sebe navzájem v rámci celoživotního studia a zároveň dokážou hovořit také s vodou v nádobě, které říkají džátukva. S ní konzultují celou svoji práci a díky jejím zprávám a postřehům přijeli nakonec i k nám. Říkají, že jezera z hor Sierra Nevada jsou přímo propojená s našimi jezery a skrze uklidnění a očišťování těchto vod je možné začít vnášet rovnováhu i do celého lidského (i nelidského) světa. 

Mnozí z těchto lidí neumějí ještě do dnešních dní číst a psát a jejich kultura pořád existuje na úrovni — řekli bychom my — ústní lidové slovesnosti. Vedle toho, že jsou od nás v tolika věcech odlišní a že někteří z nich moc neumějí španělsky, jsou také hluboce lidští a člověk se s nimi dokáže domluvit o nejhlubších jevech na tomhle světě a žádná slova k tomu skoro ani nepotřebuje.

Domorodé ženy Kogi a Wiwa jsou také proslulé svým šitím tašek z různých přírodních materiálů, které mají v ruce doslova od rána do večera. I třeba když zrovna putují za někým na návštěvu na druhou stranu pralesa nebo jsou na cestě k pobřeží s cílem vyměnit svoje energie s mořem. 

Více konkrétních informací praktického nebo duchovního rázu můžete vyhledat přímo na webu nadačního fondu Mosty-Puentes nebo ve filmových dokumentech Poselství ze srdce světa a Aluna, které o práci lidí Kogi natočil britský režisér Alan Ereiry. Nebo v rozhovoru, který jsme společně s lidmi KogiWiwa a Monikou Michaelovou vedli pro Radio Wave Českého rozhlasu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 1/2024 vychází v 2. polovině února.