Podle filosofa Johna Locka se člověk do světa rodí jako nepopsaná deska, tabula rasa, na kterou teprve život vytesá křivky, vrásky, vzpomínky, radosti i bolesti. Prostředí člověka tak podle Locka stoprocentně předurčuje jeho povahu. Od Lockových dob už uteklo více než tři sta let. Mnozí jeho teorii kritizovali, jiným se zamlouvala. Dodnes ale přesně nevíme, do jaké míry nás ovlivňují naše geny a jak moc prostředí, společnost a tradice. Pokud budou lidé odmalička vedeni k tomu, aby trávili svůj volný čas v přírodě, starali se o ni a chránili ji, zůstanou při tom i později? Až se postaví na své vlastní nohy, budou chtít žít environmentálně šetrně, i když to často přináší omezování se a nepochopení ze strany většinové společnosti? Mluvila jsem s pěti lidmi, kteří se v dětství setkali s environmentální výchovou. Jak žijí dnes?
Jednorázový nákup článku
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář