České etické fondy: těžba, jádro a mlha

Investiční společnosti a banky po celém světě vytvářejí tzv. etické fondy, které umožňují angažovaným zájemcům investovat do akcií a cenných papírů firem, které splňují určitá etická kritéria. První takové fondy se objevily na začátku minulého století ve Spojených státech. Vycházely z křesťanských hodnot a odmítaly investovat do takzvaných hříšných akcií, tedy do firem, které se zabývaly alkoholem, tabákem, zbraněmi či pornografií. V současné době fungují po celém světě stovky takových fondů. Škála toho, na co se zaměřují, je poměrně široká. Někdy se jim říká zelené, ekologické či společensky odpovědné. Pracují však na stejném principu — vedle standardních ekonomických parametrů jako zisk, platební schopnost či rizikovost se ptají, jestli transakce přinesou také něco dobrého. Každý etický fond má svá kritéria, podle kterých určuje, do jakých akcií bude investovat. Tato pravidla si mohou vyhodnocovat samotní manažeři fondu nebo se mohou obrátit na specializované ratingové agentury. Existují rovněž žebříčky a indexy firem, které splňují různé sociální a ekologické požadavky.

Než se však ekologickým fondům vrhneme kolem krku (a svěříme jim své úspory), bylo by dobré kriticky přezkoumat, zda si své přízvisko opravdu zaslouží. Stejně jako u mnohých dalších zelených produktů zde hrozí, že se jedná o formu tzv. greenwashingu (viz SG 1/2008). Specializované fondy se totiž neobracejí výhradně na filantropy, kteří chtějí uspokojovat svou potřebu zachraňovat svět. Propagační materiály sice zmiňují „pomoc dobré věci“, nicméně tím klíčovým argumentem je pochopitelně očekávaný výnos. A od zelených odvětví se očekává dlouhodobý růst, takže sázka na environmentální hodnoty má být zároveň sázkou i na zisk.

Ovlivní, či neovlivní svět?

První otázka tedy zní: Jaké dopady má naše rozhodnutí, kam vložit peníze? Názory na vliv etických investičních fondů se liší. Abychom problém lépe pochopili, pojďme se podívat, jak fungují. Fondy nakupují za naše peníze akcie vybraných firem. To samo o sobě však neznamená, že tím automaticky vybrané firmě přinášíme nějaká pozitiva. Většina investic probíhá ve formě obchodování s cennými papíry na burze — putují od starého vlastníka k novému. Firma, na kterou jsou akcie vypsány, však naše peníze nedostane. Leda by se jednalo o upisování nových akcií, což ale není moc obvyklé.

Někteří tento přístup kritizují, protože z burzy těží prospěch především obchodníci, kdežto cílovým firmám nepřináší prakticky nic. Takové obchodování tedy nemá přímé pozitivní sociální a environmentální dopady. Obhájci naopak zdůrazňují, že poptávka po akciích zvyšuje jejich cenu, a tím i hodnocení organizace, což jí například otevírá dveře k úvěrům. Zvýšená poptávka po etických akciích také podporuje snahu firem si svůj „etický rating“ vylepšovat. A do třetice: fond, který vlastní akcie, se zároveň stává spolumajitelem té které firmy a může do určité míry ovlivnit její činnost. Takovému přístupu se říká angažované akcionářství.

Pokud nás jeho možnosti ovlivnit fungování firem přesvědčily, je na čase si položit otázku číslo dvě: Čeho si při výběru investičního fondu všímat? Jednoznačně jeho portfolia. Investiční společnosti při výběru firem používají různé metody, mezi nejpoužívanější patří negativní a pozitivní výběr. Negativním výběrem se z investování vylučují podniky a projekty s určitým zaměřením. Vedle již zmíněných „hříšných“ aktivit se může jednat například o atomový průmysl, těžbu nerostných surovin, výrobu produktů testovaných na zvířatech, porušování práv zaměstnanců či využívání dětské práce. Pozitivní přístup pak vyjmenovává oblasti a kritéria, která kvalifikují akcie na hodné zájmu etického fondu. Jedná se například o ekologické zemědělství, obnovitelné zdroje energie nebo vodní hospodářství.

Velmi často praktikovaným přístupem je tzv. best in class — nejlepší své třídy. Do fondu jsou zařazeny jen akcie firem, které v ekologické a sociální oblasti uplatňují nejlepší politiku. Existují sektorové žebříčky a konkurenční snaha o co nejlepší umístění by měla posouvat nahoru celé odvětví. Což v praxi znamená, že firmy zavádějí environmentální management, zvyšují ekologické standardy, vytvářejí politiky sociální firemní odpovědnosti či strategie trvalé udržitelnosti. Například v Německu se předhánějí automobilky, která z nich povede žebříčky „udržitelnosti“. Jednou je to BMW, podruhé třeba Volkswagen. Jde o vítězství, ale jen relativní. Pro zájemce o zelené investování budou jen těžko představovat tip vysněné firmy.

Etická těžba, jádro a nanotechnologie

U nás se v posledních dvou letech objevilo několik investičních produktů se „zeleným“ přívlastkem. ČSOB nabízí dva: fond Vodního Bohatství 2 a fond Změna klimatu 2. Jejich portfolia připravil majitel banky, belgická Skupina KBC, ale podrobnosti o kritériích výběru nejsou dostupné. V obou fondech se nachází po dvacítce akcií. V případě vodního fondu se jedná o firmy zabývající se stavbou vodohospodářských děl, zpracováním a úpravou vody či ekologickým controllingem. Klimatický fond slibuje firmy z oblasti recyklace, produkce biopotravin, výroby energie z alternativních zdrojů a vývoje nových materiálů. Mezi firmami jsou ale i známé giganty s nevalnou pověstí, například energetická firma RWE spojená s provozem jaderných elektráren.

Česká pojišťovna Invest nabízí od léta minulého roku Fond živé planety. Propagační leták informuje o rozsahu globálních ekologických problémů, poptávce po řešeních a výnosovém potenciálu životního prostředí. Portfolio fondu má zahrnovat zpracování vody, recyklaci, biopotraviny, alternativní zdroje energie, bioinženýrství a nanotechnologie. Autor tohoto článku neodolal a (ze studijních důvodů) do tohoto fondu investoval. První půlrok po spuštění fondu nebylo portfolio veřejné a ani nebylo možné zjistit, jestli existují nějaká kritéria pro výběr firem podporujících zachování (či rozvoj) živé planety. Zveřejnění portfolia přílišné uspokojení nepřineslo. Dvacet procent investic šlo do akcií pěti firem, které se zabývají solární energií, těžbou nerostných surovin či nanotechnologiemi. Většinu prostředků Česká pojišťovna investovala do osmi zahraničních etických fondů, o kterých se jen těžko získávají informace.

Nejnověji se objevila nabídka České spořitelny, která zprostředkovává nákup fondu společně vytvořeného rakouskou Erste Bank a ekologickou organizací WWF. Investiční fond ESPA WWF Stock Umwelt představuje zajímavou alternativu. Obsahuje osmdesát akcií různých firem. Polovina podniků, do kterých fond investuje, působí v USA, 40 % připadá na evropské a zbytek na asijské. Polovina jde na produkci obnovitelné energie, další díl pak například do vodního a odpadového hospodářství. Část výnosů fondu (ne na úkor investorů) získává WWF na svoji práci. Na investiční rozhodnutí fondu dohlíží rada složená z odborníků z mnoha oblastí. V žádném ze jmenovaných fondů však nejsou zastoupeny akcie českých firem, takže zájemce o podporu místní ekonomiky asi příliš nezaujmou.

Svědomí v klidu

Vedle fondů existují také jiné možnosti, jak eticky naložit se svými penězi. Etické banky podporují půjčkami konkrétní projekty, mikrofinančnictví se soustředí na financování projektů nejchudších států a různé místní finanční iniciativy a družstva zase podporují místní ekonomiku. Tyto alternativy jsou pro českého spořitele těžko dostupné. Naštěstí nám české banky poskytují jednu jistotu: nedozvíme se, co se s našimi úsporami děje, a tudíž nechávají naše svědomí v klidu…

Jiří Jeřábek studuje humanitní environmentalistiku na brněnské FSS MU a k tématu zpracovává diplomovou práci.