editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

sledujete-li nás delší dobu, patrně jste si všimli, že se k některým tématům více či méně pravidelně vracíme. Vedle klimatické změny, jaderné energie či ekologického hnutí to platí i o divočině, které jsme se podrobněji věnovali například zkraje let 2003 a 2005. V tomto čísle se specificky zaměřujeme na zdejší divokou přírodu, která tvoří jen 0,3 % rozlohy České republiky. Co a jak se s tím dá dělat? Kdo se bude případnému rozšiřování divočiny nejvíce bránit? Máme dát přednost bezzásahovosti, nebo biologické rozmanitosti? Na tyto otázky odpovídají Štěpán Jindra, Eliška Vozníková, Petr Jelínek, Jan Skalík nebo v závěrečném rozhovoru David Storch.

Z dalších textů vám obzvláště doporučuji rozhovor s Nityí a Sanjeevem Ghotgeovými, s nimiž Tomáš Uhnák hovořil mimo jiné o zhruba čtvrt milionu sebevražd indických zemědělců. „Neuchylují se k nim nejchudší farmáři, to je mýtus, ačkoli mu většina lidí na Západě věří. Nejchudší zemědělci si nemohou dovolit bankovní úvěry a tržní plodiny. Mají velmi nekvalitní pozemky. Ani pastevci nepáchají sebevraždy. Sebevraždy páchají střední zemědělci, kteří jsou ambiciózní a mají větší cíle, kteří chtějí pěstovat ve velkém. Chtějí vypadat pokrokově, uniknout obrazu chudého farmáře a být vnímáni jako moderní, aby si mohli vzít půjčky a koupit semena, pesticidy a hnojiva.“

Na závěr mi dovolte pár anoncí: na náš web postupně doplňujeme archivní články, abyste měli při hledání konkrétních témat usnadněnou práci — procházet stará pdfka není vždy med. S jarní sezonou opět vyrážíme na stánky, najdete nás například na brněnském Dni Země, bratislavském knižním festivalu BRAK, ostravském Konopexu nebo pražském NGO marketu. A k předplatnému nově nabízíme znamenitou příručku Průvodce ekospotřebitele nebo neméně praktické otočné kolečko Dobří sousedé, usnadňující sázení zeleniny. Děkujeme vám za přízeň.

Divoký jarní rozpuk přeje

Vít Kouřil