editorial

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,

Byl jednou jeden občan, Lidé, kteří se stali občany, Aktivismus v době pozdní, Příběhy neobyčejného aktivismu, Větší než malé množství aktivismu či dokonce Slunce, seno, aktivismus — všechny tyto názvy nás napadly pro číslo, v němž se věnujeme různým podobám aktivního přístupu ke společnosti nebo životnímu prostředí. Nakonec jsme zvolili jinou filmovou inspiraci, Zítra vstanu a změním svět, která sice není tak vtipná a atraktivní jako některé z předchozích (ano, zejména ona „troškovina“ hodně lákala), zato však podněcuje k překonání občanské lenosti, která v nadcházejících malátných měsících nepochybně pokvete. Podezírat nás z nevědomosti, že náš nadmíru zauzlený svět přece nejde jen tak „změnit“, by ovšem bylo po 22 letech vydávání Sedmé generace nedorozumění: jak v rozhovoru říká filmař a spisovatel Colin Beavan, jehož dobrovolně skromný dokument Člověk bez dopadu jsme před lety přibližovali: „Nejde ani tak o to, jestli se nám podaří svět změnit, nebo ne, ale o to, jestli jsme schopní se změnit my sami. Otázka by tedy neměla znít: ,Můžu změnit svět?‘, ale ,Chtěl bych být někým, kdo se o to pokusí?‘ … Vaším úkolem je dělat to, v co věříte.“

Pokud se tedy chcete s nadcházejícím létem trochu občansky zaktivizovat, podívejte se pro inspiraci do Občanského kalendáře na konci čísla. Nebo pošlete vložený koresponďák ministru životního prostředí, aby se zasadil o vyšší recyklaci odpadu, a ne o prosazovaní nových spaloven za 65 miliard korun. Nebo prostě jen začněte dělat, co dlouho odkládáte a čemu — navzdory všem vládnoucím koalicím, dotačním škrtům, zkorumpovaným úřadům nebo vlastní skepsi — pořád věříte.

A mimoto si také pročítejte příběhy tohoto čísla, třeba vás cvrnknou do nosu. Nebo vám rozbuší srdce. Nebo pohladí duši.

Aktivní letní rána přeje

Vít Kouřil