Geekové v lese

Pokud nepatříte mezi kondiční chodce, asi se na výlety a výpravy vydáváte za nějakým cílem. Většině lidí bude stačit památka, kopec s hezkým výhledem nebo lesní studánka. Jenže geekové, tedy nadšenci do nových technologií, jsou jiní. Mají totiž touhu vylepšovat úplně vše a ani příroda podle nich není dokonalá. Jak by taky mohla být, vždyť už dlouho neupgradovala…

Začalo to na moři

V šedesátých letech se šéfové amerických námořních sil dohodli, že prastarý systém mapy, kompasu a podobných přístrojů se pro moderní válčení nehodí. Nechali si tedy vyvinout družicový navigační systém, který dokázal určit polohu kdekoliv na zemi s přesností na stovky metrů. Princip se osvědčil, ale technologie velmi rychle zastarávala. V sedmdesátých letech začali američtí vojáci vyvíjet nový systém, známý pod jménem NAVSTAR GPS.

Ten sloužil i civilistům, armáda se ale chtěla pojistit proti zneužívání, a tak byla civilní část záměrně „znepřesněna“ — zaměřování fungovalo jen s přesností na desítky metrů. V průběhu války v Zálivu (1990—1991) byla dokonce nekódovaná frekvence poprvé a naposledy vypnuta zcela. Zlaté časy GPS navigací začaly prvního května 2000, tedy v den, kdy americká administrativa definitivně vypnula umělou chybu a civilisté mohli najednou zaměřovat pozici s přesností na metry. Tehdy také geekové odhalili zábavný potenciál navigace. Už druhého května popsal Dave Ulmer na Usenetu (volná obdoba dnešního Facebooku) nápad na hru Stash Hunt a o den později umístil první schránku a prozradil její souřadnice. O další den později byla poprvé nalezena.

Ulmer zároveň vymyslel geniální „samoudržovací“ princip — ze schránek si každý nálezce může něco vzít, zároveň by ale měl také něco přidat. A všechno šlo zase velmi rychle: během měsíce přibyly schránky i mimo USA a vznikl i nový název Geocaching. Ani my se nemusíme stydět, protože první česká keš (cache) vznikla rok po startu hry. Dnes už jsou keše všude, v České republice jich bylo v době psaní tohoto článku registrováno 23 519, na celém světě pak 1 392 587.

Princip „hry“ zůstal až dodnes zachován, je ale průběžně vylepšován. Vedle klasických schránek se vyrojilo ještě pár dalších druhů. Na milovníky tajemství čekají „mysterky“, jejichž souřadnice musíte luštit, na stopaře zase „multiny“, kde souřadnici další keše odhalíte až po nalezení předchozí. Keše se liší velikostí (od miniaturní krabičky po barel), stejně jako obtížností přístupu (od rodinného výletu po nutnost použít slaňovací výbavu či potápěčský přístroj). Téměř vždy se ale můžete spolehnout na to, že leží poblíž něčeho významného a zajímavého.

A nejen kešky

Hledat v geokeškách něco cenného je zcela zbytečné a dávno už jde spíše o to „najít místo“. Pokud s sebou máte geoděti, klidně je nechte prohrabovat obsah krabičky (ne nadarmo se mu říká kindršrot), hrát ale můžete i bez toho. Speciálním typem keší jsou třeba Eventy, jednoduše řečeno setkání stejně postižených. Důvod se vždycky najde a většinou není nijak spojen s geokešingem.

Jednou z variant virtuálních geokeší jsou tzv. earthcache. Na souřadnicích vždy najdete nějaký jev spojený přímo se Zemí, většinou tedy geologickou kuriozitku typu zajímavého vrásnění, skály plné zkamenělin, vývěru potoka… Podmínkou uznání nálezu je většinou zaslání vlastní fotky na daném místě, na druhou stranu vás nikdo nenutí nalezené kešky zapisovat.

Existují geokešeři, kteří sbírají jen městské keše, případně je zajímají pouze „drajviny“ (keše, ke kterým se dá přijet autem). O většině z nich se ale určitě dá říct, že mají rádi přírodu, a tak vznikl i typ Eventu CITO (Cache In Trash Out). Na daných souřadnicích a v daném čase se z okolních stínů zjeví lidi všeho věku s navigací či mobilem v jedné ruce a plastovým pytlem v druhé. Radostně se pozdraví, načež se vrhnou zpět do stínů a snaží se vyčistit přilehlé okolí od nežádoucích artefaktů lidské civilizace.

CITO někdy založí jeden z „obyčejných“ geokešerů a počítá se s tím, že pytle s odpadky odveze a zlikviduje každý sám, jindy je svolavatelem místní spolek či ekologická organizace — zapojí se pár desítek lidí a odpad naházejí do kontejnerů se zajištěným odvozem. Z lesa se někdy vynoří šest pytlů PET láhví, jindy zase šest nákladních aut nepořádku z černé skládky. Potěšitelné je, že tyto aktivity začaly i u nás podporovat místní samosprávy.

Výletníci a „výletníci“

V geokešerských diskusních fórech se samozřejmě neobjevují jen nadšené názory. Někdy je ale až úsměvné, co vše je dáváno geokešingu za vinu. Asi nejzábavnější výtky vycházejí ze vzoru „za mých mladých let bylo líp“. Do této skupiny se dá bezpochyby zařadit i oblíbené „kdyby nebylo geokešingu, nebylo by v lese tolik lidí“, což je věta pravděpodobně zcela pravdivá, ale jen těžko v negativním smyslu slova.

Podstatnější jsou problémy konkrétních keší a okolní přírody. Řeší se, zda je „geochodník“ vedoucí časem ke každé navštěvovanější keši v pořádku nebo ne, případně zda je její umístění vhodné. Dodejme však, že podle základních pravidel geokešingu musí být keš veřejně (a legálně) dostupná. Znamená to, že nesmí být umístěna na uzavřeném soukromém pozemku, ale také že v územích s ochranou přírody nesmí přístup k ní porušovat žádná pravidla.

Bráno doslovně, schránku smíte v rezervacích umístit pouze přímo na značených cestách. Sice byste nevěřili, kolik keší se skrývá na spodní straně haťových chodníčků, někdy ale značená cesta zkrátka tím pravým místem není. Kačeři (takto mile se v češtině komolí označení geocachera) totiž vedou věčný souboj s mudly (kačerský název pro nezúčastněnou veřejnost). Při nedokonalém ukrytí se dříve či později najde mudla, který schránku buď odnese domů, nebo zcela nepochopitelně zlikviduje — a to přesto, že každou z nich doprovází vysvětlující text. V takových případech se tedy toleruje umístění „pár kroků“ mimo cestu, takže pomůže odvrácená strana pařezu, přilehlá skalka a podobně. Slovo „toleruje“ v praxi naplňuje „reviewer“ — pověřený uživatel, který má právo (a povinnost) v dané oblasti schvalovat nově založené keše. Stará se nejen například o vyloučení duplicit, ale i o to, aby umístění keší neporušovalo žádné z pravidel a místních zákonů.

Úplně bez komentáře je pak možné zanechat nářky na „vychování“ některých geokešerů. Pořízení GPS navigace a znalost souřadnic prostě automaticky neznamenají, že se z bývalého hulváta stane chápající přítel přírody. Jakkoliv bychom si to přáli.

—

Podrobné informace najdete na www.geocaching.com. Autor je šéfredaktorem počítačových časopisů Computer a Jak na počítač, geokešing pro sebe objevil v roce 2002.