Pokud jste se s pojmem gender pay gap dosud nesetkaly*i, jde o označení statistického ukazatele, který vyjadřuje průměrný rozdíl ve výdělcích žen a mužů. Zároveň se jedná o pojmenování širšího společenského fenoménu spojeného s touto nerovností v odměňování. Bohužel nejde o výmysl „bláznivých feministek“, ale o dobře popsaný ekonomický jev — ženy téměř ve všech státech světa dostávají za svou práci méně peněz než muži. Podle Eurostatu činí tento rozdíl v Evropské unii asi 13 %, v Česku podle dat z roku 2022 dokonce téměř 18 %. V témže roce byl ze všech sedmadvaceti zemí EU pay gap záporný jen v Lucembursku: ženy tam vydělávaly o necelé 1 % více než muži.
Znamená to, že pokud jste průměrnou evropskou ženou, pravděpodobně musíte každý rok pracovat zhruba o dva a půl měsíce déle než váš partner, bratr nebo kamarád, abyste dosáhly stejného výdělku. Čím to ale je? Nemůže to být zkrátka tím, že to ženy přirozeně táhne k hůře placeným profesím?
I když opomineme fakt, že rozdíly ve mzdě žen a mužů lze prokázat i na zcela srovnatelných pozicích, vysvětlení je mnohem složitější. Jak uvádějí autorky: „Problematika faktorů genderových nerovností na pracovním trhu připomíná klubko hadů, z nichž každý je zakousnutý do vlastního ocasu. Navzájem se ovlivňují a podmiňují a není snadné je rozplést.“
Pro muže mýtus, pro ženy realita
Za nižší výdělek si v drogerii pořídíme make-up a žiletky, protože bez nich bychom nevypadaly dostatečně reprezentativně (mimochodem, produkty označené jako „pro ženy“ stojí v průměru o 7 % více než ty „pro muže“). Ráno strávíme hodinu přípravou, abychom v práci působily co nejprofesionálněji, přestože bychom kvůli menstruačním bolestem nejraději zůstaly celý den v posteli. A to vše jen proto, aby nás klienti stejně automaticky považovali za sekretářky, zatímco náš kolega je okamžitě vnímán jako jednatel společnosti. Po návratu domů není čas na zaslouženou relaxaci, natož na koníčky — místo toho nás čeká „druhá směna“: péče o domácnost a děti, které jsme mimochodem porodily a několik let s nimi strávily na mateřské. A ačkoli bychom možná chtěly, kvůli nedostupnosti hlídání nebo nemožnosti pracovat na zkrácený úvazek jsme se za tu dobu v kariéře nikam neposunuly, stejně jako naše mzda.
Zatímco pro mnohé ženy, a to i ty nejprivilegovanější, je tohle důvěrně známá realita, mnozí muži už mají připravenou odpověď, že rovnost máme přeci zakotvenou v ústavě a že ženám nikdo nebrání pracovat v IT, říct si o stejně vysoký plat, jako mají jejich mužští kolegové, nebo nemít děti. Už ovšem nedodají, že když jim bylo osm, hráli si ve škole s robotickými stavebnicemi, zatímco spolužačky dostaly za úkol přišít knoflík. Na střední nemuseli poslouchat, že „klukům matematika nejde“, a ve třiceti pravděpodobně nemusejí volit mezi tím, zda budou otci, nebo manažery firmy.
Jazyk formuje realitu
Autorky knihy si přitom dávají záležet na tom, aby zdůraznily, že současná podoba pracovního trhu není nevýhodná pouze pro ženy, ale pro všechny lidi. Mnozí muži by se nejspíš ochotně vzdali tlaku spojeného s tím, že je na jejich výdělku závislá celá rodina, nebo trávili mnohem více času se svými dětmi, nemluvě o tom, o co všechno svět kvůli upozaďování žen přichází. Pay Gap proto rozhodně není prostorem, kde jsou muži nepřáteli a kde se ženy proti nim spolčují. Naopak velmi silně vnímám, že upřímným přáním autorek je přispět k rozvoji takového světa, kde se všem bez ohledu na gender žije a pracuje o něco lehčeji, férověji a uspokojivěji.
O to více mě ovšem mrzí, že je tento záměr poněkud zastíněn jazykovými nedostatky knihy. Nejde jen o množství překlepů a jiných chyb, ale především o užívání velmi stereotypních jazykových formulací. Nemohu se zbavit dojmu, že v knize s podobnou tematikou působí generické maskulinum („žáci“, „pedagogové“) opravdu nepatřičně. Naštěstí má však Pay Gap také výjimečně krásnou obálku a grafické zpracování (jako ostatně všechny knihy Alarmu) a jde mu o dobrou věc. Táhněme tedy za stejný konec provazu a pár nedokonalostí mu odpusťme.
Šárka Homfray, Lucie Václavková: Pay Gap: Kratší konec provazu. Alarm, Praha 2024, 346 stran.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář