Kladivo na přehrady

24. srpna 2020 /
foto: Wikimedia Commons. Vodní nádrž Orlík při povodních v roce 2013.
Bylo by dobré se dohodnout aspoň na jednom: v Česku je o jednu přehradu více, než je únosné. Je-li opravdu nutné postavit přehradu novou, je třeba dvě zbourat.

V roce 2000 se v Bratislavě konala konference nevládních organizací pod heslem Doma zapřehradováno — přehradujeme ve světě za účasti Světové komise pro přehrady (tu v roce 1998 založily Světová banka a Mezinárodní svaz pro ochranu přírody a vydržela jen tři roky). Aktivisté z různých zemí světa (Indie, Thajsko, USA, Španělsko, Rusko…) si zde vyměňovali zkušenosti (většinou špatné) s přehradami a jejich vlivem na živou přírodu. Mezi různě pesimisticky naladěnými sděleními jako ranní slunce zazářila zpráva Roberta Eppleho z Francie, představitele nevládní organizace SOS Loire Vivante. V roce 1998 byla přehrada Saint-Étienne-du-Vigan na horní Loiře odstraněna průmyslovou výbušninou, a to z ekologických důvodů. A taky jsem se dozvěděl, že zatímco u nás se už léta hádáme o snížení či zvýšení hladiny Nových Mlýnů, za tu dobu byly v Americe zcela zrušeny desítky přehrad v rámci akce přezdívané Kladivo na přehrady.

Nyní již má tato akce francouzskou spojku a konečně se začínají bourat přehrady i na starém kontinentě. Byl jsem se tam v roce 2005 spolu s panem Epplem podívat. Odvezl jsem si kus betonu z přehradní hráze, která již neexistuje. Ten kus betonu má pro mne neobyčejný význam, větší než kus Berlínské zdi, který mi kdosi před lety přivezl z Německa. Znamená pro mne, že se poté, co se zbouraly přehrady proti lidem, začínají bourat přehrady proti přírodě. Francouzi nás zase předstihli! Slíbil jsem panu Epplemu, že mu přivezu na oplátku kus betonu z Nových Mlýnů. Ale kdy?

foto: Dan Meyers

Dvě za jednu

Je zcela běžné, že když doslouží továrna vybavená vysokým továrním komínem, je dříve nebo později přistoupeno k demolici komínu a většiny budov. Ne tak u přehrad. Je zřejmé, že existuje celá řada přehrad, které již neslouží účelu, ke kterému byly vybudovány, že existuje celá řada nádrží, do kterých se investují nemalé peníze, aniž by sloužily k čemukoliv užitečnému. Stále se hledají zástupné důvody, proč přehrady za peníze daňových poplatníků neustále udržovat, místo aby se uvažovalo o jejich demolici. Existující přehrady musí projít kritickou analýzou a je třeba navrhnout alespoň nějaké ke zbourání, eventuálně převedení na suché poldry. Tato analýza je nutná už s ohledem na čl. 5 Rámcové směrnice o vodách EU.

Řeky, vodní toky, vodní nádrže a jezera prodělaly v průběhu tohoto století výrazný vývoj. V roce 1918 bylo na území dnešní České republiky sedmnáct velkých vodních nádrží s celkovým objemem 0,75 milionu metrů krychlových, zatímco v roce 2000 už fungovalo 180 velkých vodních nádrží s kombinovaným objemem 4770 milionů metrů krychlových. V Plánu hlavních povodí je uváděno (k roku 2005) ve všech povodích 588 vodních nádrží, aniž by bylo definováno, co se takovou nádrží myslí

Během 20. století se zároveň výrazně snížil počet malých nádrží — rybných jezírek, rybníků, jezer a podobně. Zatímco v roce 1918 naši předkové regulovali pouhých 30 procent říčních toků, v roce 1990 už jich bylo přibližně 90 procent. Celková délka tuzemských vodních toků a řek se v průběhu dvacátého století zkrátila zhruba o třetinu. Bylo by dobré se dohodnout aspoň na jednom: v Česku je o jednu přehradu více, než je únosné. Je-li opravdu nutné postavit přehradu novou, je třeba dvě zbourat. Které — to už musí z navrženého seznamu vybrat vodaři — vždyť ti ví nejlíp, které už slouží pouze jako automatická dojička na peníze.

foto: Justin W

Požadovat po ministerstvu zemědělství seznam přehradních nádrží navržených k demolici či vypuštění s přibližným datem, kdy k tomu dojde, je totéž, jako žádat po kaprech, aby si vypustili rybník. U přehrad je asi donekonečna možné žádat státní peníze na jejich údržbu a nikdo si nevšimne, že jsou k ničemu. A protože MZe sice každých deset let vypustí nějaký nový seznam přehrad, které by se měly postavit (viz předchozí text Žanety Gregorové — pozn. red.), přehrady k likvidaci nenavrhne. Musíme tudíž udělat práci za něj.

Tady je seznam přehrad ke zbourání. Můžeme ho nazvat Dirty Dozen (zatracená dvanáctka).

  1. Dráteník na Červeném potoce. Provozuje ji Rybářství Třeboň a její význam je velmi pochybný.
  2. Horní Bečva na Rožnovské Bečvě. Účelem je údajně snížení povodňových průtoků, nadlepšení minimálního průtoku, odběry pro závlahy a zajištění nadlepšeného průtoku pro vodárenský odběr v prameništi Rožnov, rekreace a chov ryb. U přehrady jsou uvedeny všechny myslitelné důvody, takže asi neslouží ani k jednomu z nich.
  3. Homole na Vltavě, slouží k výrobě energie od roku 1947.
  4. Humenice na řece Stropnici. Její účel je nejspíš nejasný.
  5. Ivanské jezero na Javornickém potoku. Jezero slouží pro rekreaci a jako ochrana před povodněmi. Ochranu Rychnova nad Kněžnou by ale určitě šlo řešit alternativně.
  6. Kamýk. Jeden z menších členů gangu Vltavské kaskády vyrovnává špičkování průtoku na Orlíku, ale špičkování je stejně špatně. Je to spíše záležitost ekonomická než stabilizace sítě. Před povodněmi stejně slavná vltavská kaskáda Prahu nezachránila. Kamýk byl též vyjmenované slovo, a proto je zde jmenovitě uvedena.
  7. Újezd na Bílině. Účelem je ochrana hnědouhelných dolů před povodní, takže je dnes zcela zbytečná.
  8. Nové Mlýny III. Na akumulaci vod může stačit i nádrž Nové Mlýny I, Nové Mlýny II se sníženou hladinou by mohly zůstat jako přírodní rezervace. Na sucho jsou nejlepší lék pravidelné povodně. Umožnilo by to obnovu migrace Svratkou a Jihlavou a poměrně jednoduché řešení rybího přechodu do Dyje.
  9. Orlík. Povodně 2002 zvládla tato přehrada jen o vlásek (s částečným poškozením), v roce 2014 měla být hotova studie zvažující její vypuštění, každopádně pro vypuštění je z vltavské kaskády považována za nejvhodnější.
  10. Štěchovice. Další z rodiny Vltavské kaskády. Hlavním účelem nádrže je údajně funkce regulátoru spodní hladiny pro výkon vodní elektrárny Slapy, což zní tajemně, ale smysl to nedává. Každopádně pohřbila Svatojánské proudy.
  11. Vrané pod Štěchovicemi, nejstarší z Vltavské kaskády, dnes je nádrž v podstatě jen zdrojem vodní energie.
  12. Znojmo na Dyji. Nádrž údajně vyrovnává špičkové průtoky Vranovské přehrady, špičkování ale zásadně poškozuje Národní park Podyjí a bylo výrazně omezeno.

 Autor je ekolog a dramatik. Kontakt: mojmir.vlasin@gmail.com.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2021 vychází v 2. polovině prosince.