Librarium

John Muir: Mé první léto v Sieře Nevadě. Paseka, září 2015

Více než sto let od původního vydání si konečně můžeme v češtině vychutnat jedno ze stěžejních děl americké literatury s přírodní tematikou. Inspirátor vyhlášení Yosemitského národního parku, přírodovědec a ochránce přírody John Muir v něm deníkovou formou zapsal zážitky ze setkání s divočinou kalifornské Sierry Nevady, kterou navštívil v roce 1869 jakožto hlídač stáda ovcí. Ukázka: „Z celkového pohledu se zdá, že rysy té nejdivočejší krajiny jsou v dokonalém vzájemném souladu stejně jako rysy lidské tváře.“ Požitek z četby umocňuje výtečný překlad Jana Hokeše i poučný doslov, přibližující Muirův život a dílo.

Jiří Pehe: Na konci světa. Prostor, srpen 2015

V sebraných úvahách a glosách z let 2011—2015 se známý „pravdoláskařský“ politolog zamýšlí nad civilizačními proměnami, střetem globalizace s nacionalizací, Západu s Východem nebo nevalnou českou politickou kulturou. S pomocí řady filmových a literárních děl (například Melancholia, Interstellar, Ignorance) obzvlášť tematizuje nudu, úzkost, nejistotu či katastrofismus současného západního světa. Píše svižně, jasně, střízlivě, bez formulačního či revolučního exhibování. Kam že podle Peheho na sklonku éry modernity směřujeme? To prý nikdo neví. A co u nás přijde po postkomunismu? Radikální přestavba politického systému.

Václav Větvička: Pod dubem, za dubem. Vašut, říjen 2015

„Domnívám se, že autor této milé a přítulné knížky se nenarodil, nýbrž — urodil. Natolik je spjatý s přírodou,“ vyzdvihuje v předmluvě svého kolegu fejetonista Rudolf Křesťan. Botanik Václav Větvička neztrácí ani po dvaceti letech v Českém rozhlasu dech a v nové sbírce fejetonů nás provádí rostlinnou říší od předjaří až po zimu. Vedle místních rostlin si všímá i „cizinek“ a různých „člověčin“ včetně negativního vlivu monokulturního pěstování řepky a kukuřice. Pokud se chcete o zdejší květeně leccos dozvědět a nechcete se mořit nad encyklopediemi, neváhejte. K duhu přijdou rejstříky a seznam lidových jmen rostlin.

Anna Bolavá: Do tmy. Odeon, květen 2015

„Je úterý a je to špatný den. Pro mě. Pro krajinu. Pro celé město. Něco je ve vzduchu. Něco horšího než bouřka. Nemá smysl se tvářit, že to není konec světa.“ Prozaický debut Anny Bolavé (předloni vydala sbírku básní Černý rok) sleduje příběh osamělé a duševně nemocné Jihočešky Anny Bartákové, která zasvětila život sbírání, sušení a odevzdávání léčivých bylin. Po nich se také jmenují jednotlivé kapitoly: lípa malolistá, přeslička rolní, měsíček lékařský, divizna velkokvětá, hluchavka bílá… Osobitá a přitažlivě znepokojivá kniha mimo jiné svébytně zachycuje vztah mezi člověkem, přírodou a neúprosným časem.

Bedřich Moldan: Podmaněná planeta. Karolinum, červen 2015

K letošním osmdesátinám si přední český ekolog Bedřich Moldan naložil druhé vydání svého životního díla. Oproti tomu předchozímu z roku 2009 text aktualizoval a jinak rozčlenil: v první části zdůvodňuje, proč už žijeme v antropocénu, v druhé popisuje systém Země a v třetí sleduje vývoj reakce lidstva na ekologickou krizi. Úctyhodnou syntézu informací a vědomostí prošpikovanou stovkami mapek, grafů, tabulek či schémat zakončuje slovy: „Jsem přesvědčen, že po technické stránce jsou environmentální otázky řešitelné, má však lidské planetární společenství dost odpovědnosti, vůle a odvahy je skutečně vyřešit?“

Miloš Mendel: Arabské jaro. Academia, srpen 2015

Málokteré knihy letos potřebujeme přečíst jako ty, které nám pomohou pochopit spletité dějiny a současnost islámských, respektive arabských zemí. Arabista a orientalista Miloš Mendel nás nejdříve poučí, proč je označení Arabské jaro zavádějící, a následně přibližuje arabské dějiny a náboženskou identitu. Na závěr si všímá průběhu takzvaného Arabského jara v jednotlivých zemích od Tuniska až po Jemen. Autorův výhled do budoucnosti příliš neuklidňuje: islámský svět si podle něj „musí — v té či oné podobě — prožít svou fundamentalistickou epochu“, a to buď v režii radikálních islámských hnutí, nebo stávajících režimů.