Měli bychom na politiky stále tlačit

Po šestnáct let trvající dráze akademické pracovnice a vysokoškolské pedagožky na univerzitách v Cambridge a Nottinghamu se Julia Kingová stala v roce 1994 manažerkou firmy Rolls-Royce, kde zastávala několik vedoucích pozic. V roce 2002 byla jmenována ředitelkou Institutu fyziky a po dvou letech se vrátila do akademické sféry jako děkanka Technické fakulty na Imperial College v Londýně a následně jako výkonná rektorka Astonské univerzity v Birminghamu. Po celou svou kariéru úzce spolupracuje s britskou vládou jako členka správní rady Ústavu pro podnikové inovace a dovednosti, Ministerské skupiny pro výrobu, Komise pro změny klimatu (nezávislého kontrolního orgánu pro snižování emisí a modernizaci ekonomiky, viz rámeček) či Fóra národní bezpečnosti. V roce 2010 se stala zmocněnkyní britské vlády pro moderní technologie. Působí též v radě o budoucnosti dopravy Světového ekonomického fóra a ve správní radě Evropského institutu inovací a technologií. Profesorka Julia Kingová publikovala přes 180 článků v oblasti materiálového inženýrství v letectví a námořní dopravě. V roce 1997 byla zvolena do Královské strojírenské akademie a v roce 2012 jí byl udělen Řád britského impéria 2. stupně za zásluhy v oblasti materiálového inženýrství. Před jménem si proto píše titul Dame, obdobu mužského titulu Sir. Rozhovor jsem s ní vedl po telefonu ze střešní terasy londýnské kanceláře Friends of the Earth a doufal, že náš telefonát nepřeruší náhlý déšť, jehož časté a nečekané příchody se postupně stávají nejdiskutovanější dominantou tohoto — i na Británii slabého — léta. Tedy do doby, než vypukne olympiáda a doprava bude praskat ve švech. Pozitivní a optimistická Julia během rozhovoru mnohokrát použila slovo výzva (challenge), místo kterého by našinec v drtivé většině řekl prostě problém.