Nový prezident: klimatický lídr, nebo oportunista?

19. prosince 2022 /
foto: PxHere.com.
Atmosféra kolem prezidentských voleb je, zdá se, klidnější, než by se dalo očekávat. Přední kandidáti se příliš nepouštějí do kontroverznějších témat a v médiích se stále více řeší jejich minulost než to, jak by naši zemi chtěli vést. Znát (politickou) historii kandidátů je samozřejmě důležité. Existují však i jiná témata, která by stála za trochu pozornosti. Ta se jim ale zoufale nedostává.

Tyto prezidentské volby jsou v mnoha ohledech specifické. Konají se po covidové pandemii a za stále přetrvávající války v Ukrajině. Přirozeně jsou tak probírána především témata zdánlivě více akutní, spojená právě s válkou, jako je inflace a energetická krize. V tomto článku bych se však ráda zaměřila na postoje předních prezidentských kandidátů vůči klimatické změně a ekologii — tématům, která přesahují jedno volební období a jsou zcela zásadní pro budoucnost naší země a příštích generací.

Nastolovat agendu

Ačkoli prezident v našem politickém systému nemá zákonodárnou moc a jeho pravomoci jsou značně omezené, disponuje obrovskou neformální silou přinášet důležitá témata do veřejného prostoru a otevírat debatu o nich. Zároveň má jakožto hlava státu za úkol reprezentovat Českou republiku v zahraničí. Z těchto důvodů bude nový prezident klíčovou postavou i pro klimatickou politiku našeho státu. 

O tom, co vše může prezident*ka minimálně v rámci osvěty dělat, jsme se ostatně mohli přesvědčit u našich východních sousedů. Zuzana Čaputová se k ochraně klimatu staví čelem. Apel na to, že je potřeba urychleně jednat, vyjadřuje v podstatě po celou dobu svého působení v roli prezidentky, a to nejen v rámci Slovenské republiky. Pravidelně toto téma reflektuje i na mezinárodních konferencích a summitech. Na letošní konferenci OSN o změně klimatu COP27 opět vystoupila v roli klimatického lídra a upozorňovala na urgentnost i nebezpečí krátkozrakých řešení. V Egyptě také oznámila připojení Slovenska ke globálnímu závazku snižovat emise metanu (Global Methane Pledge Initiative) a též plány na rozsáhlou dekarbonizaci slovenské ekonomiky s cílem být uhlíkově neutrální zemí do roku 2030.

V nedávné době také proběhly prezidentské volby v Brazílii. Levicový kandidát Luiz Inácio Lula da Silva porazil stávajícího prezidenta Jaira Bolsonara, čímž byla opět oživena naděje na lepší zítřky pro amazonský prales, který za Bolsonarovy vlády utrpěl největší újmu v historii Brazílie. Nechci samozřejmě srovnávat Brazílii, jakožto federativní republiku s plně prezidentským politickým systémem, s Českou republikou, nicméně i přes to mohou tyto volby být dalším příkladem zvolení naděje na lepší environmentální i sociální budoucnost. 

Petr Pavel: bez „zbytečných vášní“

Prvním kandidátem, který by podle říjnového modelu agentury Median získal nejvíce hlasů, je Petr Pavel. Sám se v kampani hojně propaguje jakožto člověk schopný řešit krize. Mohl by tedy přispět k řešení krize klimatické? Ačkoli v médiích a rozhovorech na toto téma v podstatě nepřišla řeč, na stránkách Pavlovy prezidentské kampaně nalezneme kapitolu vizí s názvem Zdravé životní prostředí jako nutnost pro kvalitní život. V ní odhodlaně deklaruje, že se jako prezident bude zapojovat do hledání cest k udržitelnosti a klimatické neutralitě. Ve výčtu nalezneme v podstatě vše od čistého životního prostředí, podpory ekologicky šetrného zemědělství až po navracení zeleně do měst. Zdůrazňuje přitom, že ochrana přírody by měla být hlavně praktická, oproštěná od „zbytečných vášní“ a opřená o odborníky. V návaznosti na to Pavel slibuje vytvoření týmu expertů, kteří budou pověřeni přípravou návrhů konkrétních řešení. Svůj přístup k řešení klimatické krize shrnul, když na svůj twitterový profil napsal: „Proč politici řeší častěji krizi politickou než klimatickou? Nevím, ale vím, že i naše země trpí horkem každým rokem víc. Klimatickou krizi musíme řešit jako každou jinou — nebýt zaskočeni, spojit odborníky, identifikovat potřebná opatření a začít zmírňovat dopady krize.“

Foto: PxHere.com.

Babiš a Nerudová: bagatelizace a sucho

Koncem října svou prezidentskou kandidaturu nepřekvapivě potvrdil bývalý premiér Andrej Babiš. O jeho politice a postoji ke klimatu a dalším environmentálním problémům jsme se mohli opakovaně přesvědčovat posledních několik let. Pro Babiše klima v podstatě nebylo tématem. Radikální snižování emisí označoval jako hrozbu pro naši ekonomiku a průmysl a na mezinárodní půdě zpochybňoval a kritizoval evropskou klimatickou politiku. Minulý rok se na klimatické konferenci v Glasgow nechal slyšet, že snaha EU o dosažení nulové úrovně emisí je v podstatě zbytečná, protože největší podíl na produkci skleníkových plynů mají Čína a USA. 

Velká očekávání a naděje na klimatického lídra v čele našeho státu přišla s kandidaturou Danuše Nerudové, ekonomky a bývalé rektorky Mendelovy univerzity v Brně. Nerudová byla zároveň členkou ekonomického týmu Ústředního krizového štábu, který radil vládě, jak překonat následky koronavirové krize. V této roli vyjadřovala podporu Green Dealu, i když se silným důrazem na jeho ekonomickou rovinu. V současné prezidentské kampani je nicméně ohledně environmentálních témat mnohem zdrženlivější. Nerudová označuje změnu klimatu za téma, které trápí mladou generaci, podobně jako například práva menšin a manželství pro všechny. K nutnosti řešení klimatické krize se veskrze staví pozitivně, obvykle se ale jedná o letmé fráze, ze kterých jen těžko vyčíst konkrétní cíle. Z mnoha rozhovorů je patrné, že za prioritu v této oblasti považuje přetrvávající sucho a s ním spojené hospodaření v krajině udržitelným způsobem. Vděčná témata, která nikoho příliš nenaštvou a se kterými bude stále schopná zasáhnout širokou škálu voličů. 

Fischer, Hilšer ani Středula: bez překvapení 

Odstavec, jenž by potěšil nejednoho českého rolníka, má ve svém programu senátor Pavel Fischer. Ten slibuje podporu českých farmářů a podnikatelů a „obnovení hrdosti venkova“. Jako prezident by také podporoval budování nezávislé energetiky a využití obnovitelných zdrojů. Podobně jako Nerudová hovoří o změně klimatu jako o tématu, které trápí mladé lidi a které prezident může vnášet do veřejného prostoru. Další kandidující senátor Marek Hilšer se environmentálním problémům jako samostatnému tématu nevěnuje. Akcentuje je pouze ve spojitosti s energetikou, u které jako ostatní kandidáti fandí konci závislosti na Rusku a investicím do obnovitelných zdrojů. V energetice podporuje také decentralizaci a komunitní získávání a sdílení energií. Přestože jeho kampaň cílí spíše na levicové voliče, o problémech životního prostředí v podstatě nehovoří ani odborář Josef Středula. (Ten mezitím kandidaturu vzdal, pozn. red.)

To, jak občané České republiky vnímají změnu klimatu a environmentální otázky, je pro budoucnost stěžejní a volba prezidenta na to bude mít značný vliv. Česká republika potřebuje prezidenta, který bude podporovat občanskou společnost a který bude spoluvytvářet prostředí pro realizaci klimatických i jiných environmentálních závazků. Laťka je nyní nastavena velmi nízko, to ale neznamená, že bychom se měli spokojit s prázdnými hesly a volit bez rozvahy. 

Autorka studuje environmentalistiku na FSS MU. Kontakt: miskova.ivca@gmail.com.

Článek vznikl díky spolupráci s Heinrich Böll Stiftung.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 1/2023 vychází v 2. polovině února.