On asi žádný návod nebude

„Represivní násilí vystřídala represivní tolerance… soudruh konzumák se proměnil v občana konzumáka. Dál se lhostejně suneme ke zmaru“ (Jakub Patočka). „Je teda viac než pravdepodobné, že niekoľko ďalších desaťročí bude deštrukcia ozónu každý rok stále väčšia, čo zrejme povedie k zdvojnásobeniu rozlohy ozónovej diery nad Antarktidou“ (Slávka Dargocká); doplňme, že z tehdejších asi 22 milionů km2 se díra zvětšila na maximum 29,5 milionů km2 v roce 2006 a zacelit by se měla mezi lety 2060—2070. „(Amazonský) prales je ničen nezkrotnou roztahovačností naší civilizace takovou rychlostí, že za 15 let z něj pravděpodobně nezůstane téměř nic“ (Petr Jelínek); opět doplňme, že Světový fond na ochranu přírody WWF byl loni optimističtější: do roku 2030 zmizí „jen“ 60 % pralesa. „Podle sociologického průzkumu FVŽP je naše populace o ekologických problémech informována dobře. Chybí nám však cosi k tomu, abychom těchto informací využili ke vzniku žebříčku hodnot, ze kterého by se téměř nebo zcela vytratil bezhlavý konzum, hlavní to příčina totální devastace krajiny i lidské duše“ (Michal Majer). „Dlouho jsem se snažil nějaké obecné řešení najít, jenže on asi žádný návod nebude. Jedině… svědomí“ (javornický král Ondra z Pohádky o Tichém království od Veroniky Vachkové). „Přesvědčili jsme se, že ta nejzodpovědnější rozhodnutí vznikají tam, kde se lidé společně sesednou pod stromy a jako skupina hledají řešení svých problémů“ (obyvatelé indické vesnice Seed). „Premiér Klaus prohlásil naši demonstraci za teroristickou akci a prohlásil, že jsme horší než komunisti“ (Ondřej Simon o demonstraci proti schválení dostavby Temelína). „Pouze bohatá společnost má dostatek prostředků k péči o své životní prostředí. Z tohoto argumentu logicky plyne, že velké nebezpečí pro přírodu představují především samotní ekologové, neboť sabotují a znevažují úsilí o prosperitu, a tím přírodu de facto odsuzují k zániku“ (Jan Keller). „Naše práce se občas může zdát neplodná, věříme však, že má smysl. Neočekáváme okamžitý výsledek. Nejsme si jisti úspěchem, nenabízíme zaručené recepty, pohání nás spíše naděje — naděje, že lze žít šťastně, v pohodě, bez pocitu viny, s vědomím souvislostí“ (Hnutí DUHA).

Představte si k tomu působivé kresby Káteřiny Švehlové, a máte Poslední generaci 2/1993 jako na dlani.