Plynovod, který (ne)změnil životy

23. srpna 2020 /
foto: DAFilms.cz. Z filmu Roura.
Dnem, o kterém se dá říct, že významným způsobem předurčil způsob, jakým dnes můžeme v Čechách žít, se stal 6. červen 1966. Toho dne totiž objevili na Sibiři tenkrát největší plynové pole na světě a v roce 1983 propojili plynovodem Urengoj-Pomary-Užhorod úložiště na západě Sibiře se spotřebiteli v západní Evropě. Po stopách tohoto potrubí se vydal ukrajinský dokumentarista Vitalij Manskij a ve dvouhodinovém filmu Roura divákovi přibližuje, jak se v blízkosti plynovodu žije obyčejným lidem.

„Vyspíš se, a zas jsi o jeden den blíže smrti,“ pronese moudro stará paní z vesnice Kalach, do níž přiveze lokomotiva jednou za čas vagon, který je putovním svatostánkem faráře. Divák skoro věří, že je to jediný kontakt s okolním světem, který obyvatelé vesničky mají. Zklamání lidí je téměř hmatatelné. „Demokracie? Kde vidíte demokracii?“ ptají se obyvatelé Tetkina, další z vesnic na Manského trase. Sibiřané věřili velkým slovům svých vůdců. „Všechno, co děláme, je pro vás, abyste mohli žít lépe,“ prohlašuje tělnatý politik na proslovu k Mezinárodnímu dni žen. Mluví tak k rodinám, které ještě v roce 2013 žijí v jedné světnici, topí si v kamnech a doufají, že jednou se to zlato, co teče do ruské pokladny z provozu plynovodu, dostane i k nim.

S realitou se vyrovnává každý po svém. Chlapi popíjejí vodku, bábušky ve vyšívaných šátcích se scházejí, aby si zazpívaly u křížku v poli, pes si udělal boudu ze staré pračky. Manskij plní stereotypní představy o životě lidí na Sibiři. Přidává k tomu ale i něco navíc. Když se dostává po stopě plynovodu do Německa, vidíme bolestný kontrast mezi tím, jak samozřejmé je pro nás uvařit si čaj na plynovém sporáku a jak vzdálené je to pro obyvatele sibiřských vesnic, přestože mají plyn doslova pod nohama.

Z filmu Roura, foto: DAFilms.cz

Máme plyn, který jiným chybí

Podíváme-li se na webové stránky tuzemských dodavatelů plynu, nejdříve uvidíme informace o ceně plynu. Každá společnost garantuje, že je jiná než ostatní, a právě u ní spotřebitel údajně nejvíce ušetří. Jedno ale mají společné — zásobují nás plynem, který pochází právě z Ruska. Česká republika odebírá plyn ještě z Norska a máme i vlastní ložiska v Jihomoravském kraji, tyto zdroje ale naši spotřebu zdaleka nemohou pokrýt, přestože rapidně nestoupá. Podle energetického regulačního úřadu (ERÚ) tuzemskou spotřebu plynu silně ovlivňují teploty v atmosféře, které jsou posledních deset let nad dlouhodobým normálem. Například v roce 2019 jsme spotřebovali stejně plynu jako v roce 2017, ale při výrazně vyšší naměřené teplotě (+1 °C). Předpovídat pokles spotřeby plynu v závislosti na vyšších teplotách, které nás v budoucnu pravděpodobně čekají, by tedy bylo unáhlené, a to i z důvodu jeho pozice mezi ostatními palivy. Rozdíl v emisích při spalování benzínu či nafty a zemního plynu je značný a obliba plynu jako paliva roste.

Životní úroveň lidí žijících v okolí plynovodu se ale nezvedá úměrně s úspěchy plynu na trhu. Manského dokument je vyprávěním beze slov. Režisér v roli tichého svědka zaznamenal okamžiky každodennosti, které působí jako z minulého století. Divák nemusí být poučen výkladem, aby pochopil, že změny jsou v nedohlednu.

Roura (Truba). Režie Vitalij Manskij. Rusko, Německo, Česko, 2013, 120 minut. Film můžete zhlédnout na DAFilms.cz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2022 vychází v 2. polovině prosince.