Polsko proti větru

Kampaň konzervativců proti větrné energii trvá už několik let. Je založená na prazvláštních argumentech zcela neznámých okolnímu světu, které jsou předkládány jako fakta. Mluví se například o stroboskopickém efektu vznikajícím střídáním světla a stínu pohybujících se ramen (prý má negativní vliv na fyzické a duševní zdraví obyvatel venkova).

Ve vysílání známého ultrakatolického Rádia Maria to už v roce 2013 shrnula dnešní vedoucí Kanceláře prezidenta Malgorzata Sadurska: „[Větrné elektrárny] jsou nebezpečné pro zdraví a životy lidí a stav polského venkova a krajiny, a pro dobré hospodaření na orné půdě.”

Proti energii z větru veřejně vystupoval i současný ministr životního prostředí Jan Szyszko.

Emotivní, fakta ignorující kampaň funguje. Například podle průzkumu veřejného mínění v Lubelském vojvodství, lidé by ve svém okolí odsouhlasili spíše vrty na zemní plyn (68 %) než větrné elektrárny (50 %).

Antivětrný zákon

První ze zákonů schválených v červnu tohoto roku tak útočí výhradně na větrné elektrárny. Co konkrétně přináší? Především zvětšení minimální vzdálenosti nové budovaných větrných elektráren od stávajících budov či lesa na desetinásobek výšky elektrárny. To v praxi znamená vzdálenost 1500—2000 metrů. Pro porovnání, v jiných zemích EU se tato vzdálenost pohybuje v rozmezí 400—800 metrů. Experti to považují za zásadní překážku stavby nových elektráren — lokalit splňujících tyto podmínky už v Polsku příliš mnoho není. Zároveň platí, že již existující elektrárny, které příslušné podmínky nesplňují, bude sice možné provozovat a opravovat, ale nikoliv modernizovat nebo přestavovat.

Zákon také vnáší nejistotu ohledně budoucí výše daně z nemovitostí — definice „stavby“ je v tomto zákoně širší než v platném stavebním zákoně. V přechodných ustanoveních antivětrného zákona je zaručena platnost stávajícího způsobu výpočtu daně do konce roku 2016, ale situace po tomto období je nejasná.

Zásadní odpor způsobil již způsob přípravy a projednávání zákona. Přestože fakticky zákon připravilo ministerstvo průmyslu, do parlamentu byl podán formou poslanecké iniciativy. Tento trik umožnil obejít povinnost podrobit zákon veřejným konzultacím.

Představitelé firem zabývajících se využitím větrné energie jsou zdrceni a roztrpčení. Nový zákon s nimi nikdo nekonzultoval, přestože bude mít na jejich podnikání zásadní vliv. Evropská organizace WindEurope již požádala Evropskou komisi, aby se tímto zákonem zabývala, protože podle nich porušuje evropskou směrnici o obnovitelných zdrojích.

Proti antivětrnému zákonu protestovaly nejen firmy. Již v dubnu proběhla ve Varšavě demonstrace, které zúčastnilo podle oficiálních zdrojů kolem 2 000 lidí. Zákon však byl již schválen Sejmem i Senátem a čeká pouze na podpis prezidenta Andrzeje Dudy. Jelikož Duda pochází z vládní strany Právo a spravedlnost (PiS), nelze v tomto směru předpokládat komplikace.

Novela proti OZE

Dalším krokem polské vlády je novelizace zákona o obnovitelných zdrojích energie. Ta je založena na deklaraci vlády, že preferuje předvídatelné, stabilní a lokální zdroje energie. Novela proto snižuje podporu energie sluneční a větrné, a zvyšuje naopak podporu spalování biomasy (které bude zřejmě z větší části založeno na pěstování agropaliv typu řepky a kukuřice). Novela také zvýhodňuje společné spalování biomasy a fosilních paliv. V konečně verzi novely byl ještě snížen povinný podíl biomasy nutný pro podporu této formy využití biomasy při spoluspalování s uhlím z 20 % na 15 %. Dlužno dodat, tuto formu podpory uhelného průmyslu Polsko zvýhodňovalo již v předchozím období. V letech 2007—2012 si na tento způsob výroby energie Poláci vyhradili více než 7,4 miliardy zlotých, z toho 5 miliard bez jakéhokoliv ekonomického zdůvodnění.  

Větrná elektrárna Nowy Tomyśl, foto: Bialo-zielony.

Kromě snížení podpory těch nejekologičtějších zdrojů energie zmiňují kritici novelizace zákona i restrikce vůči takzvaným prozumentům, čili malovýrobcům, kteří elektrickou energii vyrábějí a zároveň spotřebovávají. Ti měli dosud zajištěnu podporu formou garantovaných výkupních cen. To se nové vládě nelíbilo, a proto ji nahradila takzvanými rabaty, kdy za energii dodanou do sítě dostane prozument slevu na energii, kterou ze sítě odebere. Pokud však prozument vyrobí více energie, než odebere, připadne rozdíl zadarmo energetickým koncernům, které ji budou moci prodat koncovým uživatelům.

Změna podmínek pro malovýrobce energie bude zásadní a citelná. Systém garantovaných výkupních cen významně podporuje mikroinstalace energetických zařízení (včetně například solárních panelů na střechách) a umožňuje získat levné úvěry na jejich nákup i méně majetným lidem. Rabaty však nové investice, které se zatím vrátí až po mnoho letech, nijak nepodporují, ba naopak. Ztráty z neuskutečněných instalací pro prozumenty postihnou také celé odvětví výrobců OZE, pro něž prozumenti představovali významnou a perspektivní skupinu zákazníků.

Prapodivným krokem je zvýšení takzvaného přechodného doplatku, který se objevuje v účtech za elektřinu každého Poláka. Přechodný doplatek nemá nic společného s obnovitelnými zdroji. Byl zaveden v roce 2007 a měl nahradit energetickým koncernům ztráty vyplývající z vypovězení dlouhodobých smluv s odběrateli (k tomu došlo v důsledku tehdejších změn v energetických předpisech). Doplatek se měl postupně snižovat, a s časem zaniknout. Místo toho jej tato novela zcela bezdůvodně výrazně zvyšuje, aniž by stanovovala jeho účel a využití. Není zcela jasné, kdo z toho bude mít prospěch, ale obnovitelné zdroje to se vší pravděpodobností nebudou.

 No a perlička na závěr — na poslední chvíli, formou poslaneckého pozměňovacího návrhu, byla do novely zapracována nová definice energetického dřeva, v kuloárech některými poslanci nazývaná „kůrovcová“. Ta má umožnit spalování dřeva z kalamitních těžeb formou spoluspalování s uhlím. Není tedy vyloučeno, že stromy z Bělověžského pralesa (viz 7.G 1/2016) nakonec proletí komínem uhelných elektráren.

Samozřejmě i tuto novelu předložila PiS jako poslanecký návrh, aby se vyhnula připomínkování a veřejné diskusi.

Ještě nikdy tak zle nebylo

OZE však mají v Polsku problém i bez diskriminujících změn právních předpisů, konkrétně v systému obchodování s takzvanými zelenými certifikáty. Původně měl naplnit požadovaný objem energie z obnovitelných zdrojů, přičemž nabídkovou stranu systému tvoří certifikáty o původu energie, poptávkovou stranu pak operátoři distribučních systémů, kteří mají povinnost stanovený objem zelené energie nakoupit. Převis nabídky vyplývá z několika příčin. Jednou z nich je příliš pomalé umořování platnosti certifikátů. Na trh se tak dostávají certifikáty „ze zásoby“ producentů, kteří je neuplatnili v dřívějším období. Další příčinou může být odchod některých zahraničních firem z Polska kvůli právní a finanční nejistotě. Tyto firmy se tak snaží pochopitelně před svým odchodem certifikátů zbavit. Současná vláda naprosto odmítá do toho systému jakkoliv zasahovat. S jedinou a příznačnou výjimkou v podobě agropaliv, v jejichž prospěch vláda intervenuje.

Systém obchodování zelených certifikátů má být podle výše zmíněné novely nahrazen systémem aukcí energie z OZE. Ten sice existuje od roku 2014, novela ho však opět mění. Princip aukce spočívá v tom, že vláda nejprve určí, jaký objem energie z OZE se má v daném roce vyrobit. Producenti pak v jednotlivých kategoriích nabízejí svou předpokládanou produkci, přičemž vybírání jsou producenti nabízející nejnižší cenu.

Problémem je, že až ve čtyřech z šesti kategorií si budou konkurovat „čisté OZE“ s technologiemi založenými na kombinaci OZE + spalování fosilních paliv. Kategorie jsou definovány arbitrárně a nesystematicky, různé technologie si v nich budou konkurovat navzájem, takže systém nebude dávat prostor pro rozrůznění energetických zdrojů. Zjednodušeně řečeno, co je nejlevnější právě teď, vyhraje.

Polsko tak paradoxně mocně šlape na brzdu v rozvoji OZE právě v době, kdy klimatická změna o sobě dává vědět stále hlasitěji. Vláda PiSu se tak zřejmě stává „nejropáčtější“ polskou vládou po roce 1989. Zatímco během první vlády PiS (2005—2007) se na jejím vládnutí daly najít i některé z ekologického hlediska pozitivní rysy (udržení zákazu GMO v Polsku, prezidentská komise navrhující rozšíření národního parku v Bělověži), v současné kadenci vláda činí jedno protiekologické rozhodnutí za druhým.

—

Autor pracuje v nevládní organizaci Arnika. Kontakt: vlastimil.karlik@arnika.org. Publikace těchto textů je součástí projektu ÚMV Podpora veřejné debaty o aktuálních tématech týkajících se Polské republiky a byla podpořena Česko-polským fórem.