Prospalovat se k vyšší recyklaci

Vizi představenou v úvodu politicky zhmotňuje Stěžejní iniciativa pro Evropu účinněji využívající zdroje, spadající pod strategii Evropa 2020. Iniciativa, schválená 20. září 2011, podporuje přechod na nízkouhlíkové hospodářství, které bude méně náročné na zdroje. V oblasti nakládání s odpady obsahuje tento cíl: „Energetické využití odpadů je omezeno pouze na nerecyklovatelné suroviny, skládkování je virtuálně eliminováno a vysoká kvalita recyklace je zajištěna.“Odpadová hospodářství všech zemí v EU tak mají jasně stanoveno, kterým směrem se vydat: musí dosáhnout vysoké míry recyklace, spalovat odpady, které nelze recyklovat, a vyrábět z nich energii, a skládky omezit na naprosté minimum.

S konkrétními cíli měla přijít jednotná revize šesti evropských odpadových směrnic a akční plán pro další postup, nazývaný Circular economy package, tedy balíček pro cirkulární ekonomiku. Oficiální český překlad je Balíček pro oběhové hospodářství, ten ale dostatečně nevystihuje šíři problematiky. Cíle balíčku pro cirkulární ekonomiku představil eurokomisař pro životní prostředí Janez Potočnik těsně před volbami do evropského parlamentu v roce 2014. Plánoval zvýšit recyklaci komunálních odpadů do roku 2030 na 70 %, obalových odpadů na 80 % a opět spalovat pouze nerecyklovatelné odpady. Cíle tedy zcela souzněly s iniciativou pro Evropu účinněji využívající zdroje a vítali je i progresivní zástupci průmyslu, například firma Philips, Unilever, Suez Environment a podobně.

Jako brzda udržitelného rozvoje naopak zafungovaly státy Visegrádské čtyřky Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko, rozšířené o nejhorší evropské třídiče Bulharsko a Rumunsko. Nově zvolená Evropská komise pod vedením J. C. Junckera balíček pro oběhové hospodářství stáhla a slíbila připravit nový, více ambiciózní, který by se netýkal pouze odpadů. Upravoval by také pravidla pro design spotřebního zboží, který by měl usnadnit dosažení vysokých recyklačních cílů. V červenci 2015 vstoupil do debaty také Evropský parlament, který požaduje, aby Komisí připravovaný balíček obsahoval mimo jiné vyšší míru recyklace a opakovaného použití komunálních odpadů, a to na 70 % do roku 2030. V Evropě se nyní recykluje 43 %, v Česku 35 % odpadu. Recyklace obalů by měla vzrůst ze současných evropských 65 % a českých 70 % na 80 % do roku 2030. Po roce 2020 bychom měli spalovat pouze nerecyklovatelné suroviny a od roku 2018 měřit vliv na životní prostředí spojený se spotřebou v EU.

Evropský parlament pak navíc volá po ukončení evropských dotací pro spalovny komunálních odpadů, protože již nyní mají nadbytečnou kapacitu, což brzdí snahy o zvyšování recyklace.

Spalovna Malešice, foto: Honza Groh, Wikimedia Commons.

Až do srpna se občané, firmy či instituce mohli vyjádřovat k tomu, co považují v dané věci za podstatné. V prosinci by Evropská komise měla definitivně představit svou verzi, ale zarámování dané schválenou iniciativou pro Evropu účinněji využívající zdroje je jasné již nyní. EU bude dále zvyšovat míru recyklace komunálních odpadů nad nynějších 43 % a míru recyklace obalových odpadů nad nynějších 65 %, spalovat by se mělo jen to, co nelze recyklovat, a neskládkovat skoro nic.

Vpřed k dávno splněným cílům

Česká odpadová politika se od té evropské liší tak, jako bychom ani nebyli součástí Evropské unie. Začněme u resortu ministerstva životního prostředí, který připravuje hlavní legislativní administrativní i plánovací dokumenty. První Plán odpadového hospodářství (POH) schválila vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) v roce 2004 a platil do roku 2014. Úřad věděl deset let dopředu, že v roce 2014 musí mít připravený nový plán na další desetiletí. Úředníci však pod vedením ministra Tomáše Chalupy (ODS) připravit nový dokument nezvládli, a tak prodloužili platnost starého plánu do roku 2015. To má negativní vliv na kvalitu plánování celého českého odpadového hospodářství.

Výběrové řízení na přípravu návrhu POH včetně Plánu prevence bylo vyhlášeno 20. 7. 2011. Návrh měl stát maximálně 800 tisíc korun bez DPH. Za devět dní nato bylo výběrové řízení zrušeno. O dva měsíce později, 21. září 2011, podepsalo ministerstvo bez výběrového řízení smlouvu s Institutem pro udržitelný rozvoj měst a obcí, o. p. s., založeným 3. června 2011 (tedy čtvrt roku před podpisem smlouvy s MŽP). Institut založil Svaz měst a obcí, přičemž ve správní radě seděli i lidé z autorizované obalové společnosti Eko-kom, která se zabývá zpětným odběrem obalových odpadů, tedy za peníze výrobců obalů financuje jejich recyklaci v obcích. Cena se oproti původnímu výběrovému řízení zdvojnásobila na 1,6 milionu korun včetně DPH. Plán prevence však nakonec ministerstvo připravovalo vlastními silami, neboť na něj smlouva s Institutem nepamatovala.

zdroj: archiv Hnutí DUHA

Přestože se tyto přípravy rozproudily dva roky před koncem platnosti POH, ministerstvo nestihlo nový Plán připravit a požádalo o roční prodloužení platnosti plánu původního. Nový Plán odpadového hospodářství tak vláda schválila namísto do konce roku 2013 až dva dny před Vánoci — 22. prosince 2014.

Nový odpadový plán měl tak na starosti již další ministr, Richard Brabec z hnutí ANO. Plán označuje za prioritu energetické využití směsného komunálního odpadu (dále jen SKO), aniž by kdokoli v průběhu jeho zpracování zdůvodnil, proč raději produkci SKO nesnižovat a proč jej nejprve maximálně materiálově nevyužívat. Na to i na další věci se ekologické organizace dotazovaly od samotného počátku přípravy, nedostaly však žádnou odpověď.

Vypadá to, jako by u nás pro SKO neplatila hierarchie nakládání s odpady: 1. předcházet, 2. opakovaně používat, 3. recyklovat, 4. energeticky využít, 5. odstranit. POH akcentuje nutnost omezit skládkování ve prospěch energetického využití, avšak o snížení produkce SKO a jeho úpravě umožňující maximální materiálové využití v Plánu nenajdeme nic. POH tím vytváří neúměrný tlak na energetické využívání — spalování odpadů. Zatímco Evropská komise vede EU k maximální recyklaci a spalování až nerecyklovatelných zbytků, Česko opakuje dávno překonané chyby západních zemí a přesunuje odpady ze skládek do spaloven.

Nový český odpadový plán sice obsahuje prognózu do roku 2024 počítající s tím, že do roku 2020 se v ČR bude recyklovat 50 % a do roku 2024 dokonce 60 % komunálních odpadů, avšak vymahatelné cíle stanovil mnohem nižší. Dokonce snížil dosavadní cíl obsažený v prvním POH a namísto cíle recyklovat polovinu všech komunálních odpadů do roku 2010 si stanovil cíl recyklovat 50 % papíru, plastů, skla a kovů z komunálních odpadů do roku 2020. Česko přitom v této oblasti dosahovalo již v roce 2010 úrovně 46,5 %. Reálně tak hrozí, že míry recyklace plánované v prognóze nedosáhneme a budeme i nadále zbytečně pálit nebo skládkovat velkou část recyklovatelných surovin.

foto: archiv Hnutí DUHA

Obdobně je tomu i v oblasti recyklace obalových odpadů, kde se cíle do roku 2020 schválily na tak nízké úrovni, že byly všechny dosaženy již v rozmezí let 2005 a 2013. Například recyklace papírových obalů přesáhla 75 % v roce 2005 a od té doby se pohybuje kolem 90 %. POH však přesto stanovuje pro rok 2020 cíl 75 %. Obdobně recyklace plastových obalů překročila v roce 2008 50 % a od té doby neustále roste, přičemž nyní dosahuje skoro 60 %. POH si přesto stanovil za cíl dosáhnout do roku 2020 míry recyklace obalových odpadů — 50 %. Stejně tak recyklace dřevěných obalů se od roku 2005 pohybuje mezi 20 a 40 %, podle Plánu máme přesto v roce 2020 recyklovat celých 15 % těchto obalů.

Úřad, zodpovědný za zlepšování životního prostředí, má ke zvýšení třídění a recyklace zpátečnický přístup. I sousední Slovensko si ve svém národním plánu stanovilo ambicióznější cíl: do roku 2020 třídit 60 % komunálních odpadů. Česku tak hrozí, že v roce 2020 bude patřit mezi nejhůře recyklující země Evropy. Anglická organizace WRAP přitom spočítala, že uzavření ekonomického cyklu surovin může České republice přinést až 81 tisíc nových pracovních míst, především v sektoru opakovaného použití.

Legislativa pro pálení odpadů

V souladu s tlakem odpadového plánu na pálení odpadu byla, a to dost neobvyklým způsobem — jako poslanecký, nikoli vládní návrh — schválena novela zákona o odpadech, která od roku 2024 zakazuje skládkování využitelných odpadů. V oblasti českého hospodaření s odpady to vypadá jako dobrý krok. Zákaz skládkování využitelných odpadů však znamená zákaz skládkování jak materiálově, tak i energeticky využitelných odpadů. Návrh změny vyhlášky zveřejněný v září 2015 požaduje zákaz skládkování odpadů s výhřevností vyšší než 8 MJ/kg. Česká legislativa je zde mnohem přísnější než návrhy Evropské komise, která chce zakázat skládkování recyklovatelných a biologicky rozložitelných odpadů. V Česku je však stejně jako v Německu a Rakousku zakázáno skládkovat spalitelné odpady. A začneme-li při nízké recyklaci plánovat a stavět zařízení pro spalování odpadů s odůvodněním, že je již nemůžeme v budoucnu skládkovat, vybudujeme vždy spaloven více, než je potřeba. To se stalo v Německu, Rakousku, Dánsku, Nizozemí a dalších zemích. Schopnost domácností třídit a recyklovat své odpady ve chvíli, kdy čelí výraznému zvýšení poplatků za směsný komunální odpad kvůli nákladům na výstavbu spalovny, politiky vždy a všude překvapí.

Spalovna Malešice, foto: Honza Groh, Wikimedia Commons.

V Českuse kolem normy, překračující evropské požadavky, nevedla naprosto žádnáodborná ani jiná diskuse. Nikdo dokonce nevyčíslil ani její ekonomické asociální dopady.Přitom Hnutí DUHA odhaduje, že mezi roky 2016 a 2024 bude nutno jen do spalovacích zařízení investovat přes 50 miliard korun.

Koncem roku 2015 má však úřad ministra Brabce přijít se zcela novým zákonem o odpadech, který Česku chybí již 10 let. První indicie ukazují, že i ten má napomáhat přesunu odpadů ze skládek do nových zařízení na pálení. A po opatření na výrazné zvýšení recyklace opět ani vidu, ani slechu.

Kraje plánují odpady především spalovat

Kraje, které v minulosti plánovaly budovat nové spalovny odpadů, narazily nejen na odpor místní veřejnosti, ale i na nevůli Evropské komise financovat naddimenzovaná zařízení. V unijním programovém období 2007—2013 nedostaly spalovny na výstavbu ani euro a vyčleněných 6 miliard korun bylo použito na podporu projektů zlepšujících recyklaci. V nynějším programovém období 2014—2020 sice Brabcův úřad žádá o evropské dotace opět s tím, že je chce využít pro zařízení na spalování odpadů, avšak veřejnost má u Evropské komise opět zastání. Bruselští úředníci podmiňují příliv evropských fondů do pálení odpadů několika ale: mimo jiné musí být hotový nejen národní POH, ale i plány jednotlivých krajů. Krajské plány je nutno podle zákona o odpadech dokončit do 18 měsíců od schválení národního odpadového plánu, tedy do června 2016. Nicméně aby se stihla naplnit podmínka Evropské komise a ta mohla rozhodnout o odblokování evropských prostředků pro energetické využívání odpadů, termíny pro přípravu krajských POH byly zkráceny na 14 měsíců. Zkrácení termínů dostaly kraje rozkazem od MŽP — chtějí-li obdržet dotaci ze Státního fondu životního prostředí na zpracování krajských POH. Kraje mají své Plány dodat do 29. února 2016. Kratší termín však s sebou zákonitě nese nižší kvalitu připravovaných krajských plánů. Například závazná část POH Jihomoravského kraje je věta vedle věty opsána ze závazné části POH ČR a naprosto neodráží krajská specifika. Obdobně postupují i další kraje.

Spalovna v Liberci: foto: ŠJů, Wikimedia Commons.

Nelze se tomu až tolik divit. Kraje připravují své plány v následujícím rámci: od roku 2024 nebude možné skládkovat spalitelné odpady. Zároveň je třeba v kraji dosáhnout 50% úrovně recyklace papíru, plastů, skla a kovů z komunálních odpadů, což odpovídá asi 35 až 38% míře recyklace všech komunálních odpadů. Závěr: kraje ve svých Plánech navrhují energeticky využívat SKO, přičemž nízké cíle pro recyklaci komunálních odpadů znamenají, že SKO bude tvořit až 62 % (tedy 100 mínus 38) všech komunálních odpadů. S takto navrženými kapacitami ohrožují připravované krajské plány budoucí zvyšování míry recyklace komunálních odpadů.

Požadavky stovek občanů a ekologických organizací (především Hnutí DUHA), aby krajské plány umožnily naplnit prognózu POH ČR na 60% míru recyklace komunálních odpadů v roce 2024, odmítají jak kraje, tak úředníci MŽP. Nechtějí připustit ani to, aby krajské POH zohlednily požadavky vyšší míry recyklace komunálních odpadů, objevující se v souvislosti s balíčkem k Cirkulární ekonomice. Reálně tak hrozí, že budeme mít velké kapacity pro energetické využití komunálních odpadů a nízkou míru recyklace. Ministerstvo přitom právě v těchto chvílích diskutuje s kraji o tom, co napíšou do svých plánů. Namísto aby je podle prognózy v POH ČR motivovalo stanovit si vyšší míru recyklace, dokonce jim doporučuje žádné prognózy raději vůbec neuvádět…

Hnutí DUHA vyzývá veřejnost i odborníky, aby se zapojili do připomínkování odpadových plánů krajů. Chceme, aby v krajích nebylo hlavním cílem odpady spálit, ale v co nejvyšší míře recyklovat, a aby se co nejvíc zredukoval zbytkový směsný odpad, stejně jako se to děje v regionech vyspělé Evropy. Přidejte se také. Můžete tak učinit na www.hnutiduha.cz/chcirecyklovat, další šance bude až za deset let. Nadkapacity spalovacích zařízení znamenají buď vysoké platby za odpad, nebo odpadky, které se do našich poloprázdných spaloven dovážejí ze zahraničí.

Autor je odpadový expert Hnutí DUHA. Další články o problematice odpadů najdete tady.

Podpořeno grantemz Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz