Rozhodujete se jménem přicházející sedmé generace…

V éře sebepropagace představuje Oren Lyons protiklad celebrity. Když hovoří o vážných problémech, nevystupuje do popředí žádné neústupné ego, žádná touha být vnímán jako důležitý nebo moudrý člověk. Jeho hlas je jen jedním z dlouhé řady hlasů, jak to on vidí, a moudrost nepatří jemu, ale tradici, za niž mluví. Jeho přístup k problémům je v moderních společenských komentářích neobvyklý, protože jeho postřehy nejsou vynucovány žádným převažujícím pocitem důležitosti lidské přítomnosti. Místo filosofie pokroku zdůrazňuje věrnost souboru duchovních a přírodních zákonů, jimiž se v průběhu dějin úspěšně řídila lidská sociální organizace. Přitažlivost jeho specifické etiky při hledání řešení současných environmentálních a sociálních problémů se může snadno projevit. Důležité však je, že nejde o moudrost zakotvenou v přesvědčení o lidské dokonalosti; je založena na uznání a přijetí lidské odpovědnosti, která se vztahuje na všechny formy života.

Domorodí stařešinové jsou často považováni za ty, kdo jsou informovaní o životním prostředí nebo znalí duchovních otázek, ale jen zřídkakdy se jim přisuzují odborné znalosti, pokud jde o správu věcí veřejných. Proč nejsou domorodí stařešinové vyhledáváni pro svou moudrost ohledně dobrého způsobu, jak vládnout, jak dobře sloužit lidem?

Jednoduše řečeno, náš pohled na svět, naše perspektiva a náš proces správy je v rozporu se soukromým vlastnictvím. Soukromé vlastnictví je koncept, který se neslučuje s naším chápáním života, a řekli bychom, že ani s realitou života. Soukromé vlastnictví je představa, lidská představa, která se rovná osobní chamtivosti.

Oren Lyons na Světové konferenci původních obyvatel v roce 2014, foto: Jared King, Wikimedia CC.

A pak je tu duchovní stránka, kterou zmiňujete. Duchovní stránku nemůžeš vidět… Ale máš její záblesky. Každý lovec ti řekne, že ji můžeš uvidět v očích jelena, tu jasnou jiskru, ten život, to světlo v jeho očích, a když ho zabiješ, je pryč. Kam se poděla? Je to stejné světlo, jaké je v očích dětí nebo v očích starých mužů, starých žen. Je v nich život, je v nich duch, a když zemřeš, když se tvé tělo vzdá ducha, jak říkají křesťané, duch odejde. My tomu věříme.

Věříme, že všechno, co vidíme, je stvořeno Stvořitelem. To je vskutku to, čemu říkáme nejvyšší moc. Shongwaiyadisaih. Stvořitel všeho života. Dárce života. Všemocný. Vnímáme Stvoření — všechno — jako to, co zde vytvořil dárce života. A pokud tomu věříme, což věříme, pak to musíme respektovat. Je to duchovní Stvoření a vyžaduje takový respekt. Takže když vidím lidi, jsou to projevy Stvořitelova díla a musím je respektovat. Nezáleží na tom, jakou mají barvu — cokoli živého.

Před tisíci lety, když nám Mírotvůrce přinesl Velký zákon míru, Gayanashagowa, stanovil jako náš symbol pro konfederaci Haudenosaunee (národa Irokézů, pozn. překl.) velký strom a řekl: „Tohle bude symbol vašeho díla a vašeho zákona: velká bílá borovice se čtyřmi bílými kořeny pravdy, které sahají do čtyř světových stran. A lidé, kteří nemají kam jít, budou následovat kořen k jeho zdroji a dostanou se pod ochranu Velkého zákona míru a velkých dlouhých listů velkého stromu.“ Pak napomenul kmenové vůdce a lid a prohlásil: „Nikdy nezpochybňujte duchovní zákon. Nikdy jej nezpochybňujte, protože nemůžete zvítězit.“ To je přímý pokyn pro vůdcovství.

Oren Lyons, foto: Wikimedia CC.

Zdá se mi, že federální vláda ve Spojených státech se zdráhá přizvat indiány k jednacímu stolu, protože, jak jste právě řekl, nemůžete mít účinné vedení bez duchovního zákona a nemůžete mluvit o dobré správě bez povědomí o životním prostředí. Přesto potřebujeme — my všichni — rady hlav, které úspěšně řešily otázky sociální spravedlnosti dávno předtím, než je západní kultura zkomplikovala představou průmyslového pokroku.

Poté, co Mírotvůrce shromáždil pět válčících národů — Mohawky, Oneidy, Cayugy, Seneky a Onondagy —, a po velkém úsilí a velké soudržné práci se díky síle jednoty dobrých myslí podařilo tuto konfederaci založenou na míru sjednotit. A poté, co vzal Mírotvůrce vůdce kmenů, posadil je pod tento velký strom na břehu jezera Onondaga a poučil je o procesu vedení, o zásadách vedení, o významu identity a o důležitosti vlády a práva, řekl: „Teď, když jsme zasadili tento velký strom, vkládám do vašich rukou veškerý život. Ochrana veškerého života je teď ve vašich rukou.“ A když řekl veškerý život, myslel doslova veškerý život.

A to je poučení, které si dnes neseme. Cítíme se zodpovědní za zvířata, cítíme se zodpovědní za stromy, za ryby, za vodu. Cítíme se zodpovědní za půdu i za všechen hmyz a za všechno, co je na ní. A když mluvil o čtyřech bílých kořenech sahajících do čtyř směrů, myslím, že mluvil ke všem lidem. Nejen k Haudenosaunee. Je to poučení pro všechny lidi.

Oren Lyons, Velký strom míru.

Ale po tom všem mu řekla jedna žena: „A jak dlouho to bude trvat?“ A on odpověděl: „To záleží na vás.“ Je tedy zcela na nás, zda chceme, aby toto stvoření pokračovalo, a zda se na něm chceme podílet, zda chceme být součástí celé této recyklace, celé této obnovy života, zda ho chceme oslavovat a užívat si ho, zda jej chceme zachovat, zda v něm chceme pokračovat a chránit ho pro budoucí generace.

V jedné ze svých mnoha instrukcí Mírotvůrce prohlásil: „Rádcové, vůdcové, teď, když jsme vás zde vychovali, teď, když jste tím, čím jste, když se radíte pro blaho lidu, nemyslete sami na sebe ani na svou rodinu, ba dokonce nemyslete ani na svou vlastní generaci.“ Řekl: „Rozhodujte se jménem přicházející sedmé generace. Vy, kteří vidíte daleko do budoucnosti, to je vaše zodpovědnost: starat se o ty budoucí generace, které jsou bezmocné a které nám jsou zcela vydány na milost a nemilost. Musíme je ochránit.“ A to je v dnešní době skvělá rada, pokud chceme, aby tu byla sedmá generace a měla to, co máme my.