Vodní dílo Nové Mlýny vzalo domov mnoha lidem. Málokdo ale ví, že někteří o něj přišli dvakrát. „Byl jsem proti tomu, aby tam udělali přehradu, a když ji udělali, zvykl jsem si. A zas nás vykopli…“ říká rybář, zvaný mezi kamarády Velryba. Ať už byl účel vzniku nádrže jakýkoli, před pětadvaceti lety byly její břehy opuštěné. Zcela zanedbané okolí začali lidé na vlastní pěst čistit a upravovat a vznikla kolonie, která se pro ně stala druhým domovem. Její zánik zdokumentoval Jiří Zykmund ve filmu Ztracený břeh.
Ačkoli dokument nahlíží do jednoho životního období několika rybářů, není o rybaření. Zykmundovi se prostřednictvím sledování této skupiny lidí podařilo zachytit mnohem víc. Ukazuje divákovi, jak může vztah k nějakému místu prorůst celým člověkem, a co se stane, když o to místo onen člověk přijde. „Policie areál uzavřela, rybářské chatky budou muset zmizet do konce týdne, jinak je technika srovná se zemí,“ zní z televize hlas redaktorky v roce 2015. Blížící se odchod nutí lidi rekapitulovat. Jaké chyby v životě udělali, jaké životy prožili po boku svých partnerů a partnerek, s kým už si nikdy nedají pivo při pohledu na západ slunce nad širou hladinou?
Otázky bez odpovědí
Zykmund nijak nezpochybňuje právo majitele (Povodí Moravy) požadovat likvidaci nelegálních staveb. Celá situace je ale v dokumentu pojata velmi zjednodušeně. Rybářská kolonie působí poklidně a obyvatelé provizorních přístřešků pořádkumilovně. V ostrém kontrastu se jeví sousední hlučný akvapark a kemp, kde je potřeba po skončení zábavy povolat úklidovou službu. Jak se zbavují odpadků obyvatelé kolonie? Kam ústí odpadní voda z provizorních kuchyněk? Jsou suché záchody postaveny v dostatečné vzdálenosti od břehu, aby neprosakovaly do vody? Kvůli absenci odpovědí na tyto otázky čelí divák pochybnostem o reálném přínosu rybářské komunity péči o břeh nádrže.
Na druhou stranu se zdá, že snaha o likvidaci rybářských kolonií přichází ve vlnách — vždy, když se objeví vhodný investor. Rybáři popisovali plány na vznik hotelů, cyklostezky, žádný plán se však nedočkal realizace. To by se ale mělo změnit v příštích letech. Podle Břeclavského deníku vyrostou u Pasohlávek obří lázně, pozemky koupil čínský investor.
Navzdory zmíněným nedostatkům se Zykmundovi nedá upřít, že se mu podařilo zachytit kontrast tradičních hodnot a konzumního přístupu. Objevuje se i téma ztráty lokální identity. Zánik kolonie jen prohlubuje mezigenerační propast v představách o ideální dovolené. Ztracený břeh je dokument plný kontrastů založených na představě dobra a zla. Jejich hranice jsou sice pro diváka lehce rozmazané, poselství dokumentu je ale jasné: masové rekreační využívání nádrží je v pořádku, pokud je řádně zpoplatněné.
Ztracený břeh. Režie Jiří Zykmund, ČR 2019, 78 minut. Film můžete zhlédnout níže na DAFilms.cz.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář