Vaše ohlasy

Karolína Kupková — Zavřete oči, odcházíme: krize bezobalů (7.G 1/2022)

Je to těžký. Nejbližší bezobalový obchod mám patnáct kilometrů, parkovat nelze u obchodu, musím za roh, zaplatit parkování (pokud najdu místo), potom pěšky do obchodu, s plnými sklenicemi v tašce zpátky… Většinou ještě k tomu s sebou děti… Ještě jsem tam zkrátka nebyla. Monika Voráčková – Vařím chytře

Také jsme v Písku provedli změnu klasického bezobalového obchodu na spolkový obchod, právě kvůli stabilizaci. Barbora Drápalová, Písek

Tak to si hned pro něco zajdu! Petra Pištěláková, Příbram

Z pohledu bývalého zákazníka bezobalů: mrzí mě úpadek těchto obchodů, ale myslím, že důvodem jsou skutečně peníze — lidé šetří (já už od pandemie nakupuji podle slevových letáků, přitom jsem se dříve smála důchodcům).

Možná je tu ještě jedna cesta, jak bezobaly oživit: zkusit změnit celý koncept a udělat diskontní bezobalovou prodejnu. Vykašlat se na drahé bioprodukty a prostě ve velkém koupit sudy s levnými českými saponáty, prášky na praní, „nebiopotraviny“ ve velkých pytlích a tak dále a jet na cenu — litr nějakého českého neznačkového prostředku na nádobí za 20 Kč, kilo rýže za 40, obyčejné mýdlo za 10 a podobně. Problém je zde skutečně cena — představte si samoživitelku nebo důchodce, jestli může běžně nakupovat v bezobalu. Myšlenka bezobalu je úžasná, ale zboží zde je poměrně nóbl — pro lidi, kteří na to mají. Pokud máme omezit obaly, musí být ekologie hlavně dostupná pro kohokoli, pár lidí to nezachrání.

Nemyslím to nijak zle, spíš se snažím nastínit nějaké východisko — zde v České republice je problémem hlavně cena, a navíc teď ještě dramaticky zdražily energie a spousta lidí si za chvíli nebude moct dovolit ani levné potraviny a drogerii v běžných obchodech. Zároveň by se podpořili čeští výrobci a zboží by se nemuselo vozit moc zdaleka (což se nejspíš neděje už teď, jen ten sortiment je pro běžného člověka drahý).

Bylo by skvělé, pokud by zde vznikla nějaká diskuse na toto téma, nakolik je něco takového průchozí. S úbytkem zákazníků kvůli cenám se potýkají i bioobchody prodávající balené zboží — ty jsou podle mě taky ohrožené, ale tam opravdu nevím, jak by se to dalo řešit. Je to smutné a asi nás nečeká v tomto ohledu optimistická budoucnost. Lenka, maga.lan@seznam.cz

Žaneta Gregorová — Krušné časy větrníků (7.G 1/2022)

Ačkoli Krušné hory patří mezi perspektivní území pro větrníky, tak se je zde stále nedaří stavět. A článek důvody na dvou případech přesně vysvětluje. Na jedné straně odpor obyvatel Moldavy proti „cizímu“ velkému investorovi, kterému nedůvěřují, a na druhé straně značný zájem lidí z Nové Vsi v Krušných horách na stavbu dalších vlastních větrníků. Věcné argumenty a dobré příklady zatím asi nepomáhají. Přitom pro Ústecko s povrchovými šachtami, výsypkami, chemickým průmyslem a elektrárnami by rozvoj obnovitelných zdrojů mohl být příležitostí, a ne hrozbou. Například v Dolních Rakousích má větrníky skoro každá obec, protože jde o obecní investice, a sluneční panely jsou téměř na každém domě. Lidé jsou pak závislí hlavně na komunitních a vlastních antifosilních zdrojích energie. My buď čekáme na velké centrální zdroje energie, nebo si je řeší každá rodina sama. Komunitní zájem na úrovni obce či družstva je u nás zatím bohužel stále nízký, kromě výjimek typu obce Hostětín. Miroslav Patrik, Brno

Vzkaz čtenářům a čtenářkám

Vzhledem ke zvyšujícím se cenám papíru budeme v tomto roce vycházet v rozsahu 68 stran a více textů budeme publikovat na našich webových stránkách sedmagenerace.cz. Děkujeme za pochopení. Redakce 7.G

Psát nám můžete na e-mail sgenerace@hnutiduha.cz či na adresy redaktorů (prijmeni@sedmagenerace.cz), pod články na webu, na náš facebookový profil, twitterový účet nebo na adresu Hnutí DUHA — Sedmá generace, Údolní 33, 602 00 Brno. Děkujeme.