Vaše ohlasy

Helena Továrková — Dej si sukni naruby a dělej něco pro přírodu (7.G 3/2023)

Výborný text. Zejména jako úvodní k tématu čísla, kdy se od něj mnoho dalších textů odráží. A samozřejmě skvělá iniciativa. Napadá mě, jestli by nestálo poslat je k přebrání i dál, například do Heroine, kam kroje v současné módě ještě neprotekly a mohly by do šatníků dalších společensky činných žen (minimálně těch, co do časopisu a na web píšou). Ve spojení s textem Lucie Jarkovské by se čtenářky dozvěděly mnohem o folkloru a nežily v představách, že jde jen o násilnické velikonoční tradice. Žaneta Gregorová, Praha

Díky! Heroine o tom psalo tak dva roky zpět, Lucka a další ženy tam byly vyfocené v krojích, bylo to teda hlavně o tom zachraňování a znovu nošení všedních krojů z Podluží, ty další linky na krajinu, feminismus, ty tam moc nebyly. Helena Továrková, Brno

Kristýna Čermáková — Prahou pod třicet až za třicet let? (7.G 3/2023)

Bylo těžké se rozhodnout, zda komentovat rozhovor s big-eko-nestorem Alešem Máchalem, či tento článek, ale doprava převážila. Je totiž zábavné sledovat, jak jasný požadavek lidí z Poslední generace na snížení nejvyšší rychlosti aut v centru Prahy na 30 km/h dokáže vyvolat tolik nevole bařtipánů a mocipánů a odhalit agresivitu řady řidičů. Přitom by se zlepšila bezpečnost veřejného prostoru i plynulost silničního provozu. Výtečná je i forma procházky po ulici, při níž na několik hodin dojde k další z mnoha zácp automobilů, které si řidiči vytvářejí sami navzájem. Kritika těchto akcí má tedy spíše psychologický rozměr. Řidičům nevadí zácpy, na které si už museli zvyknout, ale vadí jim, že je dělají jiní a ještě jim ukazují, jak jsou ve svých plechovkách ubozí. Mnozí totiž denně spěchají za… svou nepravidelnou zácpou. A to je k vzteku, který se musí vybít na těch, kteří mají odvahu na to poukázat. A na závěr posílám aspoň tento vzkaz: „Aleši, ty stará vesto, měj se fajn!“ Miroslav Patrik, Brno

Eliška Bartošová — Muž, který rozdával rukavice (7.G 1/2017)

Spíše mi chybí v evropské přírodě více prostoru k přirozené improvizaci. My Evropané máme pořád nějakou úchylku do všeho „strkat nos“, vše zastřihávat, sekat, upravovat a jinak přizpůsobovat k vizuálnímu uspokojení. Sice je to oku lahodící, ale ne vždy je to pro životní prostředí prospěšné. Mám rád přirozenou divokost a to aplikuji i na zahradě a louce. Zdeněk Krejčí, sidoniote@gmail.com

Jakub Patočka — Josef Velek: Ekologický ombudsman 80. let (7.G 2/2012)

Komentuji po mnoha letech. V osmdesátkách jsem byl dramaturgem Malostranské Besedy, tenkrát jsme s Pepou dali dohromady pořad Zápisník hnutí Brontosaurus. Časem se z toho stal takzvaný komponovaný pořad, který zastupovalo Středočeské krajské kulturní středisko. Pepa povídal, já jsem mu k tomu hrál na kytaru. Udělali jsme tenkrát asi 150 repríz. Teď, po skoro 40 letech hledám kontakt na jeho manželku Janu. Nebo, pokud jí někdo znáte, předejte jí prosím můj mail kminek.ota@gmail.com. Děkuji. Dodnes na Pepu vzpomínám. Ota Kmínek

Dobrý den, jak jsem psala výše, paní Velková má pořád chalupu na Zásadce, jejich syn Jakub tam trvale bydlí, ozvu se na mail, Romana Limanová

Psát nám můžete na e-mail sgenerace@hnutiduha.cz či na adresy redaktorů (prijmeni@sedmagenerace.cz), pod články na webu, na náš facebookový profil, twitterový účet nebo na adresu Hnutí DUHA — Sedmá generace, Údolní 33, 602 00 Brno. Děkujeme.