Zelená je z módy

Ti po prvním lednu cálují, až se z nich kouří. Platby u doktora, v lékárně za recept, vyšší DPH, nižší přídavky… Na biojogurty už asi nezbude. Vzpomenou si lidé na Klausův tisíckrát citovaný novoroční projev, podle kterého se ještě nikdy neměli tak dobře? A začne to v nich taky bublat? Anebo si vzpomenou ještě na jeden starší výrok, že pro hospodářství znamená ekologie jenom nákladný koníček? A že je tedy třeba investovat do jiných, „produktivnějších“ věcí?

Koníčci doskákali, začíná jít do tuhého a tenké zelené tričko před vichrem globální konkurence nezahřeje. Ovšem ani kabát z hroší kůže nabízený v rámci zimní kolekce pro politiky není optimální volbou — z určitých úhlů totiž někdy vypadá jako kabát z ostudy, jindy zase jako císařovy nové šaty. Pozornost se přitom soustředí na předsedu lidovců, jako kdyby to všechno nebyl systémový jev. A v nastalé vřavě se všichni snaží určit ten správný typ smokingu, ve kterém se lze elegantně a legitimně účastnit diskuse na téma „fuj! u stolu se prstem v nose nedloubeme!“ A přitom to ještě loni vypadalo tak nadějně: zelení ve vládě, zelená v novinách a ostentativní greenwashingové reklamy firem se špinavým svědomím dávaly naději, že móda environmentalismu zapustí kořínek.

Nezapustila. Alespoň ne v zimě.

Navzdory přítomnosti Strany zelených v parlamentu za přírodou nestojí silný politický aktér, jehož mocný hlas by každý den profoukl ušní trubky českých novinářů. Nestojí za ní ani kapitálově silné subjekty, které by vládě pohrozily mezinárodní arbitráží. A ani média, která se honí za módními tématy — tentokrát tedy za „lvíčkem na prsou“ modrého, ne zeleného dresu prezidentských kandidátů.

Pro nezadržitelně rozjeté hospodářství je environmentalismus skutečně jen nákladný koníček — ovšem pro přírodu je nákladným koníčkem hospodářství. Ale přírodě je to asi jedno. Jako bych ji slyšel: Chtějí si lidé udělat ze života peklo? Tak ať si ho udělají, no.