Aby porod nebyl „porod“

V dnešní době se setkáváme se statistikami o vynikajících výsledcích porodnictví České republiky. Jedná se především o nízkou úmrtnost matek a dětí při porodu, počty porozených zdravých dětí, počty císařských řezů a jiných zákroků oproti počtu fyziologických porodů, tzn. porodů bez komplikací a větších zákroků.

Medicínský termín fyziologický porod se však může, ale nutně nemusí rovnat představě porodu přirozenému či alternativnímu, jak bývá nazýván porod podle přání ženy s minimem zásahů zdravotníků. Současnou rodičku zajímá nejen nabídka porodnice, například výběr porodní polohy, vybavení pokoje, porodního postupu daného zdravotnického zařízení, ale v neposlední řadě i možnost doprovodu k porodu.

Stát někomu po boku

V posledních letech, kdy se zdravotnictví opět snaží po krůčcích navrátit k holistickému přístupu, získává doprovod u porodu, tedy přítomnost někoho známého, na významu. Od roku 1992, kdy české porodnice začaly opět umožňovat ženám vzít si někoho s sebou, se u porodu běžně setkáváme s tatínky a spíše je zvláštní, pokud tam nejsou. Dále je možné u porodu potkat příbuznou či kamarádku rodičky. Od roku 2001 se v porodnicích začíná objevovat jeden specifický doprovod, a to doprovod duly.

U tradičního porodu většinou asistovala žena z kmene, matka, sestra, teta, sousedka a posléze tuto roli převzala porodní bába. Samotné slovo obstetrics (porodnictví) je odvozeno od latinského stare, což znamená stát někomu po boku. Moderní dehumanizované zdravotnictví ustoupilo od přirozené podpory rodičky, která by umožnila jejímu tělu přirozeně reagovat a uchyluje se k dominantním a často invazivním praktikám. Těhotenství je považováno za nemoc a porod za operaci.

„Naše kulturní výbava nám velí svěřit se do rukou odborníků, takže většina z nás ztratila kontakt s přirozenou znalostí a mocí porodu, stejně jako většina oněch odborníků, kteří se spoléhají na testy a přístroje,“ uvádí americká gynekoložka Christiane Northrup ve své knize Žena: tělo a duše. Autorka dále zmiňuje falešný mediální obraz těchto důležitých období v životě ženy: současná společnost nám sugeruje, že „těhotenství je podobně jako naše ženské tělo čekáním na pohromu“.

I těhotenství, porod a šestinedělí, které probíhají bez komplikací, je období náročných fyzických a psychických změn. Porod je přirozený proces, jehož průběh vypracovala matka příroda a funguje již tisíce let, dávno před vznikem medicíny. Ženské tělo „ví“, jak porodit. Ale stejně jako u jiných přirozených procesů bychom měli dodržet určité podmínky. Porod probíhá nejlépe v situaci, kdy se žena cítí bezpečně. Pro některé rodičky je tímto prostorem nemocnice, pro jiné vlastní domov či alternativní porodní centrum.

Rodička si zaslouží prostředí, kde je chráněno její soukromí, autonomie, emocionální bezpečí a zajištěna možnost jejího libovolného pohybu. Víra ženy v sebe sama a její sebepřijetí, stejně jako její emoce, mají na porod výrazný vliv. Celé období nabízí jak možnost osobního růstu, tak i naopak výrazná psychická traumata, a jeho výsledek ovlivňuje následující život matky i dítěte.

Porod s dulou

Dula (v angličtině psáno „doula“) je starý řecký název pro služebnou matky a dítěte. Dnes používáme název dula pro speciálně vyškolenou ženu, jež nabízí především psychickou, ale i fyzickou pomoc rodící matce a její rodině. Poskytuje emocionální podporu a potřebné informace již během těhotenství, doprovází matku při porodu a je nápomocná i v šestinedělí.

Dula nemusí být zdravotníkem, není vyškolená, aby činila lékařská rozhodnutí, neposkytuje žádné zdravotnické služby. Doplňuje práci lékařů a porodních asistentek, avšak nezasahuje do jejich kompetencí. Během výcviku se ale učí o obvyklých lékařských zásazích, aby je rodičům dovedla vysvětlit a pomohla jim zbavit se některých nejistot a obav. Dula zná porodní proces a není emocionálně zatížená pohledem na trpící rodičku. Zná též porodnice a jejich nabídku ve svém regionu.

Přítomnost duly v těhotenství, u porodu a v šestinedělí má na rodičku a její rodinu dalekosáhlý vliv. Americká studie citovaná v knize M. Klause, J. Kennella a P. Klause Porod s dulou uvádí, že přítomnost duly u porodu snižuje počet císařských řezů o polovinu, délku první doby porodní (fázi „otevírání“) o čtvrtinu, použití oxytocinu o 40 %, užívání léků proti bolestem o třetinu, použití kleští o 40 %, žádosti o epidurální anestezii o 60 %.

Péče duly o matku a novorozence má také pozitivní vliv na kojení, na délku času, který matka s dítětem tráví, na výskyt poporodní deprese atd. Dula navíc o ženu mateřsky pečuje, aniž by byla její vlastní matkou, a umožňuje tak změnu jejího statutu z dcery v matku. Tímto způsobem může proces nalézání vlastní identity probíhat méně problematicky. V angličtině pro to existuje všeobsažné spojení slov „mothering the mother“ (mateřská péče o matku).

Poporodní masáž bříška, zdroj: Kristina Neubertová Zemánková.

Česká asociace dul vznikla jako občanské sdružení v roce 2001 a v současné době má okolo padesáti členek — žen, jež prošly kurzem pro duly. Péče duly probíhá specificky podle konkrétního přání těhotné ženy. Nejprve se většinou uskuteční několik schůzek, kde budoucí matka vyjádří svoje představy, přání a případně zkušenosti ohledně porodu. Dula ji seznamuje s nabídkou péče a možnostmi vybrané porodnice a může pomoci ženě sestavit porodní plán.

V termínu porodu je pak dula nepřetržitě k dispozici na telefonu. Po započetí porodního procesu odjíždí se ženou a případně i jejím partnerem společně do porodnice, kde je s ní po celou dobu porodu. Nepřetržitá péče, pomoc s výběrem úlevových poloh a s dýcháním, nefarmakologické úlevy od bolestí, masáže, podpora partnera, víra ve schopnost ženy porodit, péče o miminko a podpora kojení — to následně ženy hodnotí jako zásadní faktory pro jejich vnímání a prožívání porodu.

Přítomnost duly u porodu není samozřejmě pro nikoho povinná a v žádném případě nevyjadřuje větší či menší schopnosti partnerů situaci zvládnout samostatně. V některých zdravotnických zařízeních mají porodní asistentky dostatek prostoru a času zahrnout dulí péči do své práce. Každopádně ženy dokáží porodit i bez podpory svého partnera či kohokoliv dalšího. Asistence je jen jednou z variant, jak umožnit prožívání porodu jako přirozené, podnětné události, a sdílení radosti a nadšení při sledování příchodu vlastního dítěte na svět.

Vyhlídka do budoucna

Nakonec dobré zprávy: v září loňského roku otevřelo dveře pražské Centrum porodních asistentek, Porodní dům u čápa. Jedná se o nové zařízení, které nabízí své služby těhotným a rodícím ženám. Konají se v něm kurzy předporodní přípravy, konzultace, semináře pro porodní asistentky, těhotenská poradna.

Asistentky dále poskytují péči během normálního porodu, návštěvy v domácím prostředí, laktační poradenství a péči o novorozence. Centrum usiluje o získání registrace pro nestátní zdravotnické zařízení tak, aby fyziologické porody mohly probíhat přímo v porodním domě.

Způsob, jakým žena přivádí děti na svět, se odráží na jejím sebevědomí, vztahu k dítěti, na dítěti samotném, atmosféře v rodině a v důsledku na celé společnosti. I přes výrazné zlepšeni porodnické péče mějme na mysli, že období komunismu nelze brát jako výchozí bod pro hodnocení pokroku. Péče v ostatních evropských zemích totiž ukazuje, kam až je možné dojít.

—

Další informace se můžete dozvědět u autorky článku (cestazeny@seznam.cz) nebo na internetových stránkách www.duly.cz a http://www.pdcap.cz/.