Auditorium III: podcasty o společnosti

Aktuálnímu dění — ať už tomu lokálnímu, nebo celosvětovému — se tedy v následujících pořadech určitě nevyhnete. Nicméně to hlavní, co většina ze zmiňovaných podcastů nabízí především, jsou příběhy. Vedle naděje, radosti i fascinace životem jako takovým přinášejí tyto příběhy často pocity beznaděje, smutku, lítosti a spousty frustrace. Osobně ale věřím, že právě prožití aspoň části těchto příběhů může být důležité, než se vůbec začneme zamýšlet nad tím, jak tyto takzvané společenské problémy řešit tak, aby naše řešení alespoň částečně reagovalo na příběhy nás všech, kteří společnost tvoříme.

Život během pandemie, foto: Soňa Daňková, Český rozhlas.

Život během pandemie není jen podcast, ale i stejnojmenný výzkum zabývající se tím, jak životy lidí v Česku ovlivnila pandemie koronaviru. Průběžné výsledky stále probíhajícího výzkumu jsou rozděleny do několika kategorií, ve kterých pandemie podle autorů naše životy měnila. Na stránkách najdeme data o ekonomických dopadech pandemie na domácnosti, o aktivitách, kterými se lidé během pandemie chránili, ale i o vlivu pandemie na naše duševní zdraví nebo vývoji obav spojených s pandemickou situací. Navzdory pěkným vizualizacím a detailní interpretaci dat může být ale někdy nemožné představit si, co daná čísla znamenají v životech lidí. Doplnit čísla o konkrétní příběhy nám může pomoci právě podcastová série Apoleny Rychlíkové. V šesti dílech se dozvídáme, co během posledního roku a půl zažívali majitelé restaurací, zaměstnanci továren, rodiče, učitelé a jejich žáci nebo všichni ti, jejichž život byl extrémně těžký už v době před pandemií. Podcastová série je mimo jiné příležitostí nahlédnout na to, jak se žije různým lidem v Česku, ať už během pandemie, nebo i kdykoli jindy.

Návštěvníci, foto: Tereza Kunderová, Český rozhlas.

V každém dílu podcastové série o bydlení mladých lidí Návštěvníci nás její autor Jonáš Zbořil bere na několik míst, na která bychom se pravděpodobně jinak nikdy nedostali. Každý díl má za cíl seznámit posluchače s jiným způsobem bydlení. S mladými lidmi se tak potkáváme na kolejích, u rodičů, v komunitním bydlení, v sociálních bytech nebo třeba na lodi. Kromě toho, co jim konkrétní typ bydlení přináší a bere, se dozvídáme, co pro mladé lidi znamená domov a jak složité k němu občas vedou cesty. Trojice bonusových dílů s odborníky na bydlení v Česku pak aspoň částečně odpovídá na frustraci, která v mnoha z těchto příběhů zazní. Se sociologem a spoluautorem průzkumu Dráhy bydlení mileniálů Petrem Kubalou Jonáš Zbořil hovoří (nejen) o dostupnosti bydlení, s Matějem Honem o sociálním bydlení a s Janem Blažkem pak o tom, co všechno může znamenat komunitní bydlení — a jak je možné vytvořit si kousek komunity třeba i v paneláku.

Manuša of Cejl, zdroj: manusaofcejl.cz.

Podcast proti předsudkům — takový podtitul nese audioprojekt s názvem Manuša of Cejl, který by se dal do češtiny přeložit jako Lidé Cejlu. Jde o společný projekt několika neziskových organizací působících v sociálně vyloučené lokalitě brněnského Cejlu a dalších navazujících ulic. V patnácti nahrávkách sdílejí své příběhy lidé, kteří v této lokalitě vyrůstali, přistěhovali se do ní nebo se v ní pohybují třeba v rámci svého povolání. Přestože poslech všech patnácti příběhů trvá jen něco málo přes půl hodiny, osobně mě překvapilo, jak silné příběhy jde na méně než třech minutách převyprávět. Nevím, jestli tento podcast dokáže zmírnit předsudky, a byla bych v tomto ohledu spíše skeptická; mohl by v nás ale snad alespoň vzbudit zvědavost a zájem o další příběhy lidí z lokality s velkým L — jak ji nazývají autoři podcastu. Nevylučovat ze svého života ani příběhy těchto lidí by snad mohl být první krok k tomu, aby se tato Lokalita časem zbavila nálepky vyloučená.

Moje terapie, foto: Český rozhlas.

Co to vlastně je ta terapie? Jak to funguje a co můžu čekat, že se bude dít? Jak často tam musím chodit? A hlavně — může mi vůbec pomoct? Člověk zajímající se o terapii — ať už z pouhé zvědavosti, nebo kvůli tomu, že řeší nějaký problém, má většinou spoustu otázek. Přes jejich očividnou důležitost však na ně obvykle není možné najít jednoznačnou odpověď. Průběh a efektivita terapie se ve skutečnosti vždycky odvíjí od toho, kdo se jí účastní — i pro stejného terapeuta či terapeutku bude s každým klientem jiná a jedinečná. I na tuto skutečnost možná svým názvem reaguje podcastová série Moje terapie. Můžete si v ní poslechnout příběhy různých lidí, kteří si prošli nebo aktuálně ještě procházejí terapií. Uslyšíte nejen pohled klientů a klientek, ale i jejich terapeutů a terapeutek. Odpověď na to, jaká bude ta vaše terapie, se sice nedozvíte, v moři nejasných odpovědí je však tato asi tou nejautentičtější, kterou aktuálně můžete dostat.

Sádlo, foto: PxHere.com.

Podcast Ridiny Ahmedové o ideálu ženské krásy má poněkud provokativní název Sádlo. Jeho účelem ale není ani tak šokovat, jako spíš připomenout jednoduchý fakt, že tuk je normální a důležitou součástí těl nás všech a nezaslouží si nést takové stigma, jaké se s ním někdy pojí. Série Sádlo pojednává především o ženách a jejich příbězích, nicméně není určena výhradně pro ženy. Ke společenské debatě o nedosažitelném ideálu krásy nebo takzvaně společensky vhodném množství tuku může pomoci právě to, že podcast uslyší co nejvíce lidí nehledě na pohlaví nebo věk. A byť Sádlo mělo být původně divadelním představením — kterým se snad nakonec i stane, osobně jsem si užívala možnost poslechnout si příběhy bez vizuálního doprovodu, a chvíli tak vnímat lidi bez automatického hodnocení jejich vzhledu. Pomohlo mi to uvědomit si spoustu předsudků, které sama o sádle mám — ať už cizím, nebo vlastním.

V Otevřených hlavách hovořila i antropoložka Annemarie Mol, foto: NWO, Wikimedia Commons.

Otevřené hlavy jsou v tomto seznamu výjimkou, která místo příběhů nabízí spíše abstraktnější zamyšlení nad aktuálními společenskými tématy. Přestože názorů nejrůznějších odborníků můžeme na nejrůznějších platformách slyšet stovky, Otevřené hlavy jsou v lecčem jiné než klasické rozhovory s experty. Ondřej Trhoň a jeho mezinárodní hosté pojímají spoustu tradičních a často diskutovaných témat mnohem komplexněji a do větší hloubky, než je obvyklé. V souladu s názvem podcastu doporučuji mít při jeho poslechu otevřenou hlavu a věnovat čas především názorům těch, které obyčejně neposloucháte, či tématům, jež vám na první pohled nic neříkají.

Autorka studuje psychologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Kontakt: tereza@tereza.net.