Environmentální problémy jsou velice komplexní a jazyk vědců často nepochopitelný. Tato kombinace obvykle brání efektivnímu šíření informací mezi laickou veřejností. Jedním z řešení mohou být právě deskové hry. Jejich význam pro šíření povědomí o environmentálních problémech už dokonce zkoumali vědci a potvrdili, že jsou velice efektivním nástrojem. Ačkoli hry realitu problémů zjednodušují, fungují jako malé simulátory a hráči si díky nim lépe představí například dopady svých činů.
Výroba není „eco-friendly“, hraní ano
Nejprve si to ještě trochu zproblematizujme. Jako každý lidský výrobek mají i deskové hry svůj environmentální dopad. Nejvíce si jej pravděpodobně uvědomíme při rozbalování nové hry, kdy musíme krabici a potom každý kousek vymotat z plastového obalu, navíc i samotné komponenty her bývají často z plastu. Ekologickou stopu vytváří také doprava her, neboť se často dovážejí z Číny, i jejich výroba — jelikož jsou však klasifikovány jako hračky, nesmějí být používané materiály, barvy a laky toxické. Výsledný environmentální dopad deskových her nicméně nelze srovnávat s takovými lidskými aktivitami, jako je třeba řízení auta, a i ve srovnání s ostatními koníčky vycházejí vcelku dobře.
Pokud byste však chtěli mít při jejich hraní čistější svědomí, existuje spousta způsobů, jak toho docílit. Jako Češi máme například tu výhodu, že deskové hry nejen rádi hrajeme, ale jsme úspěšní i na poli jejich výroby — například tolik populární Krycí jména vznikají v továrně v Mnichově Hradišti. Můžete tak dát při výběru nové hry přednost lokálnímu produktu. Dále lze najít na internetu spoustu her z druhé ruky a existují i bazary přímo na ně zaměřené.
Vzhledem k tomu, že ročně vznikají stovky nových her, může být složité zvolit tu správnou. Ať už si přejete vyzkoušet hru před koupí, nebo nechcete, aby se vám trvale povalovala doma, můžete využít některou z půjčoven her. Obvykle je půjčování umožněno ve specializovaných prodejnách her, kde zaplatíte zálohu ve výši ceny hry. Po vrácení je vám ze zálohy odečten týdenní poplatek, který většinou činí deset procent. Hry půjčují také další podniky, jako jsou kavárny nebo knihovny, v těch se navíc vyhnete placení zálohy, ale zase nemusejí mít takový výběr. Kaváren, kde je možné hry nejen půjčovat, ale i rovnou hrát, je snad ještě více než herních obchodů. Všechny tyto způsoby půjčování a hraní mohu jen doporučit.
Pokud chcete mít hru doma nastálo, existuje ještě jeden způsob, který zároveň vnáší do celého hraní zajímavý prvek a kouzlo — hru si můžete vyrobit. U nás takto vznikla originální verze Osadníků z Katanu, v níž jsme navíc zkombinovali více jejích verzí. Sám proces výroby byl zábavou na několik večerů a hru jsme několikrát různě předělávali a vymýšleli do ní nové prvky.
Kjótský protokol a redukce emisí
Ať už zvolíte jakýkoli způsob, jak si hru zahrát, narazíte pravděpodobně na jeden problém: kterou hru si mám, sakryš, vybrat?! Je jich zkrátka obrovské množství a všechny vypadají moc pěkně. Na následujících řádcích proto přiblížím několik vybraných her s environmentální tematikou, které stojí za zvážení.
Patrně nejvíc „ekohra“ je Kyoto. Vyšla teprve před rokem, není tedy ještě všude dostupná k půjčení, ale koupit už ji můžete. Jako hráč se stanete zástupcem jedné konkrétní země, který byl vyslán na konferenci o změnách klimatu. Samotná hra opravdu konferenci simuluje — vyjednáváte a dohadujete se, abyste zachránili svět (akorát to trvá jen asi půl hodiny). Jenže zároveň každý hráč sleduje své vlastní zájmy, které si na počátku vylosuje — neustále tedy balancujete mezi zájmy společnými (například zastavení úbytku biodiverzity) a individuálními (třeba neuškodit agrární lobby, která vás dotuje), k tomu samozřejmě řešíte finance. Zamlouvá se mi, že hra postihuje celou řadu environmentálních problémů a skutečně se z ní můžeme něco naučit. Navíc pokud hráči sledují individuální zájmy až moc, prohrají všichni. Tak jako ve skutečnosti.
Na podobných principech funguje také hra CO2, je ale komplikovanější a zabere více času. V úvodu pravidel stojí poněkud mrazivá připomínka: „Pamatujte, že nebude-li znečištění zastaveno, končí hra pro nás všechny.“ Hráči tedy opět soupeří, zároveň však mají společný cíl. Každý se stává šéfem energetické firmy, která se snaží stavět nové zelené elektrárny, pokrýt narůstající poptávku po energiích a udržet se v zisku. Hraje se po dekádách, v nichž pokaždé musíte zabránit katastrofě v podobě příliš velkého znečištění. Vedle peněz se snažíte získávat zkušenosti nebo plnit cíle OSN. I tato hra dobře zrcadlí reálné problémy, ať už zvažování směru investic a zkušeností, nebo propojenost celé Země. Velkým plusem je krásné zpracování a opět potenciál něco se naučit. Ale pozor, je opravdu na dlouho.
O svůj vlastní region můžete pečovat ve hře 20. století. Získáváte peníze, body výzkumu a body životní úrovně, zároveň ale produkujete odpad a znečištění a čelíte ekologickým katastrofám. Všechny tyto kategorie musíte, opět jako v reálném světě, vybalancovat mezi sebou; ve hře tak činíte pomocí dražeb, produkce a recyklace. Nejedná se o nijak náročnou nebo zdlouhavou hru, její poučný potenciál je na druhou stranu menší.
Strážit park a chytat slunce
Vedle her soustředěných přímo na environmentální problémy existuje řada deskovek zaměřených na přírodu, její funkce a ochranu. Na pomezí těchto dvou kategorií stojí hra Strážci přírody, v níž hráči běhají po chráněném území a řeší různé události, například vzniklé problémy. Někdo pozoruje tetřevy, jiný uklízí odpadky — hra má zkrátka ukázat, že práce ochranáře je zároveň náročná i pestrá. Mně osobně přišla ze všech her nejzábavnější, nicméně na to měl pravděpodobně vliv fakt, že jeden ze spoluhráčů jako ochranář skutečně pracuje.
Nádherným zpracováním vyniká hra Fotosyntéza, ve které se spoustou papírových stromů bojujete o sluneční paprsky a učíte se o jejich životních cyklech. Tak trochu domino si zase zahrajete v Renature, kde budete se svými rostlinami a zvířaty soupeřit o území. A jako formující přírodní síla tvořící svět se budete chovat ve hře Ecos: First Continent. Zmínku by si zasloužilo mnohem více her, ať už třeba ornitologická hra Na křídlech, turistická Parks nebo pozorovací Na louce. Všechny se sem bohužel nevejdou, snad někdy příště.
Na závěr už tak jen připomenu výhodu půjčování her. Neutratíte všechny úspory, nezaplníte doma všemožné úložné prostory a zároveň si zahrajete mnohem více her.
Autorka studuje na Fakultě sociálních studií a na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Kontakt: kajakupkova@seznam.cz.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář