Jádro jako štěpné téma francouzských voleb

11. března 2022 /
foto: Remi Jouan, CC. Emmanuel Macron.
Za měsíc se budou Francouzi a Francouzky rozhodovat, kterému z dvanácti kandidátů a kandidátek na prezidentský post dají svůj hlas. Ještě na začátku února probíhala předvolební diskuze poněkud nesměle, po ruské agresi na Ukrajině však události nabraly spád. Do popředí zájmu se dostávají otázky rostoucích cen energií a udržení energetické suverenity země, která se dlouhodobě řadí mezi jaderné velmoci. Jak se k budoucnosti jádra stavějí jednotliví uchazeči a uchazečky o Elysejský palác a proč výsledek francouzských voleb ovlivní budoucnost české i evropské energetiky?

Francie je po Spojených státech a Číně největším světovým výrobcem elektrické energie z jádra. V zemi operuje více než padesátka jaderných reaktorů, které se předloni podílely šedesáti sedmi procenty na celkové produkci elektrické energie, přičemž tento podíl v posledních pěti letech mírně klesá.

Francouzské reaktory provozuje státem ovládaná společnost EDF, která je obdobou českého energetického kolosu ČEZ. Výstavbu reaktorů v minulosti zajišťovala skupina Areva, která se však dostala do finančních potíží, především po skandálním nákupu afrických dolů neumožňujících těžbu uranové rudy. V roce 2018 se skupina rozdělila, část vyvíjející reaktory odkoupila EDF a z části vznikl nový holding Orano, který se soustředí na těžbu a zpracování uranové rudy a je jedním ze zájemců o stavbu nového bloku v Dukovanech. Většinovým vlastníkem tohoto holdingu je rovněž stát, a proto je vazba mezi politickou reprezentací a jadernou energetikou velmi těsná.

Bezpečný bezuhlíkový zdroj, nebo časovaná bomba?

Na jadernou budoucnost sází francouzská vláda jmenovaná prezidentem Emmanuelem Macronem, která se zavázala, že do roku 2030 sníží vyprodukované emise skleníkových plynů o padesát pět procent oproti stavu v roce 1990. Podle současné hlavy státu lze tohoto cíle dosáhnout jen s pomocí jaderných zdrojů. Obdobně argumentují i další příznivci jádra, kteří rovněž zdůrazňují, že jádro umenšuje závislost země na fosilních palivech z jiných zemí a přispívá k zaměstnanosti v technologickém oboru s vysokou přidanou hodnotou.

Výstavba třetího bloku jaderné elektrárny Flamanville, rok 2010, foto: schoella, Wikimedia Commons.

Odpůrci jádra naopak upozorňují na vysoké stáří reaktorů v zemi. Čtyřicáté výročí oslavila již více než dvacítka z nich, čímž překročily původně plánovanou provozuschopnost. Většině z přestárlých reaktorů byla proto prodlužena životnost na padesát let. Toto rozhodnutí vnímají organizace sdružené v síti Odklon od jádra (Sortir du nucléaire) i někteří politici jako riskantní z pohledu bezpečnosti a stability dodávek. Dalšími zmiňovanými argumenty proti jádru jsou vysoké finanční náklady spojené s výstavbou reaktorů, jejich provozem a nakládáním s jaderným odpadem, a to zejména ve světle klesajících cen obnovitelných zdrojů. Taktéž se objevují hlasy, že důraz na jaderné elektrárny upevňuje pozici společnosti EDF coby hybatele francouzské energetiky, čímž brání její decentralizaci.

Jádro štěpí společnost i politiky

Nejednoznačně se k podpoře jaderné energie staví také francouzská společnost. Podle průzkumu uskutečněného pro list Les Echos na podzim 2021 se padesát dva procent dotázaných domnívá, že by se francouzský energetický mix měl opírat jak o jádro, tak obnovitelné zdroje. Myšlenku úplného odklonu od jaderné energie a jejího nahrazení energií z obnovitelných zdrojů podpořilo třicet sedm procent respondentů, kdežto pouze na jádro by vsadilo deset procent dotázaných Francouzů a Francouzek.

V jiném průzkumu, který uskutečnil francouzský institut pro jadernou bezpečnost IRSN v roce 2021, padesát tři procent respondentů souhlasilo s výrokem, že výstavba reaktorů byla v minulosti správným krokem, osmnáct procent bylo opačného názoru. Pokud jde o stavbu dalších reaktorů, byli respondenti zdrženlivější, neboť čtyřicet pět procent jich bylo proti a jen dvacet devět procent pro. S okamžitým odklonem od jádra souznělo třicet osm procent dotázaných, třicet dva procent s tvrzením nesouhlasilo.

Názorová roztříštěnost ve francouzské společnosti se odráží i v politické podpoře jádra. Hlavní štěpnou linii tvoří osa pravice a levice. Zatímco pravicově smýšlející politici si bez jádra budoucnost francouzské energetiky představit nedokáží, levicoví kandidáti jsou až na výjimky ve shodě, že by jádro mělo být nahrazeno obnovitelnými zdroji. Pře se dále vedou, jak rychle by k takovému přechodu mělo dojít a zda je třeba stavět nové reaktory. Na rozdíl od českého prostředí tak ve Francii politická shoda na jádru nepanuje.

Jaderné reaktory ve Francii v roce 2017, zdroj: Sting, Roulex_45, Domaina, Furfur, CC.

Vztah francouzské vlády k jádru však neovlivňuje pouze energetiku v zemi, ale také podporu jádra v celém evropském společenství. Letos se projednává balíček Evropské unie s názvem Fit for 55, který mimo jiné určí, jakým směrem poputují finance do dekarbonizace evropské energetiky.

Diskusi budou moderovat dvě dosud projaderné země, a to Francie předsedající Evropské radě do června, po níž štafetu přebírá Česká republika. Země sedmadvacítky budou navíc činit toto zásadní rozhodnutí v době rostoucích cen energií a vypjaté bezpečnostní situace na kontinentě, což pravděpodobně ovlivní politickou i společenskou náladu při projednávání balíčku.

Pravice je v otázce jádra jednotná

Úřadující prezident Emmanuel Macron, který svou oficiální kandidaturu oznámil teprve na začátku března, se řadí k přívržencům jaderné energetiky. Bývalého bankéře a ministra ve vládě Françoise Hollanda by v průzkumu společnosti Ifop z 8. března volilo třicet a půl procenta respondentů, a je tedy hlavním favoritem voleb. V nedávných veřejných projevech Macron budoucnost francouzské energetiky často skloňoval.

„Nastal čas znovuzrození jádra!“ oznámil energicky 10. února při svém vystoupení v Belfortu. Zároveň na něm uvedl, že by rád vystavěl čtrnáct nových reaktorů a prodloužil životnost stávajících, u nichž to technické podmínky dovolí. Rovněž podporuje vývoj minireaktorů i zařazení jádra mezi podporované zdroje ze strany Evropské unie.

Marine Le Penová, foto: Francois Lo Presti, CC.

Projadernou kandidátkou je také Marine Le Penová, předsedkyně krajně pravicového Národního shromáždění, která ve zmíněném předvolebním průzkumu dosahuje podpory okolo osmnácti a půl procenta. „Postavím šest nových reaktorů a znovu otevřu Fessenheim,“ pronesla v rozhovoru pro televizní stanici Franceinfo, podle níž bylo uzavření jaderné elektrárny u hornorýnské obce Fessenheim zásadní chybou. O jejím definitivním uzavření rozhodla Macronova vláda v roce 2020. Jednalo se o dvojici nejstarších reaktorů v zemi zprovozněných v roce 1977.

Podobnou strategii jako Macron a Le Penová razí další krajně pravicový kandidát a bývalý politický komentátor Éric Zemmour, jemuž v průzkumu vyjádřilo podporu dvanáct a půl procenta dotázaných. Zemmour si přeje jádro „pořádně nakopnout“, neboť jej považuje za čistý zdroj energie z pohledu emisí oxidu uhličitého. Ve svém programu obdobně jako Macron nabízí, že do roku 2050 otevře čtrnáct nových rektorů a prodlouží životnost reaktorů v provozu až na šedesát let.

„Naši energetickou politiku musíme tvořit s ohledem na dvě naléhavé skutečnosti: oteplování klimatu, ale také nezávislost naší země,“ představila svůj program v oblasti energetiky Valérie Pécresseová, vítězka primárek pořádaných konzervativními republikány v závěru minulého roku. Současná šéfka pařížského regionu Île-de-France, kterou by volilo přibližně dvanáct procent respondentů, by ráda vystavěla šest nových reaktorů a zvážila by prodloužení těch stávajících. Taktéž hodlá podpořit vývoj reaktorů čtvrté generace ukončený v roce 2019.

Roztříštěná levice požaduje odklon od jádra

První čtyři pozice předvolebních průzkumů tedy zaujímají zástupci pravicových stran. Z levicových kandidátů má nejvyšší šanci na postup do druhého kola Jean-Luc Mélenchon, lídr hnutí Nepoddajná Francie, jemuž by dalo svůj hlas asi jedenáct a půl procenta dotázaných. Politický matador, který sází na okázalé a inovativní předvolební mítinky, prosazuje uzavření jaderných elektráren do roku 2045. „Jádro není řešením budoucnosti. Náš energetický model musí být pestřejší,“ oponuje Macronovým slovům. Mélenchon zároveň hodlá zestátnit společnost EDF a výrobu elektřiny zajistit výhradně z obnovitelných zdrojů energie.

Podobný názor sdílí také lídr zelených Yannick Jadot, jemuž zmíněný průzkum přiznává podporu pěti a půl procent. „Malé a velké firmy, jakož i malé a velké demokratické země investují do obnovitelných zdrojů. Jen diktátoři a extrémní pravice ve Francii stále podporují jádro,“ reagoval na Macronův belfortský proslov. Jadot jedním dechem dodává, že je taktéž třeba snižovat energetické ztráty v průmyslu a domácnostech a podpořit výzkum a inovace v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů.

Yannick Jadot, foto: Greenbox, CC.

K dalším levicovým kandidátkám, které podporují postupné uzavření jaderných reaktorů, patří pařížská starostka Anne Hidalgová. Kandidátem levice, který by naproti tomu rád vystavěl minimálně šest nových reaktorů, je lídr komunistické strany Fabien Roussel. Podpora obou zmíněných politiků ovšem nedosahuje ani pěti procent.

Studie připouštějí všechny scénáře, rozhodnou hlasy voličů

Vhled do možného vývoje francouzské energetiky přinesly také dvě státní organizace. První z nich je správce energetické sítě RTE France, která ve své zprávě zveřejněné v říjnu 2021 nabízí šest scénářů budoucnosti, z nichž tři počítají s progresivním ukončením činnosti jaderných reaktorů. Z hlediska podpory obnovitelných zdrojů je nejambicióznější první scénář, v němž do roku 2050 Francie vyrábí veškerou elektrickou energii pouze z obnovitelných zdrojů. Naopak poslední scénář počítá s výstavbou až čtrnácti nových reaktorů a prodloužením provozu existujících až na šedesát let.

Druhou studii vydala národní agentura pro energetický přechod ADEME, jež minulý měsíc veřejnosti představila čtyři scénáře vedoucí k uhlíkové neutralitě do roku 2050. Dva scénáře se spoléhají pouze na obnovitelné zdroje, přičemž první počítá s rozvojem lokální energetiky a výrazným snížením spotřebovávané energie a druhý sází na rozsáhlejší parky solárních a větrných elektráren. Zajímavostí je, že všechny čtyři scénáře nepředvídají pouze daný energetický mix, ale také popisují nutné společenské a ekonomické změny potřebné k jeho uskutečnění.

Francouzští politici a političky tak mohou své vize opřít o zmíněné studie a zároveň svým podporovatelům vysvětlit, jaká úskalí a přínosy jednotlivé kroky přinášejí. Obě zprávy zároveň nabízejí dostatek relevantních informací pro veřejnost, která je může využít nejen při rozhodování o budoucí hlavě státu.

Z dosavadních předvolebních průzkumů vyplývá, že favority voleb jsou příznicvi rozvoje jádra. Kartami ovšem může zamíchat aktuální konfilkt na Ukrajině, jehož dopady na preference kandidátů a kandidátek lze předvídat jen stěží. Na závěř připomeňme, že francouzské prezidentské volby, v nichž se rozhodne o budoucí podpoře jádra v celé Evropě, se odehrají ve dvou kolech 10. a 24. dubna.

Kontakt: dominikplihal92@gmail.com.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2022 vychází v 2. polovině srpna.