Jízda po moravských a slezských dopravních stavbách

27. února 2021 /
foto: Michalnovota, Wikimedia. Kostel sv. Markéty Antiochijské, Kopčany.
Svět sice více než rok drtí pandemie COVIDU-19, na který do konce ledna 2021 zemřely již více než dva miliony lidí, nicméně občanský aktivismus při ochraně životního prostředí nesmí polevit, neboť snaha povolit a zrealizovat různé škodlivé záměry trvá. Zaměříme-li se na velké dopravní záměry na Moravě a ve Slezsku během podzimu 2020, naštěstí převažují úspěchy.

Začneme řekou Bečvou jako příkladem technokratického přístupu k vodním tokům, které stát stále považuje spíše za dobrou příležitost pro dopravní nebo pro vodohospodářské účely. Ačkoliv je Bečva poslední štěrkonosnou řekou u nás, stále se plánuje výstavba přehrady Skalička u Teplic nad Bečvou. Přitom existuje varianta s bočním poldrem, který zachová její biologické hodnoty a zajistí i protipovodňovou ochranu.

Bečva je ovšem známější jinak. Místní lidé totiž v neděli 20. září 2020 zjistili, že v řece rychle hynou ryby. Nakonec jich bylo mnoho desítek tun a došlo i ke zničení „všeho živého“. Příčinou byl patrně uniklý kyanid nebo fenol. Bohužel ani v polovině února 2021 není viník známý. Kauza přitom ukazuje, jak jsou státní složky chaotické, jak ministr životního prostředí Richard Brabec šíří spekulace, jak policie dokonce řeší, kdo novinářům poskytuje informace, a podobně. Pozitivní je, že lidé řeku brání a domáhají se pravdy, když stát selhává. A nejen zde.

Hledání slepých cest

S řekami je také spojeno usnesení české vlády z 5. října 2020, kterým se v povodí Odry zahájila příprava asi dvacetikilometrového úseku plavebního kanálu Dunaj — Odra — Labe z Ostravy-Svinova ke hranici s Polskem, který by měl stát patnáct miliard korun. Prvním krokem má být posouzení vlivů této části kanálu na životní prostředí. Cílem je údajně vytvořit dopravní spojení Ostravska s mořem a umožnit mu další rozvoj.

Koncový přístav Kedzierzynského průplavu, dokončená část průplavu Dunaj-Odra postavená 1938-1943. Foto: Jaroslav Kubec, Wikimedia Commons.

Vláda tuto část kanálu přitom schválila i přes výzvu Senátu provést oponenturu studie proveditelnosti pro celý kanál, přes nesouhlas padesáti pěti obcí, navzdory odmítajícím stanoviskům řady odborných společností a desítek odborníků. Bizarní také bylo, že tuto první fázi kanálu hájil jen ministr dopravy a průmyslu a obchodu Karel Havlíček, Hospodářská komora a samozřejmě prezident Miloš Zeman. Jinak téměř nikdo další významný. Naopak ministerstvo životního prostředí nebylo slyšet vůbec.

Veřejnost tak zřejmě do roku 2023 bude muset strpět proces hodnocení vlivů na životní prostředí a utrácení stovek milionů korun za studie o hledání slepých cest. Aspoň takto to již více než dvacet pět let probíhá u kanalizace Labe za jedenáct miliard korun: nultá fáze kanálu Dunaj — Odra — Labe už stála asi jeden a půl miliardy korun, přičemž jen náklady za studie pro jez u Děčína a kanál u Přelouče se blíží jedné miliardě korun.

Dálnice s byrokratickou arogancí

Raději se ale podívejme na přípravu moravských dálnic. Rakouský spolek s názvem Umweltorganisation VIRUS — Verein Projektwerkstatt für Umwelt und Soziales obdržel v úterý 6. října 2020 od Krajského soudu v Ostravě rozsudek, kterým bylo na základě jeho žaloby zrušeno územní rozhodnutí pro obchvat Mikulova dálnicí D 52.

Podle soudu byl „VIRUS“ účastníkem řízení, i když má sídlo v jiném státě, neboť splnil požadavky českých zákonů i účel Aarhuské úmluvy (Úmluva Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí — pozn. red.). Krajský úřad Jihomoravského kraje tudíž rakouský spolek z řízení vyloučil nezákonně a postupoval i diskriminačně. Bitva o umístění dálnice tak pokračuje u Nejvyššího správního soudu.

Podstatné na rozhodnutí ovšem je, že se v rámci Evropské unie mohou spolky účastnit povolování staveb i v sousedních státech. Takže pokud se opravdu budou stavět nové jaderné bloky v Dukovanech, mezi účastníky řízení se můžou objevit i rakouské spolky.

Další úspěšná soudní výhra se týká dálnice D1 u Přerova. Děti Země totiž 30. listopadu 2020 obdržely od Krajského soudu v Ostravě rozsudek, který zrušil i toto územní rozhodnutí. Druhým žalobcem byl místní spolek Krajina Dluhonice se sídlem na okraji Přerova. Soud zjistil, že ministerstvo životního prostředí v závazném stanovisku o hodnocení vlivů na životní prostředí neochránilo vody před vlivy zimní údržby, neboť to nelze řešit až při kolaudaci. Zákon také porušil Městský úřad v Olomouci a Krajský úřad Olomouckého kraje, neboť do rozhodnutí nepřevzaly všechny požadavky závazných stanovisek.

Varianta trasy dálnice D1 u Přerova bez bourání domů v Dluhonicích (oranžová), zdroj: archív Dětí Země.

U této dálnice je pikantní, že obyvatelé Dluhonic v roce 2000 při procesu EIA žádali posoudit trasu, která by vedla několik stovek metrů od jejich domů, které se mají bourat. Tuto logickou podmínku vznáší místní spolek stále více než dvacet let. Pořád ale slyší, že to nejde, neboť se spěchá a bylo by to drahé. Přitom proti dálnici nikdo nebrojí. Máslo na hlavě má tak nejen vedení Přerova, které své občany nebrání, ale i Ředitelství silnic a dálnic ČR, které trasu dávno neposunulo, a státní úřady, které rozhodují nezákonně.

Dálnice na Moravě opustíme třetím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z letošního 28. ledna. V tomto soudním sporu uspěl spolek Egeria z Otrokovic, který podal žalobu proti povolení přeložky místního potoka v rámci výstavby dálnice D 49 z Hulína do Fryštáku. Odůvodnění sice ještě chybí, ale i tento případ dokládá neschopnost státu, v tomto případě Krajského úřadu Zlínského kraje, rozhodovat podle zákona. Spolek přitom jen upozornil na chyby.

Souboj o charakter starobylé krajiny

Jízdu zakončíme u řeky Moravy v blízkosti slovenského města Holíč nedaleko Hodonína. Jsme na území bývalé Velké Moravy se slovanským hradištěm v Mikulčicích a s jediným dochovaným kostelem z té doby u obce Kopčany, odkud vede do Holíče barokní cesta. Nelze se proto divit, že již řadu let se odborníci, obce a státní instituce obou států snaží toto území zapsat do Seznamu památek UNESCO.

Okresní úřad Skalica ovšem 28. října 2020 zahájil posuzování vlivů olbřímího překladiště kontejnerů na životní prostředí, které na více než sto hektarech půdy plánuje firma MLC Holíč. Ročně sem chce z Asie dovézt asi milion kontejnerů, nejprve loděmi a pak po železnici. Z překladiště se má náklad rozvážet asi dvaceti kamiony za hodinu do okolí. Dětem Země se naštěstí podařilo zorganizovat silný odpor osmnácti českých a slovenských ekologických spolků, obcí a státních institucí na ochranu archeologických a historických památek a lužní krajiny, takže firma svou žádost již 16. listopadu 2020 raději stáhla a nyní ji přepracovává.

Plánované překladiště u Holíče, zdroj: MLC Holíč.

Překvapivě ovšem nelenilo ani české ministerstvo životního prostředí, neboť již o týden později zahájilo přeshraniční posuzování vlivů. Následně na základě námitek patnácti subjektů zaslalo 12. ledna 2021 slovenskému ministerstvu životního prostředí požadavek, aby byly posouzeny i vlivy překladiště na území Moravy. Souboj o ochranu této krajiny tak pokračuje.

Až na tuto výjimku jsou státní struktury při přípravě povolování velkých staveb stále usvědčovány z podceňování znalostí veřejnosti a také z porušování zákona. Česká republika je sice od 5. října 2020 v nouzovém stavu, přesto stavební lobby nadále plánuje a připravuje řadu sporných dopravních staveb. Zákony však platí pro všechny a nelze připustit zbytečné nebo škodlivé zásahy do krajiny.

Autor je předsedou Dětí Země a zabývá se hlavně připomínkováním velkých dopravních staveb.

Kontakt: miroslav.patrik@ecn.cz.

10 komentářů: “Jízda po moravských a slezských dopravních stavbách”

  1. Aleš Stránský napsal:

    Můžu se zeptat co vám tak strašně vadí na té D52 a nepřipadá vám, že držíte minimálně obyvatele Mikulova jako rukojmí?

  2. Zdeněk napsal:

    Každý zbytečný metr asfaltu je zásahem do krajiny. A tato dálnice zbytečná je, pane Stránský. Pocházím odtud a vím, že po Novomlýnské nádrži, to bude další fatální chyba. A to nemluvím o kýčovité krajině plné chemických vinohradů a penzionů. Zločin páchaný za potlesku pražské smetánky.

  3. Daniel napsal:

    Zdeněk: Takže Praha a Vídeň nemají tedy nárok na dálniční spojení. Cca 3 mil obyvatel… Jak chcete stavět dálnici z Břeclavi, když Rakušani ji již postavili k MIkulovu.

    Děkuji za vysvětlení

  4. Petr Dobrovolný napsal:

    A mohl bych se zeptat, jak teda chcete řešit dálnici do Vídně, když Rakušané již postavili A5 k Mikulovu. To nemá Praha a Vídeň právo na dálniční spojení???

  5. Miroslav Patrik napsal:

    Aleš Stránský: Podle nás by se dálnice R52 měla v každém případě schvalovat podle zákona. Takže, pokud se podívám na průběh schvalování od roku 2005, kdy bylo vydáno stanovisko EIA, tak buď je to nečinnost ŘSD ČR nebo úřadů či porušování zákona ze strany úřadů (což dokládají rozsudky).

    Doporučuji se podívat třeba na tuto tiskovou zprávu „D52: Rakouský spolek zrušil umístění obchvatu Mikulova“ ze dne 12.10.2020 (viz zde http://detizeme.cz/zprava.shtml?x=2640373), kde je to přehledně uvedeno.

    Navíc se opakovaně zjišťuje, že většina upozornění spolků a místních lidí po roce 1998 (nezávislí odborníci navrhli postavit dálniční spojení ČR a Rakouska po D2 a po vybudovaném 4pruhovém obchvatu Břeclavi, nikoliv po 2pruhovém, který se připravuje) se bohužel naplňuje, takže R52 je stále v nedohlednu a ještě dlouho bude. Vše je totiž v rukou státu, nikoliv občanů. Ti můžou jen připomínkovat, navrhovat a upozorňovat.

  6. Miroslav Patrik napsal:

    Daniel: Co se týče spojení Prahy a Vídně, tak to se samozřejmě při povolování dálnice R52 příliš neřeší, neboť podstatné je, zda se rozhoduje podle zákona. Článek přitom dokládá, že podle zákona to neprobíhá.

    Pokud jde o spojení Prahy s Vídní, tak počítám, že dneska se tam jezdí po dálnicích a silnicích i po železnici (většinou přes Brno). Kdo potřebuje, tak se tam dostane.

    Z Prahy do Vídně se ale nabízí i spojení po D1 a pak z Jihlavy po E59 na Znojmo atd. Nezávislí odborníci v roce 1998 ovšem navrhovali jet po D1 do Brna, pak po D2 do Břeclavi a pak po nové dálnici D55 kolem Břeclavi na Vídeň. Stát tuto variantu tuším v roce 2000 zamítl, neboť údajně to mělo být rychlejší přes Brno a Pohořelice. Jak je zřejmé, tak se spletl. Přitom rizika jsou známá od roku 1999.

  7. Miroslav Patrik napsal:

    Petr Dobrovolný: Ono se dnes těžko radí, když rady spolků a lidí asi 20 let nikdo moc neposlouchal. Kdyby je poslouchal, tak dnešní problémy by nevznikly. To je princip alternativních dějin.

    Pokud stát trvá na dálnici R52, tak by ji měl lépe připravovat, lépe o ní rozhodovat a být aktivní a komunikativní. Pak by možná těch 23 km postavil za 10-15 let.

    Ale také je možné jednat s Rakouskem a připravit 4pruhový obchvat Břeclavi jako R55 a z Rakouska by se postavila dálnice Břeclav – Grosskrut. Zbytek rakouské dálnice z Grosskrutu na Mikulov by sloužil jako obchvat obcí. Bohužel chyby českého státu se dnes již těžko napravují.

    Zde je námět té trasy:
    https://mapy.cz/zakladni?mereni-vzdalenosti&x=16.7205316&y=48.6558488&z=13&l=0&rm=9m-XQxQ7ez9mlnQxQzuciv0kXakl0huWk00mNZkg0hZ.5805pU5G0jfVgn0jfShn0iy2

  8. Zdeněk napsal:

    Myslím, že je na čase začít se bavit o snížovaní počtu aut na silnicích. Už je toho moc a začíná to být neúnosné nejen ve městech, ale i mimo ně. Spousta lidí vozidlo vůbec nepotřebuje, neméně rodin vlastní dvě a více vozidel. Lidi se na silnicích vraždí pro svou pohodlnost, smrdí s tím už i na lesních cestách. Je třeba změnit myšlení. Dokud se budeme v médiích chlubit, že vyrobíme rekordně milion vozů jen v ČR, další milión je v bazarech, tak se nikam nepohneme. To potom můžeme vyasfaltovat celou republiku a plácat se po ramenou, jak jsme vyspělí. . A chodit v plynových maskách a skafandru..

  9. Petr Dobrovolný napsal:

    Zdeněk: Snižování počtu aut na silnici? Většina aut jezdí protože musí. Jak chcete vydělávat peníze pro sebe i pro stát? Nebo budeme peníze tisknout? Stejná utopie jako elektromobilismus.

  10. Zdeněk napsal:

    Změna myšlení je žádoucí. Jinak nás čeká neodvratně větší průšvih než nedostatek peněz. Elektromobily beru spíš jako dočasnou alternativu než zásadní eko naději v dopravním světě. Myslím, že globální cestování takové jak ho známe, musí skončit a též myslím, že je to dnes jasné už všem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 3/2021 vyjde v 2. polovině června.