Po celém světě sílí požadavky po národní autonomii. Obviňovány jsou menšiny, avšak hlavním viníkem je neoliberalismus.
Když v roce 2002 drtivou většinou zvítězil v Brazílii v prezidentských volbách Luiz Inácio Lula da Silva, byl zvolen na základě programu přerozdělování bohatství a boje proti chudobě. O rok předtím vypracovala jeho levicová Dělnická strana dokument s názvem Jiná Brazílie je možná. v němž se argumentovalo: „Vzhledem k zahraničnímu dluhu bude nutné odmítnout dohodu s Mezinárodním měnovým fondem, abychom osvobodili hospodářskou politiku od omezení růstu a na obranu hospodářských zájmů Brazílie.“
Jenže neviditelná ruka trhu Brazílii za její tvrdošíjnou demokratickou volbu zfackovala. Brazilská měna přišla o třicet procent své hodnoty, zemi opustilo šest miliard dolarů horkých peněz a některé agentury daly Brazílii nejvyšší rizikové hodnocení na světě. „Jsme ve vládě, ale nemáme žádnou moc,“ řekl Lulův blízký poradce, dominikánský mnich Frei Betto. „Dnešní moc je globální moc, moc velkých podniků, moc finančního kapitálu.“
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář