Kniha pro každého

Kniha Osamu Okamury upoutá pozornost hned při prvním pohledu — namísto fotografií měst, která bychom u takové knihy možná čekali, nás titulní strana zaujme mnohovrstevnatým městečkem z papíru, angličáků, brček a všemožných dalších předmětů. A toto městečko máme možnost na dalších 170 stranách knihy důkladně prozkoumat.

Celostránkové fotografie modelového městečka s neuvěřitelně propracovanými detaily a vtipné černobílé kresby dostaly stejné množství prostoru jako text. Díky tomu je kniha zábavná na každé stránce. Ostatně ilustrátoři a autoři papírového městečka David Böhm a Jiří Franta už za své předchozí knížky získali řadu prestižních ocenění.

Žádné malé plány

U nás už vyšlo pár dobrých knih o architektuře pro děti (například K čemu jsou architekti nebo Umění vnímat architekturu pro děti a rodiče), tato však jako první nemluví o jednotlivých domech, ale o celku, který tvoří(me) dohromady. Slovy autora totiž „řešení dílčích problémů pouze v měřítku architektury domů podstatným způsobem nezlepší kvalitu života lidí ve městě“.

Kniha stojí na statistikách, výzkumech a bohatých zkušenostech architekta a vysokoškolského pedagoga Osamu Okamury. Ten sbíral zkušenosti mimo jiné jako šéfredaktor časopisu ERA, programový ředitel reSITE nebo absolvent stáže v Nadaci chicagské architektury, kde našel inspiraci — komiksovou knížku o urbanismu pro mladé No Small Plans. A ani Okamurovy plány nejsou malé. Chce ponouknout čtenáře k aktivnímu zájmu o město a hledání (nejlepších) řešení jeho problémů. Text knihy má být (a opravdu je — a dobrým) základem, na němž se dá stavět. Inspirovat nás mohou třeba uvedené příklady dobré praxe.

Autor nás provede pojmy jako suburbanizace, gentrifikace, privatizace nebo smršťování města. Není to ale žádná encyklopedie založená na pojmech, spíš díky nim — čtivě a srozumitelně — vysvětluje principy fungování města. V jakých městech se lidem žije dobře a proč? Jaká města jsou úspěšná a funkční? Jak stavět město pro budoucnost? To jsou hlavní otázky, na něž nám autor také odpovídá.

Město podle něj funguje, když jej nevnímáme, když nám nabízí kvalitní prostředí pro spokojený život. A protože každý má jiné potřeby, je dobré, když město umí nabídnout vedle sebe (se stejnou důležitostí) různé alternativy, což se týká třeba dopravy. Možnost svobodně se rozhodnout, který způsob dopravy zrovna teď využiju, je lepší, než když se jeden druh preferuje nebo zakazuje. Při plánování města je dobré myslet na lidské měřítko. To v praxi může vypadat tak, že výšku přechodů nepřizpůsobujeme silnici, ale naopak chodníku.

Kratší vzdálenosti, menší konflikty

A proč je autor přesvědčen, že je špatně, když má každý svůj domek se zahrádkou za městem? Oproti bytovým domům ve městech zabírají tyto stavby mnohem více půdy (kterou by bylo možné využít pro rekreační nebo zemědělské účely). Jejich obyvatelé jsou vzhledem k obvyklé malé občanské vybavenosti (obchod, práce, škola) závislí na blízkém městě, narůstá tak osobní automobilová doprava a uhlíková stopa. Z podobných důvodů není ekologické ani ekonomické příliš řídké město. A tak — ačkoli autor rozhodně podporuje stromy ve městě — může napsat: „Příliš mnoho parků v městské zástavbě prodlužuje vzdálenosti. Městu narůstají nároky na dopravu, která zatěžuje rozpočet města i životní prostředí.“

Podobné důsledky mají funkcionalismem podporované a budované monofunkční zóny, z nichž je potřeba cestovat tam a zpět. Ideální dům tedy podle Osamu Okamury vypadá nějak takto: přízemí je věnováno obchodům či restauracím, nad nimi jsou kanceláře, v dalších patrech malé sociální byty a nad nimi velké luxusní apartmány s výhledem. Když totiž žijí chudší a bohatší lidé společně, vytváří to sice každodenní, ale výrazně menší konflikty, než když žijí v oddělených čtvrtích.

Kniha potěší a uspokojí každého, kdo se dívá kolem sebe a snaží se pochopit, jak lidé v různých (městských) prostředích fungují. Vedle architektury a městského plánování má v sobě kousek ze sociologie, psychologie, demografie či politologie a pěkně vše propojuje dohromady. Kapitoly nejsou dlouhé, přesto informačně i zajímavostmi nabité. A grafické zpracování publikace je stejně odvážné a kvalitní jako její obsah. Jednou za čas má člověk opravdovou radost z toho, že někdo napíše, vymodeluje, nafotí a vydá takový užitečný knižní skvost!

Osamu Okamura: Město pro každého: Manuál urbanisty začátečníka. Ilustrovali David Böhm a Jiří Franta. Labyrint a Nadace české architektury, 2020, 180 stran