Loni uplynulo sto let od udělení volebního práva československým ženám. Ženy v Česku mohou více než století volit i kandidovat, jejich zastoupení v politice je ale stále nízké. Ministryň je ve vládě v současnosti čtvrtina a v Poslanecké sněmovně jsou ženy zastoupeny 22 procenty. V komunální politice je žen tradičně více, stále však není jejich zastoupení rovné: v zastupitelstvech měst a obcí momentálně sedí 28 procent žen. Debatu o vyrovnaném zastoupení žen a mužů v politice nedávno rozvířila fotografie ze startu kampaně pirátů a STAN, na které, kromě Olgy Richterové, byli jen samí muži.
K rovnému politickému zastoupení obou pohlaví si řada zemí pomohla kvótami různého typu, například vnitrostranickými nebo kvótami, které přímo upravují poměr žen a mužů v politickém prostoru. V Česku si vnitrostranické kvóty krátkodobě stanovila ČSSD, v současnosti ale kvóty nepoužívá žádná politická strana s výjimkou Zelených, přestože podle průzkumu organizace Fórum 50 % realizovaného v roce 2015 je pro zavedení kvót pro ženy v politice 62 procent české veřejnosti.
Často se říká, že ženy nejsou v politice, protože do ní zkrátka nechtějí. V politických stranách je ale žen dostatek, chybějí jen na volebních kandidátkách. Ženy musejí při vstupu do politiky překonávat více bariér než muži, politika je například stále vnímána jako mužská záležitost a je nastavena podle mužských pravidel, které nepočítají s tím, že někdo například pečuje o dítě. Kvóty tak mohou ženám pomoci tyto bariéry překonat.
Objevují se ale i argumenty, proč zavedení kvót není dobrým řešením. Například politoložka Carol Bacchi tvrdí, že kvóty znamenají „přidání bez zamíchání“, přičemž zamícháním myslí proměnu kultury prostředí. Maskulinní prostředí politiky se nezmění, pokud ženy jen přidáme. Tyto ženy budou schopné se v maskulinním prostředí orientovat, politická kultura se tedy nestane otevřenější pro ženy, kterým toto nastavení nevyhovuje. Řešením by bylo přizpůsobit politické prostředí ženám a zároveň vytvořit takové pracovní podmínky a takovou sociální politiku, které by ženám (nebo pečujícím otcům) pomohly lépe skloubit práci s péčí.
Autorka je doktorandka na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář