Kytky k sežrání

Kdyby byl člověk jednobuněčný organismus, mohl by veškeré potřebné látky vcucnout z okolí do svého maličkého těla a bylo by hotovo. Jenže ouha. Zákeřná příroda jej obtěžkala komplikovaným trávicím traktem a ještě komplikovanější nervovou soustavou. Ubohý člověk si tak musí dennodenně lámat hlavu, jak sehnat tělu dostatek těch správných sacharidů, proteinů, sodíků a hořčíků, vitamínů B1 a B12… a když přijde řada na takové omega mastné kyseliny, člověk rozumný je s rozumem v koncích, bije hlavou o zeď a sní o slastném jednobuněčném životě.

Pro usnadnění náročného rozhodování byla tedy vytvořena základní stravovací pravidla, jež jsou lidem vštěpována od malička: strava má být pestrá a má obsahovat dostatek ovoce, zeleniny, vlákniny a železa. A protože člověk cítí, že zdraví je důležité a je třeba o něj náležitě pečovat, nakupuje zeleninu a ovoce původem tisíce mil odsud, maže si celozrnné pečivo margarínem a pije vitamínové nápoje ze šumivých tablet. A když i všechna tato opatření selžou a na člověka sedne jakási zákeřná choroba, nevadí, máme lékárny plné drahých pilulek a mastiček se slibnými názvy, a ty chorobu zaženou. Přesto se však najdou i tací, kteří se se sortimentem výrobků nabízených v obchodních řetězcích nespokojí. Jednomu se objeví v puse aft a vzpomene si, jak jej kdysi babička léčila odvarem z kopřivy, a proč by to vlastně nezkusil, když to nic nestojí? Druhý na procházce zamyšleně přežvykuje šťovík a tu ho napadne, že by si jím mohl zpestřit oběd. Třetí zapřemýšlí o tom, že současná zemědělská výroba produkuje potraviny ve velkém množství, ale už ne ve vysoké kvalitě, a raději se jde poohlédnout po něčem zeleném, co si roste „na vlastní triko“.

Ať už jde o zpestření jídelníčku, šetření peněženky či cílený únik z komercializovaného potravinářského byznysu, důvodů, proč jíst plané rostliny, je přehršel.

Návrat ke kořenům

Současné snahy obnovit dřívější soulad s přírodou se projevují nejen stěhováním na okraje měst a snahou využívat místní zemědělskou produkci, ale také objevováním divoce rostoucích rostlin a jejich využíváním v domácnosti. Touha po větší nezávislosti na centralizovaném hospodářství vede k hledání jiných zdrojů, a v tomto případě skutečně platí, že kdo hledá, najde! Pozorné rozhlédnutí po letní krajině nám odhalí dříve přehlíženou pastvinu, jež se prostírá všude okolo. Našinec si uvědomí, že v přírodě je možné běžně najít obrovské množství jedlých rostlin a sklidit je, aniž by to někomu vadilo. Vidíme mirabelky, jablka, lesní jahody, černý bez, křen a na podzim jeřabiny či šípky. Mnoho planých rostlin je nejen jedlých, ale i velmi výživných. Někdy se dají jíst syrové, jindy jen tepelně upravené, každopádně mohou tvořit značnou část našeho jídelníčku — vždyť naši předkové z jejich kvality a energie hojně těžili. Kdysi se například dobře vědělo, jak používat plody našich domácích keřů jako třeba dřínu, dřišťálu nebo hlohu. Dobrovolně jsme se o tyto přísady připravili, nikdy však není pozdě znovu k nim „přičichnout“.

Důvodem pro vyzkoušení „plevele“ ostatně může být také snaha potěšit chuťové pohárky, znuděné jednotvárnou stravou. Pro zvídavého kuchaře či kuchařku je každé jídlo experiment a s nadšením vítá myšlenku přírody jako bezedné kořenky kulinářských přísad. Koneckonců systém pokus-omyl stále nebyl překonán…

Výživný plevel

Všichni víme, že v zelenině a ovoci je spousta důležitých vitamínů a minerálů, a že fungují jako prevence proti nemocem. Jenže podle čeho někdo určil, které zelené kytky se nazvou „zeleninou“ a budou se ve velkém pěstovat? A co lidstvu provedly ty ostatní, jež mnohdy nebyly o nic méně výživné?

Je nesporné, že odrůdy zemědělských plodin šlechtěné dlouhá desetiletí jsou chutnější, dostupnější i vzhledově lákavější. Přesto nelze divoce rostoucím rostlinám upírat jejich často překvapivě vysoký obsah vitamínů či nerostných látek, bohatou paletu stopových prvků a dalších specifických látek s vysokou biologickou účinností a mnohdy i léčebným účinkem. Třeba taková hojně používaná petržel, která působí detoxikačně a pozitivně ovlivňuje trávení, se dá bez problému nahradit lopuchovým kořenem. Také klasický pokrm ze špenátu lze stejným způsobem připravit z listů všudypřítomného plevele — kopřivy, přičemž zachováme i příznivý dopad na krvetvorbu. Kdyby si někdo chtěl dát tu práci, pravděpodobně by ke každé „zelenině“ nalezl jinou rostlinu s obdobným účinkem. Ve chvíli, kdy nám chybí nějaký ten vitamín či minerál, je dobré vědět, že jej najdeme i jinde než ve specializovaném regálu — můžeme se podívat do staré knížky o léčivých bylinách (nebo na internet) a utrhnout si potřebný mikroelement přímo ze země. A proč se nevydat jednou za čas na louku místo do obchodu, stejně jako chodíme s košíkem do lesa na hříbky? S takovýmto pohledem se pro nás celý svět může stát jediným obrovským záhonem.

Tento pohled sdílejí zejména vitariáni, zastánci výživového směru odmítajícího jakoukoli tepelnou úpravu potravy. V praxi to znamená, že vitariáni se vyhýbají například obyčejné vařené rýži či bramborám a nepozřou ani takový rohlík, protože je upečený. Tito lidé věří, že pouze syrová strava si v sobě zachovává opravdovou energii, chuť, vitamíny, minerály a enzymy. To vše se totiž teplem ničí. Základem vita stravy jsou syrové rostliny a jejich plody, zejména čerstvá zelenina a ovoce, dále obilniny, některé luštěniny, brambory, olejnatá semena, ořechy a různé bylinky. Není divu, že vitariáni berou plané rostliny jako naprosto přirozenou součást jídelníčku a nedělají při tom dlouhé cavyky. Jak píše na jejich webu vitarian.cz pseudonym Člověk, „někdy jdu na všechny čtyři a pampelišku upásnu…“

Bylinkový čaj versus salát z listí

Používání bylinek k léčení ve formě odvarů a obkladů je však zatím nesporně rozšířenější než jejich využití jakožto přísad do pokrmů. Téměř magickou sílu heřmánku, s níž vítězí nad záněty, uznávají i ti největší odborníci. Stejně tak uklidňující meduňku, močopudné brusinky nebo vlaštovičník jako zaručený lék na bradavice. I lékárny nabízejí závratné množství (pracně vyrobených) koncentrátů a extraktů, nemluvě o nekonečném množství bylinných „čajů“. Jak je možné, že lidé se v dnešní době nebrání vaření šípkových čajů při nachlazení, ale pampelišku si do salátu přidá jen málokdo?

Jedna z možných odpovědí zní, že sbírání divoce rostoucích rostlin naráží na řadu úskalí. Ze všeho nejdůležitější je správně určit, jaký druh rostliny držíme v ruce. Protože omylem si do jídla nasekat konvalinkové listy místo medvědího česneku, to by ocenili pouze milovníci střevních křečí. Nejlepší je samozřejmě sbírat byliny, které dobře známe, případně které jsme předem důkladně prostudovali a víme, jak je odlišit od podobných druhů. S planými rostlinami je to zkrátka jako s houbami — některé jsou jedovaté a někdy dochází k záměnám. Můžeme si šeredně ublížit. Proto nikdy není na škodu schovat si trochu požité stravy pro případ otravy…

Také bychom neměli zapomínat na možnou alergickou reakci, protože i když podle doporučení přátel, babičky či starých receptů se může kytička zdát jednoznačně prospěšná, neznamená to, že naše vlastní imunitní buňky budou mít stejný názor. Raději proto vždy testujeme na sobě ještě neozkoušené plodiny v malých dávkách. Jestliže tělo neprojeví nesouhlas, můžeme už při následujícím vaření použít větší množství. Ovšem ani v případě, že nejsme na žádnou látku alergičtí, se nic nesmí přehánět. Každá bylina může být jedem i lékem současně, hranice mezi těmito variantami závisí především na množství účinné látky dané rostliny. Stejné je to však s každou látkou v domácnosti — i obyčejná kuchyňská sůl je při vysoké dávce pro člověka toxická.

Avšak nejen naše vlastní tělo, ale i příroda si zaslouží ohledy. A jelikož škubání vzácných druhů jí právě neprospívá, měli bychom být před utrhnutím preventivně opatrní. Pokud vidíme, že v okolí roste jen několik jedinců vybraného druhu, raději si nechme zajít chuť a zpestřeme si oběd nějakým všudypřítomným plevelem.

Užitečné odkazy: planerostliny.com, www.vitarian.cz, www.jerabina.xf.cz

Na první jarní výhonky se těším celý rok

O pár postřehů k využití planých rostlin se s námi podělil zakladatel webových stránek planerostliny.com, vystupující pod jménem Berka.

Co vás vedlo k využívání planých rostlin při vaření?

Vařím pro radost a zábavu již asi 25 let a stále objevuji nové možnosti v přípravě i v prezentaci, například tento týden jsem dělal raut na vernisáži Connecting people v Hradci Králové. Plané rostliny jsou jednou z oblastí, které rozhodně stojí za to probádat. Přinášejí nové možnosti a zejména nečekané chutě.

Na co si dáváte při konzumaci planých rostlin pozor?

Naprostou nutností je přesně rozeznat danou rostlinu a u dosud neznámých se důkladně ujistit, že jsme ji bezpečně poznali. Mnoho rostlin je jedovatých, důsledky záměny mohou být podobné jako u hub.

U kterých druhů hrozí nebezpečí záměny především?

Doporučuji začít s těmi rostlinami, které znáte jménem. Kopřiva, lopuch, jitrocel, lípa, sedmikráska… Nedají se splést s ničím jedovatým. Riskantní na záměnu jsou miříkovité — je to několik různých rostlin, které mají stejné bílé květy a liší se listy. Listy jsou charakteristické, ale pokud se budete orientovat pouze podle květu, ochutnáte místo plané mrkve nebo kerblíku jedovatý bolehlav nebo rozpuk.

Zaznamenáváte úbytek planých rostlin v přírodě?

Příroda je mocná, planých rostlin je všude dostatek. Je třeba si uvědomit, že žádná rostlina neroste celoplošně, každá vyhledává určitý biotop. Biotopy zanikají a vznikají nové — tak to v přírodě chodí. Úbytek planých rostlin pozoruji zejména v zimních měsících ;-). O to větší je na jaře radost z jejich příbytku.

Které plané rostliny jste si na talíři obzvlášť oblíbil?

Na první jarní výhonky se těším celý rok. Oblíbil jsem si kerblík, kopřivu, jarní pampelišku, lopuchový kořen, sedmikrásku, mladé listy lípy, šípkový květ i plod, lesní jahody a maliny, list maliníku na čaj, plané třešně… Také šneci (sice nejsou planými rostlinami, pro mě jsou však v podobné kategorii) po burgundsku jsou laskominou.

(bj, vk)
Další 7.G rozhovory najdete tady.

Polévka, salát, kafe, parfém…

Pro zvídavé čtenáře/ky máme několik ukázek planých receptů:

Šťovíková polévka

Šťovík sbíráme na jaře, kdy je mladý a křehký a má nejvýraznější chuť. Dvě hrsti nasekaného šťovíku osmahneme v hrnci na másle a zaprášíme moukou. Po troškách zalíváme připraveným zeleninovým vývarem (1,5 litru) a dvacet minut mírně vaříme. Na závěr sejmeme hrnec z plamene, rozmícháme dva rozkvedlané žloutky a ještě krátce povaříme. Polévku dochutíme solí a pepřem a podáváme.

Smažené bezové květy

Bezové květy trháme i se stopkou a to v takovém množství, aby byl alespoň čtyřnásobek květů na jeden „obalenec“. Klidně však i šestinásobek. Bezové květy omyjeme, připravíme si do jednoho talíře rozmíchané vejce s trochou mléka a soli, do dalšího strouhanku. Vejce nekořeníme, protože květ bezu je sám o sobě velmi aromatický. Vezmeme zvolený počet květů a zapleteme je do sebe, načež vytvořený spletenec obalujeme ve směsi vejce a mléka a pak ve strouhance. Smažíme na rozpáleném oleji po obou stranách dozlatova. Podáváme ozdobené kysanou smetanou a čerstvými bylinkami.

Pampeliškový salát

Pampelišku je nejlepší sbírat na jaře. Velké zelené růžice vyřízneme ze země, tak rychle naplníme košík. Hořkou chuť budoucího salátu eliminujeme co nejmenším množstvím velkých listů. Nejchutnější jsou nejmenší, ještě světle zelené lístky, které nejsou hořké — ovšem sběr nám tak zabere delší dobu. Odstraníme malé návštěvníky a propereme listy ve studené vodě. Listy nasekáme, přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a třený česnek. Zálivku můžeme připravit obdobně jako na klasický salát nebo jakkoli jinak, fantazii se meze nekladou. Zamícháme a servírujeme.

Pampeliškové kafe

Na jeden šálek kávy budeme potřebovat asi 25 menších kořínků pampelišky. Po umytí je dáme asi na dvacet minut do trouby vyhřáté na dvě stě stupňů. Jakmile zhnědnou, můžeme je rozmixovat nebo pomlít. Jedna porce pampeliškové kávy odpovídá dvěma polévkovým lžícím umletého prášku.

Parfém z růží

Nasbíráme 1,5 kg okvětních lístků růže, které pozvolna vaříme přibližně dvě hodiny v 1,5 litru vody. Následně je několikrát přefiltrujeme přes jemné plátno, dokud se nezbavíme všech pevných částeček. Po vychlazení přelijeme do vzduchotěsné lahvičky a přidáme pár kapek alkoholu bez zápachu. Parfém uchováváme v lednici.

A nevíte-li, z čeho všeho se dá udělat mouka, vězte, že třeba z žaludů, kaštanů, merlíku bílého, orobince nebo rákosu… Další recepty najdete na www.conovehonakopci.cz či www.jitrnizeme.cz.