Pandémia, ktorá zasiahla svet na začiatku roku 2020, pre väčšinu z nás znamenala radikálnu zmenu životného štýlu. Svet sa spomalil, práca aj škola sa presunula do online priestoru, obmedzilo sa stretávanie s rodinou, priateľmi, s ľuďmi všeobecne. Zavreli sme sa do svojich domovov. Ale čo sa stalo s ľuďmi, ktorí nemajú to šťastie mať strechu nad hlavou? Ako pandémia ovplyvnila ich životy? Na tieto otázky a mnoho ďalších nám odpovedali Dagmar Kocmánková, výkonná riaditeľka organizácie Nový Prostor, ktorá vydáva rovnomenný časopis, a Jan František Krupa, národný riaditeľ sociálnych služieb Armády spásy.
Celý text je přístupný za 22 korun, nebo předplatitelům a předplatitelkám. S předplatným získáte přístup nejen k tomuto článku, ale i k tisícům dalších, publikovaných v 7.G od roku 1991. Roční e-předplatné stojí od 270 korun a zahrnuje i přístup k 7.G číslům ve formátech pdf, epub a mobi. Roční předplatné tištěné verze můžete získat od 450 Kč. Podrobnosti najdete na www.sedmagenerace.cz/obchod.
Pokud si 7.G předplácíte, přihlaste se vpravo nahoře.
Kupte si jen tento článek za 22 korun.
Děkujeme za jakoukoli formu podpory.
Jednorázový nákup článku
Jeden komentář: “Lidé bez domova se bojí covidu relativně méně”
Napsat komentář
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Stydět by se neměli ti, kteří mají málo, nýbrž ti kteří mají víc než sami potřebují. Bohužel, ze života se vytratila radost a nahradily ji povinnosti. Proto se nelze divit spoustě lidem, že raději budou svobodnými žebráky, než bohatými otroky. Těchto lidí si moc vážím, protože se nebojí život žít se všemi radostmi a utrpením, jaké život nabízí. Když vidím některé, jak kolem života jen našlapují, aby se náhodou neumazali nebo nevystavili potenciálnímu nebezpečí, tak mám radost z toho, že jsem svůj život i přes těžkosti a různé pochybnosti zaměřil touze po svobodě na úkor obohacení se. Věděl jsem, že horší než materiální žebrák je mít zakrnělou duši. Lidé by měli přestat život studovat a začít jej žít. .