Obnova přírody, kterou má Národní plán na obnovu přírody (NPOP) nastartovat, vychází z jednoduché myšlenky: pokud krajina jako celek chátrá, chránit jednotlivé ohrožené druhy a vyhlašovat rezervace už nestačí. NPOP proto míří na celé ekosystémy, na lesy, řeky, mokřady, zemědělskou půdu i městskou zeleň, z nichž má postupně vytvořit fungující, propojený a odolný komplex. V praxi si pod tím můžeme představit revitalizaci napřímených vodních toků, odstraňování nepotřebných meliorací, jež dnes vysušují krajinu, zakládání remízků a stromořadí mezi poli nebo proměnu zanedbaných ploch ve městech v parky. Cílem je krajina, která zadrží vodu, nabídne domov opylovačům i mizejícím druhům ptáků a lépe ustojí sucha, povodně a další projevy měnícího se klimatu.
Klíčovým tématem NPOP a jeho pomyslnou páteří je proto biodiverzita. Jedině díky pestrosti druhů, jejich stanovišť a vztahů mezi nimi mohou ekosystémy skutečně fungovat. Biodiverzita však na české i evropské úrovni klesá. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) označuje tento stav za „patrně vůbec nejzávažnější ekologický problém současnosti“, jakému v Česku i v Evropě čelíme. Jeho míru si můžeme ukázat i na konkrétních číslech. Podle ucelené analýzy evropského Červeného seznamu, zveřejněné v roce 2023 v časopise PLOS One, je vyhynutím ohrožena asi pětina všech druhů, přesněji 27 % rostlin, 24 % bezobratlých a 18 % obratlovců, přičemž další jsou pak v takzvaném populačním poklesu. A podobné statistiky můžeme dohledat také pro Česko — dle AOPK ČR hrozí „úbytek jedinců či vyhynutí“ více než polovině druhů ptáků, plazů, obojživelníků, ryb i cévnatých rostlin.
Evropští politici si přitom dávali za cíl pokles biodiverzity zastavit už do roku 2010 a následně do 2020. Šlo však o čistě dobrovolné závazky bez právního ukotvení, a zřejmě právě proto je nedokázali proměnit ve skutečnost. Na scénu tak přichází v úvodu zmíněný Nature Restoration Law (NRL, Nařízení o obnově přírody), první nástroj, který z obnovy přírody dělá právně vymahatelnou povinnost členských států, a NPOP, jeho, řekněme, domácí provedení.
Třicet do 2030
NRL zároveň představuje dosud nejucelenější rámec péče o poškozenou přírodu. Zástupci EU se jím zavázali do roku 2030 zavést opatření alespoň na pětině rozlohy pevniny a moří. Členským státům pak uložili zlepšit do stejného roku stav nejméně 30 % poškozených stanovišť s tím, že toto procento bude nadále stoupat tak, aby v polovině století byla obnovena prakticky všechna stanoviště. Tvůrci nařízení pak navíc ke každému typu prostředí přidali sadu ukazatelů, podle nichž má být pokrok vyhodnocován — například u polí mohou odborníci sledovat množství uhlíku uloženého v půdě, u lesů objem mrtvého dřeva a u vodních toků jejich propojenost. Konkrétní hodnoty, jež by ze strádajícího stanoviště udělaly prosperující, ale nestanovili, a tím se dostáváme zpět k NPOP.
Popovodňové regulace meandrů řeky Odry, foto: Jana K. Kudrnová.
Úkolem tvůrců jednotlivých národních plánů obnovy je zaplnit prázdná místa, jež NRL v opatřeních záměrně ponechává. V Česku byl plán tvořen pod taktovkou Ministerstva životního prostředí a ve spolupráci s více než stovkou dalších subjektů — od akademiků až po samosprávy a spolky —, jejichž zástupci se po dobu zhruba dvou let scházeli v několika pracovních skupinách.
Pět z nich, takzvaných tematických expertních skupin, se věnovalo jednotlivým ekosystémům a oblastem podle věcných článků nařízení: přírodním stanovištím a evropsky významným druhům, sídelním ekosystémům, řekám a záplavovým územím, opylovačům a zemědělství, a konečně lesům. Šestá, ad hoc skupina pro prováděcí nástroje, řešila průřezová témata, mezi nimi i finance a komunikaci. Práci všech těchto těles pak zastřešovala Horizontální koordinační platforma, která vyhodnocovala jejich výstupy a určovala, jakým směrem se bude příprava plánu ubírat. Vedle nich ale vznikla ještě samostatná mezirezortní skupina pod vedením AOPK ČR, jež se starala o data a monitoring.
Stovka opatření, finance žádné
Po formální stránce určené členy Evropské komise je výsledný plán rozdělen do tří částí, jejich konkrétní naplnění však již bylo v rukou českých autorů. V té první, obecné, zasazují obnovu přírody do národního kontextu — ukazují, kde se její cíle protínají s dalšími politikami státu, ať už jde o ochranu klimatu, hospodaření v krajině nebo Strategický plán Společné zemědělské politiky. Jde o část spíše rámcovou, jejímž úkolem je vysvětlit, proč se Česko do obnovy přírody pouští, s čím vším souvisí a jaké přínosy i náklady s sebou nese.
Konkrétnější jsou pak autoři v části druhé, členěné podle jednotlivých typů prostředí či skupin druhů. U každého z nich, ať už jde o sídelní zeleň nebo populace opylovačů, uvádějí jejich současný stav a specifickou povinnost, jež musíme splnit, aby se stav zlepšil, třeba odstranit umělé překážky a obnovit volně tekoucí řeky a funkce niv. V některých případech je cíl stanoven proporčně, kupříkladu zlepšit kondici nejméně třetiny z 1022 čtverečních kilometrů napříč Českem, jež jsou podle plánu ve špatném stavu. Jinde jde o povinnost obrátit dlouhodobý trend: například v zemědělské krajině má opět stoupat početnost ptactva a v lesích narůstat podíl původních dřevin.
Foto: Hnutí DUHA.
Největší pozornost však logicky poutá část třetí, v níž autoři sepsali samotná opatření, tedy konkrétní kroky k nápravě a jejich navázání na cíle celého nařízení. Plán jich nabízí přes sto a sahají od obnovy rašelinišť a mokřadů přes podporu přirozené druhové skladby lesů, omezování světelného znečištění s ohledem na opylovače, zakládání zelených střech až po šetrnější hospodaření na orné půdě. Jednotný formát z Bruselu předpokládá, že u každého opatření autoři ještě určí, kdo za jeho realizaci ponese odpovědnost, dokdy bude hotové a z jakých peněz se zaplatí. Ti čeští však hned v jeho úvodu přiznávají, že „podoba finančních nástrojů je aktuálně předmětem dalšího projednávání“. Financování tedy u jednotlivých opatření až na výjimky zatím nenajdeme.
Seznam zbožných přání
V této podobě odprezentovali Národní plán na obnovu přírody představitelé Ministerstva životního prostředí 21. dubna během semináře, jímž zároveň otevřeli možnost veřejné diskuse. Zájemci se do ní mohli zapojit dvěma způsoby. Prvním byl krátký dotazník o tom, jak by si obnovu přírody v Česku představovali, které změny v krajině je nejvíce trápí a co by měl NPOP hlavně řešit. Jak ukazují výsledky, dostupné zhruba od poloviny května na webu ministerstva, 92 % respondentů obnovu přírody podporuje a podle 89 % by měla být v našem veřejném zájmu, podobně jako průmysl nebo doprava. Zároveň ale zastávají názor, že by ji měla mít na starost státní správa a samosprávy, případně spolky na ochranu přírody a vlastníci pozemků.
Druhý způsob revidování NPOP umožňoval reagovat přímo na text plánu — stáhnout si jeho pracovní verzi a vepsat do ní vlastní komentáře, případně zaslat souhrnný dokument s připomínkami. Právě tuto možnost využila řada expertů a členů organizací, a to i těch, kteří se během oněch dvou let na tvorbě plánu podíleli. Jak totiž píše ve společném prohlášení ze 7. května šestice nevládek: „V procesu příprav plánu bohužel došlo k významnému oslabování navrhovaných opatření a v současném stavu řada z nich postrádá důležité detaily, které by zaručily, že bude opravdu docházet k obnově poškozených ekosystémů.“ Podle těchto odborníků z Beleco, České společnosti ornitologické, Hnutí DUHA, Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj, Zeleného kruhu a Světového fondu na ochranu přírody (WWF Česko) byl plán doslova vykuchán a formulován tak, že místo ambiciózních řešení, jaké požaduje Nařízení o obnově přírody, přinese spíše další roky váhání a odkladů. „Není důvod si myslet, že nynější návrh plánu změní cokoliv v terénu. Je to spíš takový seznam zbožných přání,“ komentuje jej Jan Skalík z Hnutí DUHA.
Něco chybí, něco přebývá
V připomínkách, jež jsem měla k dispozici k nahlédnutí, opakují kritici současné podoby NPOP několik hlavních problémů. První se týká indikátorů, jimiž má být hodnocen stav obnovy — autoři plánu je sice u jednotlivých typů prostředí vyjmenovali, jejich takzvané uspokojivé úrovně, tedy konkrétní hodnoty, jichž musíme dosáhnout, ale podle svých slov doplní až v dalších fázích. „Ministerstvo to prezentuje tak, že v době podání plánu do Bruselu uspokojivé úrovně stanovené nebudou. Role indikátorů tím poměrně klesá,“ potvrzuje Skalík. Hnutí DUHA proto v oficiálním dopisu ministerstvu ze 14. května žádá po autorech kompletní přepracování dokumentu tak, aby byly u každého opatření uvedeny cílové hodnoty indikátorů, a to k rokům 2030, 2040 a 2050.
Foto: Etivari, Pixabay.com.
Druhým problémem je dle připomínek celkové směřování NPOP, což je nejvíce viditelné na příkladu zemědělských ekosystémů, jež pokrývají přes polovinu rozlohy státu. Z osmatřiceti navržených opatření jich sedmadvacet pouze kopíruje již existující dotační schémata, navíc s časovým rámcem do roku 2027, kdy má teprve začít platit finální verze plánu. Autoři dokumentu tak v zásadě nepřicházejí s žádným novým postupem pro obnovu přírody, přestože právě stávající praxe v zemědělství vedou k úbytku druhů i zhoršování stavu půdy. „Ministerstvo zemědělství rezignuje na odpovědnost za obnovu zemědělských ekosystémů a odmítá plán chápat jako závazný nástroj se skutečnými cíli,“ doplňuje kritiku Alžběta Procházková z WWF Česko ve zmiňovaném prohlášení organizací.
Třetí soubor výtek míří na články 4 a 12 řešící chráněná stanoviště a hospodářské lesy. Opět tu kritikům vadí hlavně vágnost, s níž jsou opatření popisována. V návrhu jich sice zaznívá mnoho, chybí ale harmonogram, podle něhož budou zaváděna, a rovněž vymezení konkrétních lokalit, kde se mají aplikovat. Dle společného prohlášení neziskových organizací tak hrozí, že zůstanou pouze na papíře. V případě lesů je pak situace ještě kritičtější — do plánu totiž autoři zařadili i kroky, jež mohou biodiverzitu snižovat, třeba hnojení a vápnění.
V neposlední řadě pak ministerstvo narazilo i v otázkách transparentnosti, byť mu ji NRL přímo ukládá, neboť vypracování plánu musí být „otevřené, transparentní, inkluzivní a efektivní“. V dopise Hnutí DUHA proto kritika míří na „zobecnění podoby plánu a snížení jeho ambicí v netransparentních krocích zahrnujících jen některé zvolené aktéry, a to podle nejasného klíče“. Jinými slovy: verze předložená k veřejné debatě neodpovídala dokumentu, jejž původně expertní skupiny sestavily, a změny v ní proběhly bez toho, aby o nich byli všichni zúčastnění informováni. „Úředníci Ministerstva životního prostředí vědí, že co bude v rozporu mezi rezorty a s čím lidé na Ministerstvu zemědělství nebudou zcela spokojeni, tak to neprosadí,“ objasňuje Skalík.
Bez zemědělců a lesníků?
Podle kritiků stojí za problematickými částmi NPOP právě dynamika procesu jeho tvorby. V pracovních skupinách sice působili zástupci nejrůznějších stran, od podniků Povodí po členy neziskovek, jejich práce ale většinu času zůstávala ve velmi obecné rovině. „Bylo to spíš takové seznamování s procesem a tématy, než že by se jednalo o konkrétnostech,“ vysvětluje Skalík.
Specifičtější podobu tak plán získal až v průběhu letošního ledna a února, tedy jen několik týdnů před zveřejněním, a tehdy také vyvolal nejsilnější reakci. Členové Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů (SVOL) se ohradili, že by jim dle jejich názoru „maximalisticky nastavená opatření“ způsobila ekonomické ztráty až 14 miliard korun ročně. „Původní návrhy představovaly z pohledu vlastníků nestátních lesů velmi tvrdé a obtížně realizovatelné varianty. Řadu z nich se podařilo korigovat, nicméně naše nejistota a obavy trvají,“ říká v tiskové zprávě předseda SVOL Jiří Svoboda s tím, že v plánu nesmí chybět jasně definovaný systém finanční podpory.
Foto: Mikes1978, Pixabay.com.
Pod tlakem SVOL a Agrární komory ale plán oslabil. Skalík uvádí, že symbolickým zlomem bylo společné prohlášení ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé sobě) a ministra zemědělství Martina Šebestyána (nestraník za SPD). Politici v něm shodně prohlašují, že krajina se nemá chránit bez zemědělců a bez lesníků, kteří by měli mít možnost se na přípravách takových plánů podílet. Přestože svými slovy mířili hlavně na dokument Politika ochrany krajiny, ne přímo na NPOP, členové nevládek vnímají, že se projevují i v něm. „Prohlášení působilo, jako kdyby byli vynecháni, což vůbec není pravda. Naopak perspektiva toho, co je pro ně ekonomicky nezatěžující, vždy převládá,“ podotýká Skalík. Strukturální problém je podle něj navíc ještě hlubší. „Ministerstvo zemědělství má de facto právo veta. Podřízenost Ministerstva životního prostředí je tady do nějaké míry strukturně odjakživa.“
Co bude dál
Připomínky z veřejné konzultace musejí autoři plánu vypořádat během letních měsíců, přičemž dokument zároveň projde mezirezortním připomínkovým řízením a bude schválen vládou. Podle harmonogramu jej pak 1. září obdrží členové Evropské komise, již mají půl roku na posouzení a vyhodnocení. Následně přijde druhá, finální veřejná konzultace a v září 2027 by měla začít platit závazná podoba plánu. Ani to však nemusí být tak úplně konečná — první revize plánují politici na roky 2030 a 2032, další pak o dekádu později.
Šestice nevládek, jež stávající podobu plánu kritizuje, počítá s dalším prosazováním svých pozic i ve fázích vyjednávání mezi ministerstvy a Evropskou komisí. Organizace navíc pracují na zatím neformálně nazvaném „Stínovém národním plánu obnovy přírody“, jímž chtějí ukázat, jak by mohl vypadat dokument, díky němuž bychom cíle NRL opravdu naplnili. Věří, že by Stínový plán mohl posloužit i jako podklad pro budoucí revize NPOP, jejich hlavním cílem ale zůstává prosadit změny už do první závazné podoby.
Přestože tedy bylo Česko během zrodu Nařízení o obnově přírody považováno za jeden z progresivnějších států, dnes oproti unijním kolegům zaostáváme. „Jak se rozpadla politika a vize ministerstva v ochraně přírody, tak ztrácíme krok s ostatními zeměmi,“ podotýká Skalík. Lidé, v jejichž jméně politici argumentují, si přitom paradoxně přejí pravý opak. Podle průzkumu agentury Focus podporuje 79 % obyvatel Česka ambicióznější variantu NPOP, a to i napříč politickým spektrem — mezi voliči Motoristů sobě je to dokonce 80 %. Nezbývá tak než doufat, že politici hlas lidu nakonec ve větší než malé míře vyslyší.
Připravila Karolína Kupková. Kontakt: kajakupkova@seznam.cz.
Podpořeno švýcarským příspěvkem na snižování hospodářských a sociálních rozdílů v EU.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář