Skutečná cena předplatného

27. února 2021 /
foto: archiv F
Streamovací služby s měsíčním předplatným typu Netflixu nebo Spotify se těší velké oblibě už po dlouhá léta, i v Česku zájem o ně stále stoupá. V důsledku celosvětových protiepidemických opatření navíc počet jejich aktivních uživatelů v průběhu minulého roku narůstal ještě dramatičtěji než dříve. Přístup ke kvalitnímu obsahu je dnes nebývale snadný a také velmi levný. Jak už to ale bývá, zase tak výhodné to není — část ceny za nás totiž platí planeta.

 

Na první pohled se může zdát, že díky internetu si od nás životní prostředí trochu oddechlo. Bez něj bychom možná ve chvílích nudy museli sednout do auta a zajet si pro fyzickou podobu filmu nebo hudebního alba (vyrobenou z velmi obtížně recyklovatelné směsi plastů a kovu) do nejbližšího obchodu či půjčovny. Dnes stačí otevřít kterékoli zařízení s přístupem k síti, jichž průměrný uživatel internetu vlastní tři kusy, a můžeme se ponořit do téměř nekonečných vod filmů, seriálů, hudby a mnoha dalších možností online zábavy, která je zdánlivě naprosto nehmotná, a tím pádem i neškodná. Zatímco ekologickou stopu fyzických objektů, které musely být z něčeho a nějak vyrobeny a poté dopraveny až do našich rukou, je poměrně jednoduché si představit, s environmentálním dopadem našich online činností už to tak snadné není. Můžeme mít pocit, že zásluhou internetu spotřebováváme méně, ve skutečnosti se však naše spotřeba jen stala nenápadnější. Podle studie, kterou na začátku roku 2020 zveřejnil pařížský think tank The Shift Project, vykazují momentálně digitální technologie větší uhlíkovou stopu než letecký průmysl.

Streamujeme s radostí — a s emisemi

Naše online činnost má dnes na svědomí 3,7 procenta globálních emisí CO2 (oproti leteckému průmyslu s 2,5 procenta), přičemž téměř jedno celé procento připadá jen na přenos a sledování video obsahu. Z tohoto jednoho procenta tvoří největší díl videa na streamovacích platformách, které vysílají filmy a seriály (jako například Netflix, Amazon Prime nebo Disney Plus), hned po nich následují videa pornografická. Environmentální impakt streamování s vysokým rozlišením se v minulém roce stal žhavým tématem poté, co The Shift Project ve své zprávě uvedl, že 30 minut strávených na Netflixu, který je největším placeným poskytovatelem filmů a seriálů online na světě, se z hlediska škodlivosti pro planetu rovná šesti a půlkilometrové jízdě v benzínovém autě. Jelikož na konci roku 2020 měl Netflix přibližně 195 milionů předplatitelů, mohla média tak obrovské číslo jen těžko přehlížet.

Několik vědců nicméně vzápětí studii zkontrolovalo a odhalilo v ní pár chybných předpokladů, které negativní dopad zhlédnutí průměrného seriálového dílu významně nadhodnotily. Upravená verze Mezinárodní agentury pro energii (IEA) je proto už podstatně méně dramatická — půlhodinka u Netflixu má podobnou ekologickou stopu jako 200 metrů v konvenčním autě, nebo dokonce jen 20 metrů (taky v konvenčním autě) v zemích s nízkouhlíkovými zdroji energie, protože tam mají online činnosti menší dopad. Pařížský think tank svou chybu přiznal, zároveň ale prohlásil, že na žádné další výsledky studie tento nedostatek vliv neměl. Faktem navíc stále zůstává, že Netflix svou celkovou spotřebu energie v roce 2019 zvýšil o 84 procent na 451 tisíc megawatthodin, což je množství, které by vystačilo čtyřiceti tisícům průměrných amerických domácností po celý jeden rok.

Kde se skrývá neviděné

Všechno, co smartphone, tablet nebo počítač dělá, vyžaduje energii. Stejně tak je energie potřeba k provozu obrovských datových center, ve kterých je online obsah uložen, a k jeho přenosu až ke koncovému uživateli. Jelikož k výrobě této energie pořád využíváme převážně fosilní paliva, je vhodné se nad tímto aspektem našeho života zamyslet stejně jako například nad tím, jakou volíme stravu či způsob dopravy. Zatímco z pohledu jednotlivce je hodinové posezení doma u Netflixu možná pro životní prostředí lepší než výlet do kina, stejně jako jindy platí, že všeho moc škodí — problém představuje především to, že stále více lidí tráví stále více času sledováním filmů a seriálů ve stále vyšší kvalitě, přičemž rovnice zní, že čím vyšší je rozlišení videa, tím více energie jeho uložení, přenos a přehrání stojí. Uchování deseti hodin filmu ve vysokém rozlišení v datových centrech je na energii mnohem náročnější než skladování všech anglicky psaných článků na Wikipedii dohromady. Pokud jde o samotný přenos audiovizuálního obsahu, v roce 2018 byl zodpovědný za více než 300 milionů tun CO2, což odpovídá množství, které země velikosti a úrovně Španělska vyprodukuje za rok ve všech odvětvích dohromady.

foto: archiv F

Snažíme se, říká Netflix

Na Netflix jako na poskytovatele zábavy vrhá poněkud pozitivnější světlo fakt, že se svůj dopad na životní prostředí rozhodně nesnaží popřít ani ignorovat. Na stránkách společnosti lze snadno najít pravidelně aktualizované informace o tom, jaká je její přímá a odhadovaná nepřímá spotřeba energie, stejně jako slib, že se zavazuje svůj negativní vliv usilovně snižovat. „Co se týče energie, kterou spotřebujeme my sami (například ve vlastních kancelářích, skladech DVD nebo telekomunikačních centrech), snažíme se jí využívat co nejméně, a poté 100 % této elektřiny pokrýváme certifikáty obnovitelné energie (REC),“ píše se na webu. To ovšem neznamená, že sto procent energie, kterou společnost využije, pochází z obnovitelných zdrojů. Certifikáty obnovitelné energie fungují na podobném principu jako uhlíkové kompenzace. Přímá spotřeba navíc tvoří ten úplně nejmenší díl skládačky. To, co je na celém procesu energeticky nejnáročnější, tedy provoz datových center a doprava ke sledujícímu, nemá na starosti Netflix sám, ale další společnosti, se kterými spolupracuje. Těmi největšími poskytovateli služeb pro Netflix jsou Amazon Web Services a Google Cloud. Amazon na toto téma uvedl, že cloudová úložiště (typ sdíleného datového úložiště, jehož prostor je možné si od poskytovatele pronajmout), která obě tyto společnosti využívají, mají na rozdíl od tradičních serverů většinou vyšší míru obsazenosti. To má za následek vyšší efektivitu, a tím pádem i nižší spotřebu energie.

Stále však zbývá možná většinová část nepřímé energetické spotřeby, kterou představuje doručení obsahu až ke koncovému uživateli. Protože je Netflix dostupný už ve 190 zemích světa, má tuto cestu na starosti obrovské množství různých lokálních poskytovatelů internetového připojení, nad jejichž fungováním nemůže mít Netflix žádnou kontrolu. Svou odhadovanou nepřímou spotřebu se snaží vybalancovat uhlíkovými kompenzacemi, tedy investováním do environmentálně prospěšných projektů po celém světě. Otázkou zůstává, jestli by se společnost, jejíž cena je odhadována na 194 miliard dolarů, přece jen nemohla snažit o trochu víc. Velmi nenáročné by bylo například přestat zbytečně zvyšovat rozlišení svého obsahu, protože tato změna je už jen těžko postřehnutelná lidským okem, zato se však citelně projevuje na spotřebě energie.

Stále stejná písnička

V podstatě to samé, co bylo řečeno o streamování video obsahu, může být řečeno i o streamování hudby. Přechod od CD k poslechu hudby online sice znatelně snížil množství vyprodukovaného odpadu (objem plastů spotřebovaných hudebním průmyslem klesl v roce 2016 na osm milionů kilogramů z 61 milionů kilogramů v roce 2000), zato ale generuje podstatně více skleníkových plynů. Ukazuje to studie s názvem The Cost of Music zveřejněná v roce 2019 jako společný projekt Univerzity v Oslu a Glasgowské univerzity. Hudba je dnes levnější a dostupnější než kdy dříve, zároveň má ale zdaleka největší ekologickou stopu za celou historii. Muzikolog a hudebník Kyle Devine ve své knize Decomposed: The Political Ecology of Music píše, že v roce 2016 vyprodukovalo streamování a stahování hudby zhruba 194 milionů kilogramů emisí skleníkových plynů — což je asi o 40 milionů kilogramů více, než kolik emisí připadalo v roce 2000 na všechny hudební formáty dohromady. Pro rok 2020 by byl tento údaj pravděpodobně ještě mnohem vyšší, a to nejen kvůli času strávenému v karanténě.

foto: Oscar Vargas

Naštěstí i Spotify, přední světová služba pro streamování hudby původem ze Švédska, která je dnes dostupná v 92 zemích světa a kterou využívá přibližně 286 milionů lidí, bere svůj dopad na životní prostředí poměrně vážně. „Věříme, že transparentnost buduje důvěru a respekt,“ říká společnost. „Tím je řízena naše cesta za udržitelností.“ Ve výroční zprávě o svém environmentálním a společenském dopadu oznamuje, že se jí podařilo svou streamovací platformu učinit téměř stoprocentně uhlíkově neutrální (přestože dále neupřesňuje, co slovo téměř znamená), že pečlivě offsetuje veškerou svou leteckou i jinou dopravu a zaměřuje se také na snižování vyprodukovaného odpadu. Další z největších hráčů na poli streamování hudby, Apple Music, se svou stoprocentní uhlíkovou neutralitou poměrně často chlubí. I Apple se však v některých aspektech své činnosti stále spoléhá na uhlíkové kompenzace, aby tohoto magického čísla dosáhl.

Vzít to do svých rukou

Spasíme svět tím, že se nebudeme dívat na filmy a seriály a přestaneme poslouchat hudbu? Pravděpodobně ne. Existuje ale spousta malých změn, kterými ekologickou stopu své online zábavy můžeme sami podstatně zredukovat.

Kromě nabízejícího se snížení doby strávené před obrazovkou lze ušetřit velké množství energie tím, že si u sledovaného obsahu nastavíme nižší rozlišení, nebo ke sledování raději než počítač či jiné energeticky náročnější zařízení zvolíme smartphone nebo tablet. Máme-li možnost využívat wi-fi místo mobilních dat, je vhodné tento způsob připojení upřednostňovat. Překvapením možná bude fakt, že energetická efektivita zařízení se za poslední dekády příliš nezlepšila. Pořizovat si nové modely z tohoto důvodu proto nemá valný smysl a je lepší se snažit maximálně využít ty, které už doma máme.

Pokud si skladbu nebo film chceme užít jen párkrát, bude lepší to udělat online. U těch největších oblíbenců, které sledujeme či posloucháme stále dokola, by však možná bylo lepší zvážit zakoupení fyzické kopie (a to nejlépe z druhé ruky). Streamování jednoho alba více než sedmadvacetkrát spotřebuje více energie, než kolik jí vyžaduje výroba jednoho CD.

Kontakt: adelafisch@seznam.cz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2022 vychází v 2. polovině prosince.