Homeoffice a my

Petra Kruntorádová, zakladatelka a redaktorka Pravého domácího časopisu

Náš časopis, který vydáváme, má jedno paradoxní specifikum. Šest let vznikal bez potřeby kanceláře, z domovů redaktorů a na schůzkách v kavárnách. A šest let nám to vyhovovalo a pracovat z domova jsme byli zvyklí. Ale chtěli jsme se posunout dál… 10. března 2020 jsme si pronajali kancelář a v ní se poprvé sešli jako opravdová redakce. Pak věci nabraly rychlý spád, zavřely se nejen školy a my museli zůstat doma s dětmi, ale i kanceláře… A tak i ta naše velmi záhy osiřela a popravdě v těch několika pauzách, kdy bylo možno se scházet, jsme profitu kanceláře opravdu dostatečně nevyužili. Onlinová doba mi tedy přinesla především poznání, že člověk míní a okolnosti to mění a chceš-li rozesmát Pána Boha, řekni mu své plány. Konec příběhu „Kancelář“ je ten, že v lednu 2021 z ní odcházíme, protože si ji už ekonomicky nemůžeme dovolit.

Online práce mi dala také spoustu výzev k zachování vnitřního klidu, nadhledu a humoru i v prekérních situacích. Domácnosti, kde probíhají tři paralelní školní výuky a k tomu pracovní porady rodičů, asi vědí, o čem mluvím. Padá wifina, vysílání se seká, někdo není slyšet, někdo není vidět, poznáte zákulisí mnoha dalších domácností… Nějakou práci uděláte, ale rozhodně to není vono.

I když žasnu nad tím, co všechno nám technika umožňuje a že zrovna v našem oboru jsme to mohli dát a stále dáváme po sítích a virtuálně, ujistila jsem se, že lidský kontakt nic nenahradí, a těším se na něj stokrát více než kdy jindy.

A rozhodně mi tato doba přinesla mnoho neocenitelných zkušeností a zážitků. A daleko niternější uvědomění a ocenění toho, jak skvělou mám rodinu, děti, manžela, rodiče, kamarády. A daleko niternější uvědomění sebe sama a vděku, že zrovna teď mohu žít v lidském těle na této planetě. Bylo a je to příšerně náročné, ale vlastně to stálo za to.

Ivo Krajc, koordinátor korporátních vztahů a PR, OBRAZ — obránci zvířat

Celý rok 2020 pro mě byl velmi zvláštní. V mém osobním životě se neodehrály zrovna pozitivní věci a na některých se určitě podílela i současná pandemická situace. Pozitiva práce z domova vidím v tom, že ji prakticky mohu dělat odkudkoliv, tedy třeba i od rodičů z druhého konce republiky, takže jsem mohl strávit více času s rodinou, užít si společné obědy a podobně. Na druhou stranu někdy už bylo toho společného času s blízkými až přespříliš, a ne všechny vztahy to vydrží… A tak i mě v tomto období potkal konec partnerského vztahu, což v současné situaci asi není nic neobvyklého. Nechci říkat, že je to jen vinou pandemie. To určitě ne, celá ta situace tomu ale vůbec nepomohla.

Martin Mach Ondřej, novinář, šéfredaktor Ekolistu.cz

Ušetřil jsem denně bezmála dvě hodiny, které jinak trávím cestou do a z práce. Nicméně se mi zdá, že doma sedím u práce déle. Není tam ten jasný předěl odchodu do práce a z práce. Doma se dá pracovat furt. Pak bych rozdělil home office na dva kvalitativně rozdílné zážitky. Homeoffice, kdy jsou děti ve škole. To je pohoda, klid na práci. A pak je homeoffice a děti doma a bez online výuky, jen zadávání úkolů mailem. To je horší než peklo. Homeoffice a online výuka je snesitelná, ale soustředění na práci je menší. Nicméně jako otec vnímám kladně, že ze své pracovní židle doma vidím své děti i jinak, než když se večer vrátím z práce a ony už jsou unavené na plech a protivné jak činže. Tu malinkou chodím vyzvedávat ze školky, to je milé rozptýlení myšlenek.

Přišel jsem o bezprostřední kontakt s kolegy. Online meetingy to prostě nenahradí.

Vcelku bych si jako ideální mix představoval dva dny práce v redakci, tři dny práce doma. Děti ve škole. Snížily se mi podstatně výdaje za obědy a útratu v kavárně, kam chodíme na pracovní porady. Strašně se bojím, že to moje oblíbená kavárna nepřežije a zavře.

Eva Bartáková, projektová koordinátorka NESEHNUTÍ

Obvykle slyším spoustu stížností, ale já na práci z domova koukám spíš pozitivně. Normálně do práce celkem dlouho dojíždím, takže jsem častější prací z domova získala víc času pro sebe. Naučila jsem se dobře ovládat minimálně tři nástroje pro online hovory a spoustu dalších vychytávek, které́ se dají využít i za jiného než nouzového stavu. Taky jsem navštívila několik online debat, kvůli kterým bych jinak musela jet do jiného města, a to by se mi nejspíš nechtělo. Velké negativum práce z domu je, že se tolik nevidím s kolegyněmi z týmu, a může to vést i k většímu napětí mezi námi. V onlinu totiž můžou některá vaše slova vyznít jinak, než zamýšlíte.

Dalimil Toman, programový ředitel Hnutí Brontosaurus

Že mi online práce stejně jako všem vzala přímý kontakt s lidmi, není třeba rozvíjet. Zajímavější je zamyšlení, co (mi) z toho plyne dál. Stále silněji pociťuji, že v online komunikaci je těžší se na kolegy, přátele i názorové oponenty nějak napojit, pochopit se, porozumět si, případně souznít. A to paradoxně v situaci, kdy k nám všem přichází významné výzvy a problémy a vzájemné odcizení může značně komplikovat jejich řešení. Obávám se, že to nebude jen můj pocit, ale potíž celého světa kolem nás, přispívající k upevňování (internetových) názorových sociálních bublin. A s tím je dobré pracovat.

Také mi online práce bere motivaci a energii, kterou jsem vždy čerpal ze zpětné vazby od lidí a společné radosti z výsledků práce na (dobrovolnických) akcích, jež v Hnutí Brontosaurus pořádáme. A je fajn si uvědomit, jak jsou tyto věci cenné. V první fázi mi vzala také režim dnů a týdne.

Práce na dálku mi zároveň přináší více uvědomění a následně odpovědnosti za sebe sama, za vlastní psychohygienu, plánování a podobně. Je to vystoupení z komfortní zóny, které mne učí pracovat bez možnosti využívat mnohé dosavadní dovednosti a vede mne k rozvíjení nových (třeba před kamerou). Obecně je to výzva, která nás učí nejet v zajetých kolejích. Čas na vyhodnocení, co je důležité. Je to možnost učit se věci dělat jinak, zvládat využití nových technologií a jejich (třebas i environmetálních) přínosů. Tento čas je výzva, abychom se trochu zastavili, a nesnažili se jen jinou cestou nahonit výsledky a výstupy, které jsme dosahovali dříve, ale abychom přehodnotili naše cíle i fungování v dlouhodobém horizontu. Zároveň každý u sebe, v našich organizacích i společnosti.

Připravila Tereza Tlapáková. Autorka studuje environmentalistiku na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Kontakt: t.tereza1998@seznam.cz.