Milý online deníčku

Den 1: Takže…

Momentálně u počítače prostě sedět musím. Vzhledem k pandemii se skrze něj odehrávají v podstatě veškeré školní, pracovní, ale i sociální záležitosti. Ve výsledku tak trávím připojená k síti daleko více času, než je zdrávo. Moc dobře vím, že si zíráním na obrazovku kazím oči a špatným sezením zase záda, ale nikdy mě nenapadlo se více zamyslet nad vlivem online aktivit na životní prostředí. Je tedy načase to napravit.

Dokážu si představit, že výroba mého počítače nebo mobilu byla z ekologického hlediska náročná a zatěžující, koneckonců proto sním o počítači od společnosti iameco, který byl v roce 2019 v průzkumu organizace Ethical Consumer zvolen jako ten nejekologičtější. Ale jak je to s jeho používáním? Vždyť online prostředí je něco nehmotného, mimo náš dosah a někdy i chápání, mimo to moje tedy rozhodně. Bohužel ale právě představa internetu jako čistě virtuálního světa vede k tomu, že většinu lidí ani nenapadne se o ekologické dopady online světa nějak zajímat. Kromě toho, že mluvím z vlastní zkušenosti, jsem si to i ověřovala. Představ si to, deníčku, obešla jsem členy rodiny i sousedy a nikdo o tomhle tématu nic neví!

Den 2: Letem světem

Jdu proto příkladem, hledám a nacházím následující informace: jedno vyhledávání na internetu nebo poslání e-mailu samo o sobě takový dopad na životní prostředí nemá. Asi tak na vteřinu se mi uleví. Jenže pak se dočtu, že aktuálně jsou k sítím připojeny více než čtyři miliardy lidí, tedy přes polovinu celosvětové populace, a tento počet pořád stoupá. Ani další čísla nejsou, deníčku, moc pěkná. Uhlíková stopa internetu tvoří podle odhadů 3,7 procenta celosvětových emisí, do roku 2025 se navíc předpokládá její zdvojnásobení. Výzkumník Mike Hazas z Univerzity v Lancasteru tvrdí, že podobnou uhlíkovou stopu má například celosvětová letecká doprava. Kdyby byl internet stát, byl by dokonce sedmým největším světovým znečišťovatelem. Děsivé.

Jak při psaní těchto řádků postupně objevuji, internet tedy není ani zdaleka tak nehmotný, jak si většina z nás myslí. Jeho technické zázemí spotřebovává obrovské množství energie, zejména datová centra, kde jsou fyzicky uloženy veškeré informace o našich aktivitách na síti. Ta potřebují pro svůj provoz zhruba tolik energie jako město se sto tisíci obyvateli, a velká část této energie se stále vyrábí spalováním fosilních paliv. Vedle datových center a jejich napájení je důležitý také způsob, jak se k nám internet dostává, tedy skrze kabely a antény. Podle Jona Koomeye, experta na „zelené“ informační technologie, ale stejně nejvíce záleží na zařízeních koncových uživatelů a na tom, jak se s nimi zachází, protože právě ona spotřebovávají nejvíce energie.

Den 3: Co tam dělám

Vezmu to teď pěkně popořadě. Většinu dní je mou první aktivitou na internetu čtení zpráv z domova i ze světa, následuje vyřizování zpráv na sociálních sítích a e-mailů. Někdy mezi tím také obvykle zapínám přednášku ze školy, ale nenechám se jí moc rušit a pokračuji dále. Čeká mě vyhledávání podkladů pro články, diplomovou práci nebo pro úkoly do školy, a když je přednáška hodně velká nuda, občas se přistihnu, jak zírám na nějaká připitomělá videa.

A vůbec, online vzdělávání by samo o sobě vydalo na deníkový zápis. Když jsem například měla záchvat produktivity, zvládla jsem u přednášek uvařit několik obědů, vymalovat a několikrát uklidit byt nebo ušít hromadu roušek. Vřele doporučuji, paradoxně pak dávám víc pozor, než kdybych u nich jen seděla. Taky se těším, až potkám některé vyučující nebo spolužáky, které jsem zatím viděla jen přes kameru; myslím, že je na první pohled nepoznám. Je zvláštní mít lidi v hlavě redukované jenom na malý obdélníček s trhavými pohyby, opakující stále dokola „Je mě slyšet?“

Ale zpět k tomu, co dělám na síti. Občas si pustím nějaký film nebo seriál, případně video nebo podcast, většinou online. Jednou za čas také přes internet nakupuji, protože bezobalové obchody mám trochu z ruky a základní suroviny se dají bez obalů koupit v některých online supermarketech, Rohlík.cz dokonce nabízí mléčné výrobky ve vratném skle. Poslední dobou vlastně obecně všechny moje nákupy probíhaly online, třeba v případě vánočních dárků.

No, je toho docela dost.

Den 4: Omezuji!

Předsevzetí tohoto roku je jasné. Budu používat internet ekologicky. Ale jak to mám udělat? Byla by to pěkná výmluva, proč si nepouštět přednášky, ale u čeho bych pak uklízela? Opět se tedy dávám do hledání a zjišťuji, že základů je vícero. V první řadě opravdu není dobré (a ani nutné) si kupovat každý rok nový telefon. No, vzhledem k tomu, že ten můj letos oslaví osmé narozeniny, nebude zrovna toto problém. Daleko záludnější jsou pro mě následující doporučení: vypínat internet, když ho nepotřebuji, a stejně tak celé zařízení, nenechávat si věčně otevřených několik záložek (to dělám pořád), používat více telefon než počítač a využívat spíše wifi síť než mobilní data.

Budu teď předstírat, že jsem to zvládla, a můžu se přesunout ke konkrétnějším krokům. Velká část mých internetových aktivit se týká vyhledávání, nejčastěji používám Google. Již od roku 2009 mají ve svých stanovách napsáno, že jejich datová centra jsou celosvětově nejefektivnější a využívají nejméně energie. Podle aktuálních informací by měla být dvakrát efektivnější než centra jiných společností a jejich spotřeba energií je od roku 2017 pokrývána z obnovitelných zdrojů. Navíc se jako první velká společnost zavázali dosáhnout do roku 2030 uhlíkově neutrálního provozu. Podobný závazek učinil také Microsoft, Facebook nebo Apple, celá řada dalších společností je v tomto ovšem pozadu. Služby Google jsou proto také doporučovány k ukládání a zálohování materiálů, ale je nutné myslet na to, že takto uložená data spotřebovávají energii.

foto: Engin Akyurt

Vsunu sem také vtipnou historku, která ti, deníčku, ukáže, proč je ještě potřeba online vyhledávání omezit. Rodiče mi vždycky vyhrožovali, že z toho koukání do počítače zblbnu. Nevěřila jsem, ale… Hledala jsem nedávno po domě zimní bundu, a jak tak hledám, přemýšlím: „Sakra, proč nemůžu jednoduše zmáčknout Ctrl+F nebo si ji vygooglit?“ Vzápětí se hrozně vyděsím, naši měli pravdu!

Den 5: Pořád omezuji, je toho moc

Také posílání zpráv je z ekologického hlediska zapeklité. Obecně platí, že záleží, co pošlu — text bude vždy lepší variantou než obrázek nebo video. Nejmenší dopad mají SMS zprávy, následují je tweety. Aplikace fungující online, například Messenger nebo WhatsApp, se svým dopadem téměř rovnají e-mailům. Paradoxně nejvíc ekologický je potom spamový e-mail, vyprodukuje pouze 0,3 gramu oxidu uhličitého. Když budu posílat klasický e-mail a nedej bože k němu přidám fotku, vyšplhá se rázem moje uhlíková stopa až na 50 gramů. Pro lepší představu o ekologickém dopadu e-mailů existuje studie, která říká, že kdyby každý dospělý Brit poslal denně o jeden děkovný e-mail méně, ušetřilo by se ročně více než 16 tisíc tun CO₂, což v přepočtu odpovídá zhruba 81 tisícům letů Londýn—Madrid.

Vedle omezení celkového počtu poslaných zpráv mohu také místo příloh posílat jen odkazy na jejich uložení na síti a neodebírat zbytečně pravidelné newslettery, které mě stejně nezajímají. Další klíčový krok, který je vlastně možno brát univerzálně, je mazání. Zprávy, fotky, aplikace, cokoliv, co už nepoužívám nebo nepotřebuji, patří do koše.

Den 6: Čas na zábavu?

A taky bohužel na aktivity s největší ekologickou stopou. Sledování online videí je podle organizace The Shift Project zodpovědné za jedno procento celosvětových emisí, opět kvůli množství energie, které spotřebovávají. Tyto emise lze rozdělit zhruba na třetiny: první je způsobena poskytovateli filmů a seriálů, jako je například Netflix nebo web ČT, za druhou třetinu je zodpovědné YouTube spolu s dalšími videi na sociálních sítích, a poslední třetina jde na konto pornografii. Mimochodem, sledování porno videí ročně vyprodukuje tolik CO₂ jako celá Belgie.

Zase myslím na školu a online výuku, v případě přednášek to vidím dosti bledě. Přenos zvuku i videa v reálném čase vyžaduje velké množství energie, přesná čísla se teprve i kvůli pandemii a nárůstu práce z domova začínají zjišťovat. Zní to jako dobré výmluvy v případě zaspání, ještě když navíc studuji environmentální studia, skutečnost ale bude hádám trochu složitější. Takže mě místo nezapínání Zoomu, Skypu nebo Microsoft Teams čeká spíše jen nezapínání kamery nebo snižování kvality přenosu.

Podobná situace je i v případě hudby. Audio verze jsou lepší než videa, která si stejně často pouštíme jen jako zvukovou kulisu. Koupit si CD se ale podle BBC vyplatí až v momentě, kdy si tu stejnou skladbu nebo album plánujeme poslechnout více než 27krát. Stejný princip platí i u vinylu, pokud ho budeme poslouchat opakovaně, vyrovnáme ekologicky náročnou výrobu i nemožnost recyklace. Nejekologičtější online aktivitou se tak stává prohlížení obsahu na sociálních sítích. Jenže pokud se na nich automaticky spouští přehrávání videí, moje snaha přijde po prvním z nich vniveč. Například na Facebooku lze ale automatické přehrávání videí vypnout v nastavení.

Den 7: A je to!

Nejjednodušší by nakonec bylo fungovat úplně off-line. Krásná představa, nicméně nereálná. Zkusím tedy aspoň vypínat vždy večer počítač i telefon, mazat pravidelně fotky a dokumenty a omezím koukání na Netflix a YouTube. Budu místo toho chodit ven, oči, zadek nebo záda to ocení.

Milý deníčku, zbývá tak už jen poslední rozhodnutí. Od příště budeš na papíře. Recyklovaném.

Autorka studuje na FSS a PřF MUNI. Kontakt: kajakupkova@seznam.cz.