V síti klimatických dezinformací

24. srpna 2023 /
foto: PxHere.com.
Vojtěch Pecka ve své publikaci Továrna na lži odkrývá zákoutí světa klimatických dezinformací. Odhaluje jejich hlavní zdroje a spolu s tím osvětluje i metody, kterými fosilní průmysl oddaluje řešení klimatického rozvratu. A navíc nevynechává ani tuzemskou dezinfoscénu, jejíž základy položil bývalý prezident Václav Klaus.

Sociolog Vojtěch Pecka již před několika lety plánoval zabývat se ve své dizertaci vztahem fosilního průmyslu a klimatické změny. Práci však kvůli chybějícím znalostem a zkušenostem dosud nedokončil. Dnes už ho ale jen stěží můžeme vnímat jako někoho, kdo má o tématu jen o něco málo lepší přehled než běžný laik.

Pecka totiž v Deníku Alarm pravidelně ukazuje, že se v ekosystému klimatických dezinformací vyzná lépe než kdokoliv jiný v Česku. Což ostatně potvrzuje i v nově vydané knize, v níž shrnuje své dosavadní poznatky. V Továrně na lži s podtitulem Výroba klimatických dezinformací český autor poprvé seznamuje čtenářstvo s tím, odkud se bere záplava pochybných informací o klimatickém rozvratu.

Podle nynějšího analytika Asociace pro mezinárodní otázky mají taktiky a nástroje, které používají společnosti jako Shell či ExxonMobil pro uchování svého byznysu, svůj původ ve válečné propagandě. Přesněji tedy v období první světové války, kdy se díky syntéze vědění odborníků ze sociálních věd mohla armáda Spojených států amerických spolehnout na masovou podporu tamního obyvatelstva.

Stejně jako se to děje běžně i v současnosti, za tehdejší úspěšnou PR kampaní stála jedna osoba. Tu si vláda USA najala přímo pro tento úkol. Konkrétně šlo o synovce Sigmunda Freuda Edwarda Bernayse.

Bernays, jenž se v roce 1928 pojmenoval jako „inženýr souhlasu“, své umění rozvíjel i v komerčním sektoru. V něm se v průběhu času prosadil nakolik, že začal být považován za zakladatele oboru public relations. A ne náhodou se tak mezi jeho klienty zařadil i tabákový průmysl, jímž se o několik desetiletí později inspirovaly ropné koncerny.

Fosilní, nikoliv obnovitelná planeta

Kromě společných teoretických východisek spojovala fosilní a tabákové firmy ještě jedna věc, a to financování totožných PR specialistů. Mezi ty, kteří se přeorientovali na popírání změny klimatu a umenšování významu jejích dopadů, patřili například Frederick Seitz či Fred Singer. 

Právě na jejich články přitom ve svém pamfletu Modrá, nikoli zelená planeta odkazuje Václav Klaus. Kromě něj ale Singera využilo i Centrum pro ekonomiku a politiku vedené bývalým Klausovým tajemníkem Ladislavem Jaklem a současným místopředsedou sněmovny za ODS Janem Skopečkem. Centrum si jej v roce 2007 pozvalo do Česka, kde ve své přednášce relativizoval antropogenní působení na klima.

Jinak se ovšem Pecka spíše než na tuzemsko zaměřuje na USA, což je na jednu stranu s ohledem na historické kořeny klimapopíračství oprávněné, na druhou stranu však s ohledem na domácí obecenstvo poněkud necitlivé. A ačkoliv to automaticky neznamená, že by autor nepřinášel žádné nové souvislosti ve vztahu k ČR, je zřejmé, že se domácím souvislostem věnuje málo. 

Oligarchové a Rusko 

I přesto v textu najdeme pasáže, jejichž nepřečtení by tuzemské zájemce a zájemkyně o klimatickou problematiku velmi mrzelo. Pro ilustraci lze uvést sdělení ze strany 180, z nějž vyplývá, že trojice Daniel Křetínský, Pavel Tykač a již zesnulý Petr Kellner používá širokou škálu prostředků k hájení svých ekonomických zájmů. Zatímco Křetínskému k tomu slouží jím vlastněná média, Tykačovými obránci jsou zase jím financované trollí farmy a falešné profily. PPF třetího jmenovaného pak pro změnu poslala již přes sto milionů korun Institutu Václava Klause.

Mimo aktivity těchto a dalších oligarchů se po roce 2010 naplno rozjela i ruská propaganda, která usiluje o co nejdelší pozdržení procesu přechodu k nízkouhlíkové energetice v EU. A co hůř, ať už se jedná o jakékoliv aktéry, kteří rozporují vědecké poznání klimatologů a klimatoložek, prakticky všem z nich se daří naplňovat jejich cíle. Jestliže bude významná část veřejnosti i nadále na jejich lži naskakovat, fosilní ekonomiky se hned tak nezbavíme. A zejména proto bychom se dopustili ohromné chyby, kdybychom nad informativní a zasvěcenou prvotinou Vojtěcha Pecky ohrnovali nos s poukazem na to, že není dost česky orientovaná.

Vojtěch Pecka: Továrna na lži: výroba klimatických dezinformací. UTOPIA libri, Alarm 2023, 240 stran. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 2/2024 vychází v 2. polovině dubna.