Vaše ohlasy

26. října 2020 /
foto: archiv F
Co jste nám v poslední době napsali?

Žaneta Gregorová — Třicet (jedna) přehrad ministra Tomana (7.G 4/2020)

Dobrý den, mé jméno je Petr Šercl, pracuji v Českém hydrometeorologickém ústavu jako hydrolog. Jsem inženýr vodohospodář (ČVUT Praha) a doktorské studium jsem absolvoval v oboru fyzická geografie (PřF UK Praha).

V první řadě musím říci, že jsem milovník přírody, do přírody si jezdím odpočinout a “vyčistit” hlavu. Na druhé straně vnímám člověka jako součást přírody, který odedávna využíval přírodní zdroje k tomu, aby především přežil. Jedním ze základních zdrojů pro přežití jsou zdroje pitné vody. Česká republika je významným rozvodím, kde vydatnost zdrojů vody závisí na množství srážek, respektive na množství vody, které se ze srážkové vody dostane do povrchových a podzemních vod. Protože vody je někdy nedostatek a někdy přebytek, musíme umět vodu efektivně zadržet v době přebytku a hospodařit s ní v době nedostatku. Jedním ze základních způsobů, jak se zdroji povrchových vod hospodařit, je provozování vodohospodářských nádrží, kterými jsou u nás třeba Švihov na Želivce a Římov na Malši.
Pokud lidem teče doma z kohoutku voda, nezajímají se tolik, zda je sucho, nebo není, pokud jím nejsou přímo zasažení. V období suchých let 2015—2018 lidem, kteří byli napojení na veřejný vodovod, voda z kohoutku tekla, a to z velké míry díky povrchovým zdrojům v podobě nádrží.
Na druhé straně přirozenou součástí vyspělé společnosti musí být péče o krajinu, tudíž podporuji revitalizaci vodních toků či obnovu remízků a mokřadů. Tato opatření pomohou krajině, biodiverzitě, a v neposlední řadě také nám, lidem, protože jsme jako živočišný druh nedílnou součástí přírody. Opatření tohoto typu však nezvýší dostupnost vody u konečných spotřebitelů, kterými jsou obyvatelé a průmysl, protože z mokřadů vodu do potrubí těžko dostanete. Názory typu, že revitalizace toků, zalesnění či obnova mokřadů a remízků budou mít ve výsledku z hlediska dostupnosti vodních zdrojů stejný efekt jako výstavba nádrže, považuji za naprosto zavádějící.
Velice často se v médiích rovněž uvádí, že krajina v České republice ztrácí schopnost zadržovat vodu. V určitém lokálním měřítku to je jistě pravda, protože vzrůstá podíl zpevněných a nepropustných povrchů. Měření v hydrologických stanicích ČHMÚ však toto obecné tvrzení nepotvrzují. V suchém období 2015—2018 i za situací intenzivních a vydatných srážek odteklo do vodních toků pouze 5—10 procent srážkové vody, čili 90—95 procent vody se vsáklo a bylo následně spotřebováno evapotranspirací.
Co však vnímám obecně jako velký problém, je eroze zemědělské půdy, čemuž se dá zamezit dodržováním určitých postupů při obhospodařování zemědělských pozemků.
Závěrem: Přestaňme ideologizovat a začněme racionálně myslet. Uchovávejme přírodu jako cenný dar, chraňme ji, ale zároveň mysleme i na to, že jako živé bytosti musíme pít, tudíž musíme mít přístup k nezávadné pitné vodě. V přírodě se rád napiji z lesního pramene, doma však bych chtěl využívat výhod centrálního zásobování pitnou vodou, v mém případě z vodárenské nádrže Švihov na Želivce. Petr Šercl, Český hydrometeorologický ústav, Praha

Dobrý den, pane Šercle, děkuji za věcný příspěvek, jen bych Vás prosil vysvětlit několik věcí, například:
1) Jaký rozdíl pro průmysl je, když bude čerpat vodu z velké nádrže, anebo jako většinou teď z řeky pomocí jezu? 2) Jakým způsobem se stává ze srážkové vody voda podzemní? 3) Kde v krajině probíhají měření hydrologických stanic ČHMÚ? 4) Proč eroze zemědělské půdy nastává?

Jen bych dodal, že jsem sice zastánce přírodě blízkých opatření, ale na druhou stranu i technický typ a plně souhlasím s nutností mít přehrady a podobná zařízení, jen z hlediska ministerstva zemědělství, jak zaznělo v článku, jsou bohužel preferována především technická opatření, ale mělo by to být přesně naopak! Myslím, že na to právě lidstvo doplácí, na tu přemíru důvěry v technická řešení.

A nakonec, použil jste klišé, že krajina kohoutek nemá. Ano, nemá, má jich tisíce, v tom je její i naše síla! Tomáš Steinberger

Mojmír Vlašín — Kladivo na přehrady (7. G 4/2020)

Ano, nastal čas, aby se i náš stát připojil k trendu euroatlantické civilizace a začal některé své přehrady bourat. Proto je záslužné, že již existuje návrh tuctu přehrad, z něhož se dá vybrat první adepty, které by se ve veřejném zájmu zlikvidovaly. První třeba již do tří let! Nicméně, co se týče bourání přehrady Nové Mlýny III, má bohužel ministerstvo zemědělství opačné plány. U nádrží II a III chce změnou manipulačního řádu naopak hladinu vody zvyšovat o 35 cm, aby zadržely dalších asi devět milionů kubíků vody. Přitom se jedná o významně negativní zásah do hnízdiště a zimoviště nejméně pěti vzácných vodních a mokřadních druhů ptáků, neboť střední nádrž je ptačí oblastí. Povodí Moravy dokonce již v prosinci 2019 zahájilo proces hodnocení vlivů na životní prostředí. Naštěstí státní ochraně přírody i spolkům jako je Česká společnost ornitologická a Děti Země se v únoru 2020 podařilo prosadit vypracování podrobné dokumentace, takže se čeká na její obsah. Miroslav Patrik, Brno

Hajný není lesa pán — rozhovor s Janem Metzlem (7.G 4/2020)

Les sú stromy, iba stromy a nič iné než stromy! Predposledný odstavec začína vetou: „Se zvěří to zkrátka nelze.“ Posledný odstavec začína vetou: „Pokud se v našem lesnickém konání nevrátíme do přírody, je všechna snaha zbytečná.“ Kto volá lesníkov absolútne neschopnými, a pritom spomína Jozefa II., možno by sám mohol prejaviť trochu viac osvietenstva. Súčasný stav v poľovníctve je tiež katastrofa, ale tento slepý prístup ho nevylepší. Napríklad keby pan Metzl v lese nechal nejaký proces, ktorý vytvára soliterným parazitickým osám hniezdné príležitosti, možno by bol prekvapený, čo sa stalo s rezistenciou porastu voči podkornému hmyzu. František Kluknavský

Anna Kučerová — Na vegany už jsem alergickej (7.G 3/2020)

Mně v těchhle diskusích opravdu chybí možnost, že by člověk jedl živočišné produkty pouze z ekologického zemědělství nebo od známých farmářů a byl si jistý tím, že zvířata byla po celý život chována v pohodě. Sama se to tak snažím dělat, kromě toho, že se vůbec snažím živočišné produkty omezovat kvůli jejich ekologické stopě. Ale zříkat se sýrů nebo vajíček úplně, zatímco dlouhé generace mých předků je jedly a žily s těmi zvířaty v harmonické symbióze, je na mě prostě moc. Myslím, že hodně lidí to má podobně. Když tyto postoje pomíjíte, dostáváte se do vyhroceného, konfliktního modu. Eva Hauserová

Psát nám můžete na e-mail sgenerace@hnutiduha.cz či na adresy redaktorů (prijmeni@sedmagenerace.cz), pod články na webu, na náš facebookový profil, twitterový účet nebo na adresu Hnutí DUHA — Sedmá generace, Údolní 33, Brno 602 00. Děkujeme.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 1/2022 vychází v 2. polovině února.