Vaše ohlasy

Kristýna Dobšínská — Volím dobrovolnou bezdětnost (7.G 5/2021)

Skvělé téma. Díky, že o něm píšete. Štve mě, že na ženy je v tomhle velký tlak a „musí“ stále své rozhodnutí obhajovat. A ještě se dozví, že toho budou litovat. Eliška Župková, Brno

Tak nemít děti je dneska i ekonomicky výhodnější, líp se přežívá, člověk si připadá aspoň trošku svobodnější-soběstačnější, netrápí nás tolik ničení životního prostředí (směrem do budoucna, typu „co zanecháme dětem?“) a podobně. Nevím, do jaké míry je to svobodné individuální rozhodnutí vyplývající z bezútěšných kolektivních životních podmínek či co… Každopádně u spousty skvostných lidí tvořících svobodu, lidská práva, životní prostředí nebo soběstačnost, které potkávám, je smutné, že nemají rodinu s dětmi, nevychovávají své potomky ve svém duchu přístupu k životu, ke světu. Ukazuje se, že rodinný život — výchova dětí je nejúčinnější způsob, jak tyto hodnoty předat, naučit, pěstovat a trvale udržovat. Lucky Roučí

Ľuboš Slovák — Konec přírody (7. G 5/2021)

Článek se zamýšlí nad řadou základních otázek, například co je příroda a zda již končí, či až pohlcením Země Sluncem za miliardy let. Výtečná je například ta, zda má člověk přírodu chránit, a případně od jakého stupně svého vlivu na ni, neboť se tento pohled mění v čase a v prostoru. A má ji člověk chránit pro své jáství, tj. pro svou slávu, moc, bohatství, či pocit užitečnosti? Nebo spíše pro současné, či pro budoucí lidstvo? A co třeba průběžně pro všechny živé bytosti na Zemi? Divočina je podle mě umělý konstrukt, neboť ho vymyslel ten, kdo je jeho součástí — nahá opice. Pokud jsme si vědecky definovali antropocén, tak se musejí logicky objevit pochybnosti, zda má ochrana přírody nějaký smysl, v jaké intenzitě a pro koho či pro jaké hodnoty. Odpovědi si totiž musí najít každý sám nebo v pospolitosti s jinými, nejlépe se všemi živočichy a rostlinami v tomto našem jediném „domově“. Možná že některé jsou i v knihách Kultura proti přírodě a Ohrožená kultura, které krátce po revoluci napsal brněnský filosof Josef Šmajs. Miroslav Patrik, Brno

Kniha Předat dětem, co je k žití. 30 rozhovorů — 30 let Sedmé generace

Jeden z nejlepších projektů, u jejichž vzniku jsem měl čest být, zraje jako víno a jde dál vlastním životem. Už třicet let se Sedmou generací  Na tuhle knížku rozhovorů, které nás i ji formovaly, se moc těším! Jan Beránek, Amsterodam

Sedmá generace je místo, kde jsem dostala poprvé v životě příležitost psát tak, jak jsem chtěla — a jak mi to dávalo smysl. Dlouze. Do hloubky a o tématech, která v mainstreamu neměla prostor. Tam se ze mě stala reportérka. Vychází už třicet let. Třicet let! Sama nejsem zas o tolik starší. ☺︎ Tuhle knihu rozhovorů si objednám a vy byste měli taky. Zuzana Vlasatá, Brno

Veľmi rada som vydanie tejto knihy podporila. Rozhovory patria k mojim najobľúbenejším častiam vo vašom časopise.Blahoželám ku krásnemu výročiu a nech sa vám darí aj naďalej! Verím, že myšlienky z vášho časopisu a plánovanej knihy sa dostanú k čo najviac čitateľom. Táňa Nemcová, Martin

Vzkazy redakci

Díky! Zkusila jsem minulý rok koupit mamce předplatné k Vánocům. Sedmou generaci neznala a teď mi píše, jestli bych jí nemohla předplatné obnovit ;). Ivana Linhartová, Praha

Vážená redakce 7.G, děkuji, že jste a že děláte, co děláte, a jak děláte. S úctou Roman Černík, Ves Touškov

Psát nám můžete na e-mail sgenerace@hnutiduha.cz či na adresy redaktorů (prijmeni@sedmagenerace.cz), pod články na webu, na náš facebookový profil, twitterový účet nebo na adresu Hnutí DUHA — Sedmá generace, Údolní 33, 602 00 Brno. Děkujeme.